Jste zde: Úvod » Naše akce » Tábory

  • Tábory


     

    Tábor je vyvrcholením celoroční činnosti oddílu. Náš oddíl táboří již od roku 1990, vždy první tři týdny v červenci. Mladší členové spí v podsadových stanech, starší ve stanech tý pí. První tři tábory (1990, 1991, 1992) se konaly v Jasenici, další tři (1993, 1994, 1995) pak na Bílém potoce pod obcí Radoškov, od roku 1996 do roku 2001 jsme tábořili v Kamenné. V následující části vám nabízíme záznamy z jednotlivých táborů a aby byl dojem dokonalý, v části webu „filmy z táborů“ se můžete podívat i na filmy z táborů od roku 1997 až do současnosti.

    Kamenná 2001tabor2001

    V průběhu července se uskutečnil již 12.t ábor našeho oddílu. Místem konání byla již pošesté překrásná louka na břehu říčky Oslavy nedaleko obce Kamenná. A protože se nám nelíbí,jak se vlivem uspěchané doby skautské tábory neustále zkracují a zkracují, rozhodli jsme se ten letošní proti zvyklostem prodloužit na celých 23 dní.

    První týden byl zasvěcen hlavně stavbě tábora a zúčastnili se jej kromě vedoucích jen skauti a skautky. Teprve potom přijela i vlčata a světlušky a mohla se naplno rozběhnout celotáborová hra s Egyptskou tématikou. V ní se 4 skupiny snažily co nejrychleji postavit pyramidu pro umírajícího faraona. Ten totiž slíbil, že nejlepším předá vládu nad celým Egyptem… 

    Stejně jako stavba pyramid k táboru neodmyslitelně patřily také nádherné večery u ohně či noční hry, ve dne pak bojovky v lese,plavba po řece na raftu nebo výpravy do okolí. Největším zážitkem byl ale závěrečný táborový oheň ve velkém sněmovním týpí,kde se jednak vyhlašovaly výsledky celotáborové hry a kde také nováčci skládali skautský slib. Jak smutné bylo poslední den loučení s naší loukou, když celá táborová základna byla již naložena na odjíždějící Tatrovce a nás zítra čekal obyčejný všední den. Ale co, ani se nenadáme a bude tu tábor 2002. Zatím ale ještě nevíme kde. A tak mě napadá-nevíte o nějaké pěkné louce, kde by se mohl skautský tábor uskutečnit? Jestli ano, ozvěte se prosím komukoliv z oddílové rady. Budeme Vám moc vděční…

    tabor2002 Rychtářov 2002

    V průběhu července se uskutečnil již 13. tábor nášeho oddílu , kterého se zúčastnilo 37 dětí a 8 vedoucích. Místem konání byla letos poprvé překrásná louka v údolí říčky Velké Hané nedaleko obce Rychtářov na Vyškovsku. Tábořili jsme na samé hranici vojenského prostoru.A protože se nám nelíbí , jak se vlivem uspěchané doby skautské tábory neustále zkracují a zkracují , rozhodli jsme se že i ten letošní bude trvat celých 23 dní.

    První týden byl zasvěcen hlavně stavbě tábora a zúčastnili se jej kromě vedoucích jen skauti a skautky .Teprve potom přijela i vlčata a světlušky a mohla se naplno rozběhnout celotáborová hra s názvem „Ostrov pokladu“ , inspirovaná stejnojmennou knihou .V ní se 5 skupin snažilo co nejlépe připravit na cestu , co nejrychleji absolvovat plavbu k ostrovu pokladu a pak samozřejmě poklad najít. A že to nebylo nic lehkého ví každý kdo knihu četl. Na konci totiž všechno mohl zhatit Ben Gun , který poklad přestěhoval někam úplně jinam , než kam ukazovaly záznamy v mapě… 

    Stejně jako cesta k ostrovu pokladu k táboru neodmyslitelně patřily také nádherné a nezapomenutelné večery u ohně , noční hry , indiánská sauna , ve dne pak bojovky v lese , koupání v zatopeném lomu , sportovní hry nebo výpravy do okolí.

    Podobně jako loni či předloni i letos se našli odvážlivci , kteří se nám pokusili v noci sebrat ze stožáru vlajku.Čekal je ale pouze výsadek do neznámých míst vzdálených od tábora několik kilometrů a noční cesta zpět. Hlídka byla totiž vždy na místě a jakmile vyhlásila poplach , ostatní táborníci pokaždé přepadače pochytali a vlajku uchránili. 

    Největším zážitkem byl ale závěrečný táborový oheň , kde někteří nováčci skládali vlčácký či světluščí slib a ti nejlepší skauti a skautky byli odměněni za složení zkoušky Tří orlích per..
    Jak smutné bylo poslední den loučení s naší loukou , když celá táborová základna byla již naložena na nákladní vozy a nás zítra čekal obyčejný všední den.

