Jste zde: Úvod » Nezařazené » Čtyřdenní oddílová výprava na Březiny

  • Čtyřdenní oddílová výprava na Březiny


    132 přečtení

    29.10.2017

    Je čtvrtek 26.10., 8:30 ráno. Zatímco dospělí míří za svými pracovními povinnostmi, školákům začíná první den podzimních prázdnin. A druhooddíláci se začínají pomalu ale jistě scházet na základně. Něco po tři čtvrtě na 9 přijíždí autobus, v tu chvíli už je na Boudě docela živo. Straší skauti skládají batohy do zavazadlového prostoru, Renča odškrtává seznam účastníků. 56 fajfek v seznamu, poslední zamávání rodičům a můžeme vyrazit směr Hostýnské vrchy. Sluníčko svítí a na palubě autobusu je (i díky „osvědčenému“ řidiči Michalovi) skvělá atmosféra.

    V Kroměříži máme zastávku. Zatímco autobus parkuje kdesi na předměstí, my jdeme přímo do centra na historické náměstí. Petr účastníky dělí do 6 skupin po 8, každá skupina obdrží list s 8 úkoly a můžou vyrazit. Cílem zjišťovací soutěže je navštívit ta nejhezčí místa, která Kroměříž nabízí a zde něco zjistit. Je na to 45 minut a zvládají to všichni. Následuje hodinový rozchod. Cukrárna, zrcadlové bludiště, ZOOkoutek v zámecké zahradě, muzeum čokolády…to je jen několik málo z mnoha cílů, kam zvídaví členové oddílu míří.

    Dál pokračujeme cestou autobusem. Jedeme do Kateřinic, což je vesnice kousek od Vsetína. Nejhorší je úsek mezi Bystřicí a Hošťálkovou, kde je spousta semaforů…

    Na základně se všichni nejprve ubytují. Veverky v klubovně v levé části stavby, Draci s Pumami v levé zadní místnosti, Vlci s Tygry v pravé zadní místnosti, Kudlanky, Kobry a Sršni v podkroví. Následuje klasika jako vybírání účastnických poplatků, společného jídla…

    A protože je venku hezky, další etapa celovýpravové hry na sebe nedá dlouho čekat. Hraje se za slunečného počasí a její téma je pašování (co jiného také můžou ZBOJNÍCI dělat :-).

    Na večeři máme polévku s chlebem a před spaním se ještě hraje několik kol hry NA SARDELE. Kdo tu hru nezná, ten má těžkou mezeru ve vzdělání :-). V průběhu hry přijíždí autem čtveřice dalších vedoucích, kterým povinnosti neumožnily jet s námi už ráno autobusem: Brácha, Babů, Kanec a Kačka. No a kolem desáté se páše hygiena a uléhá k spánku. Někteří mladší mají trošku problém pochopit, co se skrývá pod pojmem „noční klid“, hrozba noční hlídky venku ve tmě je však nakonec silnější než touha mluvit. A tak později již velkou místností zní jen tichý zpěv vedoucích a ještě později jen slastné oddechování spících skautíků a skautic.  

    Páteční ráno začíná rozcvičkou. Petr s Kancem to berou poctivě i když se jim nad hlavou houfují temné černé mraky. Babů s Veverkami zatím chystají společnou snídaní. Po ní šestníci fasují pro svoje družiny jídlo na cestu, balíme se a připravujeme k odchodu směr Pržno a rozhledna u Holáňů. Pohled z okna nám ale plány poněkud hatí – začíná pršet a v momentě leje jako z konve. No a následný pohled na displej chytrého telefonu není o nic optimističtější než pohled z okna. Má pršet celý den. Tak se zase pěkně vybalujeme a Kloub rozjíždí další etapu celovýpravovky. Skupiny zbojníků v ní se zavázanýma očima hledají v místnosti rozmístěné předměty a skládají je do batůžku. Je zajímavé sledovat, jak o úspěchu rozhoduje nejen náhoda, ale mnohdy spíše schopnost fungovat jako tým a navzájem spolu komunikovat.

    V kuchyni zatím Kiki s Hihňou připravují oběd (který mel být původně večeří po návratu) a to těstoviny s omáčkou a sýrem. Po jídle se počasí malinko lepší, mraky se rozestupují a dokonce vykoukne i sluníčko. Vyrážíme tedy alespoň na necelé dva kilometry vzdálenou rozhlednu U Holáňů. Cesta vede do pěkného kopce, rozhledna je pak součástí přilehlé hospůdky, kde vládne vlídný a pohodový personál. Mrňousci se posilují sladkostmi, vedoucí jakbysmet. A rozhled je odtud opravdu skvělý.

    Na zpáteční cestě hrajeme na louce u lesa další etapu. I zbojnické děti musí umět počítat, podstatou hry je štafetové hledání lístků s čísly podle určitých pravidel. I zde hraje roli spolupráce, rychlá reakce a dobrá paměť. Která skupina zvítězila si už moc nepamatuju, ale co si pamatuju dobře je skutečnost, že mnohdy mladší vlčata i světlušky uspěli proti starším skautům či skautkám.

    Než se vrátíme zpět na základnu, začíná opět pršet. Náladu nám zlepšuje několik tácků s chleby se salámem a horký čaj. A po večeři rozjíždí Petr, Babů a Kiki další etapu AKTIVITY. Před spaním stíháme ještě jedno kolo oblíbených SARDELÍ, po hygieně a následné večerce se zpívá a radí.