    Ale co, ani se nenadáme a bude tu tábor 2003. A na ten se už všichni těšíme!

    tabor2003Rychtářov 2003

    Již počtrnácté pořádal letos náš oddíl letní tábor a stejně jako loni se místem jeho konání stala louka v údolí říčky Velké Hané nedaleko obce Rychtářov na Vyškovsku. Oproti loňsku se však změnilo mnoho věcí. Nejdůležitější je asi generační výměna, kterou oddíl prodělal. Starší skauti, kteří loni představovali nejpočetněji zastoupenou skupinu dětí vytvořili Roverský kmen a letos se podíleli hlavně na stavbě tábora první týden. Po příjezdu mladších dětí na druhý a třetí týden většina z nich odjela, zůstali jen dva, kteří pomáhali vedoucím se zajištěním chodu tábora a programu.

    Zato dětí bylo letos víc než loni a to 43. Proto bylo nutné ještě před táborem udělat 10 nových podsadových stanů. Nejstarší družinkou se stali rázem Mustangové – poprvé účastnili stavby tábora a přešli z podsadových stanů do tý-pí. Musím říct, že situaci zvládli skvěle, i když postavit si týpí a zbudovat v něm chvojkové postele není žádná legrace. Další novinkou bylo velké množství dětí, které byly na táboře poprvé. To kladlo pochopitelně větší nároky na vedoucí a bylo nutné to zohlednit i při přípravě programu.

    Co se vedoucích týká, myslím, že v současné době vedení oddílu tvoří jeden z nejlepších týmů, co kdy v oddíle byl. Zejména vedoucí dívčích družinek udělaly od loňska veliký pokrok. A co se na táboře vlasně dělo? Páteří programu byla celotáborová hra. Jejím tématem byl středověk, konkrétně pak Anglie v době vlády krále Richarda Lví Srdce. Šest královských družin po sedmi členech bojovalo za čest krále proti snahám o jeho sesazení a nahrazení jeho nevlastním bratrem Janem z Anjou. K tomu bylo nutné získat na svoji stranu další významné rody – ty symbolizovaly erby na hracím plánu. Myslím, že 20 etap v nichž královské družiny změřily svoje síly se účastníkům velmi líbilo. Z cen, které soutěžící obdrželi na závěr (královská odměna věrným), byli přímo nadšeni.

    Stejně jako celotáborovka však k táboru patřily i skautské zkoušky, výpravy do okolí, koupání v zatopeném lomu nebo nezapomenutelné večery u ohně při zpěvu písní nebo čtení příběhů. A co teprve stezka odvahy, noční přepady a boje o vlajku či noční hry! 

    Také počasí nám letos velmi přálo. Sluníčko svítilo, pršelo jen občas a hlavně v noci.

    Co říct na závěr? Snad několik čísel. Tábora se letos zúčastnilo 43 dětí, 10 vedoucích, 11 roverů. Navštívilo nás celkem 28 kamarádů, bývalých členů či jiných návštěv (včetně velmi spokojené návštěvy z Hygienické stanice). Na táboře jsme strávili celkem 23 dnů, spalo se ve 21 podsadových stanech a 8 stanech tý-pí. Nejstaršímu účastníkovi bylo 53 roků, nejmladším dvěma 19 měsíců. Zápis z tábora v kronice zabírá 27 stran, na CD z tábora máme 543 fotek, nesestříhané video z tábora má letos 97 minut.

    Letošní tábor se určitě zapíše mezi ty podařené a myslím, že už teď se většina z nás těší na ten příští…

    Rychtářov 2004

    Přípravy tábora začaly neradostně – to když jsme zjistili, že naše stará dobrá louka v údolí říčky Velké Hané pod Rychtářovem změnila majitele. Chvíli to vypadalo, že pro letošek budeme muset najít tábořiště nové, to když s novým majitelem nebyla řeč. Nakonec se věci vyjasnily a tábor mohl bez problémů proběhnout. 

    Druhou výjimkou byl počet tábořících. V průběhu celého školního roku jsme zaznamenávali přísun nováčků prakticky do všech šesti družin našeho oddílu, v dubnu k nám pak jako celek přešla ještě celá jedna družina ze zaniklého čtvrtého oddílu šlapanických skautů. Výsledek? Na táboře nás letos bylo celkem 72! Již na stavbu tábora jelo kromě vedoucích také 25 skautů a skautek se složenou odborkou táborníka. Na samotný tábor pak přijelo ještě dalších 28 skautů, skautek, vlčat a světlušek. Ani o návštěvy nebyla nouze, navštívilo nás mnoho bývalých členů oddílu i jiných spřízněných duší. 

    Třetí výjimkou bylo to, že blízko nás tábořil další skautský oddíl a také indiáni z ČTU. Doposavad jsme tábořili spíše na loukách osamělých, letos poprvé bylo možné uspořádat soutěže mezi tábory. Velmi mě potěšilo, že všechny probíhaly ve skautském duchu a to, že jsme většinu vyhráli, je jen malou třešničkou na chutném dortu. 

    V mnohém se však letošní tábor podobal táborům konaným v dřívějších letech. Vlčata, světlušky, mladší skauti, mladší skautky a nováčci spali v podsadových stanech, starší a zkušení skauti a skautky v indiánských stanech tý-pí. Táborníci pomáhali s vařením v kuchyni, změřili svoje síly v mnoha soutěžích, pečovali o svůj plátěný příbytek. Také noční hlídky k našemu táboru neodmyslitelně patří, stejně jako snaha některých uloupit v noci jako trofej ze stožáru vlajku. Ani letos se to však nikomu nepodařilo, doba pokročila a proti přístroji pro noční vidění se dá jít na přepad jen velmi těžko… 

    Jako nit se táborem vinula také celotáborová hra, letos inspirovaná stavbou Kanadské pacifické železnice. Účastníci tábora byli hned na začátku rozděleni do 6 skupin po 8-9 členech, za každou soutěžní etapu dostávali vládní „subvencované“ dolary. Za ty nakupovali nářadí, vodu, jídlo, pražce a koleje a stavěli železnici. Po večerech mohli nějaké ty suroviny pro stavbu vyhrát (nebo taky prohrát!) v hazardních hrách, ráno hned po budíčku zase nějaké nalézt ukryté v táboře (ranní ptáče dál doskáče!). Na závěr byly všechny skupiny za svoji snahu odměněny hodnotnými cenami.

    K dalším táborovým aktivitám patřily výpravy. Do Sloupsko-Šošůvských jeskyní, do lanového centra, do vyškovského akvaparku nebo třeba do nedalekého zatopeného lomu. Večer se zpívalo u táboráku, zájemci se mohli saunovat v indiánské sauně a také se plnily skautské zkoušky. Tu nejtěžší zkoušku, zvanou Tři orlí pera (24 hodin mlčet, 24 hodin nejíst a 24 hodin strávit osaměle v lese) splnil jen jeden skaut, Pavel Kalvoda-Smolař. Podobnou zkoušku pro světlušky a vlčata s polovičními časy zvládla jako jediná Katka Vlková-Pírko. Pro skauty a skautky nechyběl tradiční noční výsadek. V rámci družinového programu se trénovala plavba na raftu (Bobři), stavěla se hlídková věž (Orli), vyráběly se ozdoby z bavlnek (Včelky, Myšky), vyřezávaly lodičky (Racci), připravoval se Setonův hrnec (Mravenci, Mustangové) nebo se podnikaly krátké výpravy do okolí. I skautské stezky přišly na řadu, u závěrečného ohně pak skládali slib 3 vlčata-nováčci a 1 skaut.

    Myslím, že se letošní tábor velmi vydařil a už teď se jistě všichni druhooddíláci těší na ten další.

     

    Baldovec 2005

    Letos již pošestnácté pořádal náš oddíl Junáka letní tábor pro svoje členy. A musím říct, že to byl tábor výjimečný hned z několika důvodů.

    Předně jsme změnili tábořiště a po třech letech v Rychtářově jsme přesídlili k Baldovci v okrese Prostějov. Krásná louka v údolí říčky Bílá voda se stala na 22 dnů naším druhým domovem a změna to byla velmi příjemná. Místní nás přijali úplně fantasticky, počínaje panem starostou, přes majitele louky až třeba po lesní dělníky. Všichni nám vycházeli maximálně vstříc.

    Druhou výjimkou byl počet tábořících. V průběhu celého školního roku jsme zaznamenávali přísun nováčků prakticky do všech šesti družin našeho oddílu, v dubnu k nám pak jako celek přešla ještě celá jedna družina ze zaniklého čtvrtého oddílu šlapanických skautů. Výsledek? Na táboře nás letos bylo celkem 72! Již na stavbu tábora jelo kromě vedoucích také 25 skautů a skautek se složenou odborkou táborníka. Na samotný tábor pak přijelo ještě dalších 28 skautů, skautek, vlčat a světlušek. Ani o návštěvy nebyla nouze, navštívilo nás mnoho bývalých členů oddílu i jiných spřízněných duší.