    Sobotní ráno začíná tradičně rozcvičkou, tentokráte v režii Klouba a Kosti. Na snídani jsou buchty všeho druhu s čajem. Šestníci doplňují u Cyrila zásoby na cestu, společné foto před odchodem a může se jít. Dnes nás Pržno nemine! Cestou pozorujeme krásné barvy podzimu a taky nespočet druhů hub v lese. A někteří digitální maniaci pozorují displej svého mobilu. První (a poslední) výprava, kdy jsme vsadili na přirozenou inteligenci členů oddílu a nezakázali mobily. Výsledek? Špatná sázka. Většina je v pohodě, ale najdou se vyslovení závisláci. Když si jeden z Tygrů pustí hlasitou skřehotavou hudbu v lese, vybavím si vtipy a povídky z poloviny minulého století. Tehdy si „mastňáci“ nosili do lesa pro změnu tranzistorová rádia k veliké nelibosti normálních lidí. Jak se nám ta historie opakuje…

    Obchůdek v Pržnu je bohužel zavřený, paní vedoucí ctí i bez Bublanova dementního zákona státní svátek. Do vzdálenější Jablůnky, kde obchodují Vietnamci, se nám nechce a tak kroky stáčíme do kopců směr Holáňovi. Cestou na louce se hraje etapa RUKA NOHA, kterou organizuje Kiki. Všichni se při tom dobře baví, nejlíp možná vedoucí v roli rozhodčích :-). Cestou dál míjíme pomník Jana Husa a malinko diskutujeme o době husitské. A možná i tou diskusí jsme přivolali další déšť :-).

    U Holáňů je naštěstí veliký sál, kde praská oheň v kamnech. Mají tu leccos sladkého ke koupení a panu vedoucímu ani nevadí, když před nákupy pojíme chleba z vlastních zásob. Naopak, je moc hodný a ještě nám pouští na zeď Pevnost Boyard…

    Na zpáteční cestě malinko mokneme. Pak pršet přestává a trošku se zvedá vítr. V tu chvíli ještě netušíme, jaké vítr napáchá v celé zemi škody.

    Na večeři je gulin, který před odjezdem uvařila skupinka vedoucích. Je výborný. Následuje oblíbená sfoukávaná a před spaním ještě VRAH a to v jednotlivých pokojích. U Veverek a U Drakopum je rekordem čtvrté kolo, zatímco Vlci s Tygry vyrovnávají asi dvacet let starý oddílový rekord, který drží Pírko: 7. kolo! Skvěle si ale zahráli všichni.

    Nedělní ráno je ve znamení poryvů větru, které chvílemi otřásají celou základnou. Ta je naštěstí nová a tak něco vydrží! Rozcvičku pro dobrovolníky organizuje pro velký úspěch opět Kosťa, snídani připravují Draci s Renčou. Kolem deváté hodiny zjišťujeme, že je teprve osm a je to docela příjemné :-).

    A je tu závěr celovýpravové hry. Venku leje jako z konve, naštěstí jsme připravili variantu na dovnitř. Osm stanovišť, 8 typů úkolů, 8 indícií. Ti doposavad lépe umístění mají samozřejmě výhodu několika písmen do indícií zdarma, hůře umístění mají méně písmen a nejhorší žádné. Vše probíhá v pohodě a podle očekávání se pořadí v cíli příliš nemění. Indicie směrují zbojnické týmy do kůlny, kde se dozvídají, že mají hledat u rozcestí. Naštěstí déšť ustává a dokonce vykukuje sluníčko, tak se hledá docela dobře. Nejvíce štěstí (nebo vytrvalosti?) prokazuje Zubnička a jeho tým tudíž zaslouženě vítězí a získává nejcennější část pokladu. Ovšem dostane se na všechny skupiny, i na tu Ájinu, která je nejpomalejší.

    Foto po skupinách zvládá Renča, mladší členstvo dokončuje balení, vynáší si batohy ven a vrháme se na úklid. Každý z vedoucích má některou místnost, ochotně pomáhají uklízet všichni. A jde to skvěle, dokonce i kuchyně je uklizená docela rychle.

    Než přijede autobus, stíháme ještě dvě kola MĚSTEČKA PALERMO. Nevím jak u mladších, ale u starších v prvním kole zvítězili měšťané, zatímco v druhém kole všechny převálcovala šestice záludných mafiánů.

    Přichází správkyně převzít základnu a zároveň přijíždí i „náš“ autobus. A dějou se věci! Řidič nás informuje o větrné kalamitě a říká, že moc nechybělo a nedojel. Nakládáme věci, chvíli hledáme ztracenou Adamovu botu (neúspěšně :-()a pak se jede. Kousek před Trojákem nás zastavují hasiči, kteří zde řežou spadlý strom. Varují nás před další cestou, do Bystřice je cesta zavalena dalšími stromy. Stále fučí. Než se Michal s autobusem na Trojáku otočí, stíhám v místní hospůdce zakoupit turistickou známku. Nejde ale proud, musím se pracně dobušit a i tak se personál bojí mi ji bez „babišárny“ (EET) prodat. Nakonec je ukecám a jedeme směr Kašava. Silnice je sice úzká, ale strom přes ni není žádný. Před Holešovem řešíme malou nehodu – jeden Tygr se zkušeně poblil. Naštěstí je v autobuse kýbl a na benzince mají teplou vodu. Budeme mít zpoždění, obesílám tudíž rodiče SMS.

    Když dorazíme do Šlapek, leje jako z konve. Rodiče si přebírají svoje ratolesti a sdělují nám novinky: že zde 2 x hořelo, že vítr poničil kde co… I na základně nám vichřice malinko zaškodila: shodila jeden stožár a také anténu s přijímačem wifi. Stromy i plechy na střechách to naštěstí přežily bez úhony.

    Loučíme se stiskem ruky a rozcházíme. Musím říct, že i přes ten vytrvalý déšť a vichrnou kalamitu ve finále to byla skvělá výprava.

    Jura