    Třetí výjimkou bylo to, že blízko nás tábořil další skautský oddíl a také indiáni z ČTU. Doposavad jsme tábořili spíše na loukách osamělých, letos poprvé bylo možné uspořádat soutěže mezi tábory. Velmi mě potěšilo, že všechny probíhaly ve skautském duchu a to, že jsme většinu vyhráli, je jen malou třešničkou na chutném dortu.

    V mnohém se však letošní tábor podobal táborům konaným v dřívějších letech. Vlčata, světlušky, mladší skauti, mladší skautky a nováčci spali v podsadových stanech, starší a zkušení skauti a skautky v indiánských stanech tý-pí. Táborníci pomáhali s vařením v kuchyni, změřili svoje síly v mnoha soutěžích, pečovali o svůj plátěný příbytek. Také noční hlídky k našemu táboru neodmyslitelně patří, stejně jako snaha některých uloupit v noci jako trofej ze stožáru vlajku. Ani letos se to však nikomu nepodařilo, doba pokročila a proti přístroji pro noční vidění se dá jít na přepad jen velmi těžko…

    Jako nit se táborem vinula také celotáborová hra, letos inspirovaná stavbou Kanadské pacifické železnice. Účastníci tábora byli hned na začátku rozděleni do 6 skupin po 8-9 členech, za každou soutěžní etapu dostávali vládní „subvencované“ dolary. Za ty nakupovali nářadí, vodu, jídlo, pražce a koleje a stavěli železnici. Po večerech mohli nějaké ty suroviny pro stavbu vyhrát (nebo taky prohrát!) v hazardních hrách, ráno hned po budíčku zase nějaké nalézt ukryté v táboře (ranní ptáče dál doskáče!). Na závěr byly všechny skupiny za svoji snahu odměněny hodnotnými cenami.

    K dalším táborovým aktivitám patřily výpravy. Do Sloupsko-Šošůvských jeskyní, do lanového centra, do vyškovského akvaparku nebo třeba do nedalekého zatopeného lomu. Večer se zpívalo u táboráku, zájemci se mohli saunovat v indiánské sauně a také se plnily skautské zkoušky. Tu nejtěžší zkoušku, zvanou Tři orlí pera (24 hodin mlčet, 24 hodin nejíst a 24 hodin strávit osaměle v lese) splnil jen jeden skaut, Pavel Kalvoda-Smolař. Podobnou zkoušku pro světlušky a vlčata s polovičními časy zvládla jako jediná Katka Vlková-Pírko. Pro skauty a skautky nechyběl tradiční noční výsadek. V rámci družinového programu se trénovala plavba na raftu (Bobři), stavěla se hlídková věž (Orli), vyráběly se ozdoby z bavlnek (Včelky, Myšky), vyřezávaly lodičky (Racci), připravoval se Setonův hrnec (Mravenci, Mustangové) nebo se podnikaly krátké výpravy do okolí. I skautské stezky přišly na řadu, u závěrečného ohně pak skládali slib 3 vlčata-nováčci a 1 skaut.

    Myslím, že se letošní tábor velmi vydařil a už teď se jistě všichni druhooddíláci těší na ten další.

    Baldovec 2006

    Cesta kolem světa za 80 dnů aneb
    tábor šlapanických Junáků Baldovec 2006

    Přípravy na 17. tábor našeho junáckého oddílu započaly již v zimě. Souhlas majitele louky, hygiena, přihlášky pro účastníky… Všechno klaplo a tak počátkem prázdnin mohla akce, představující vrchol celoroční skautské činnosti, vypuknout.

    Je sobota 1.7. 2006. Před naší základnou na Jiříkovské ulici se sjíždějí osobáky, dodávky a velký náklaďák. Všechny vozy jsou během hodinky naloženy táborovým vybavením a může se vyrazit.
    Na krásně posekané louce na břehu Bílé vody u Baldovce vše vykládáme. Většina vozů odjíždí, zůstává jen 10 roverů, 8 vedoucích, jeden tatínek a hromada věcí. Úkol číslo 1 zní postavit 2 velké vojenské stany-hangáry a všechny věci pod ně schovat. Co kdyby začalo pršet!

    Za první dva dny se daří postavit kuchyni, polní kamna, jídelnu, latríny a 4 stany tý-pí. V pondělí 3.7. naše řady rozšiřuje 15 skautů a skautek se složenou tábornickou zkouškou. Jejich hlavním úkolem je postavit si stany tý-pí a vybavit je chvojkovými postelemi po vzoru indiánů kmene Arapahů. A samozřejmě také pomoci dokončit stavbu tábora, hlavně smontovat podsadové stany pro nejmladší.

    Konečně v sobotu 8.7. přijíždí poslední část táborníků, vlčata a světlušky. Náš počet se stabilizuje na čísle 55. Večer je samozřejmě slavnostní oheň a dle oddílové tradice zde sehranou scénkou zahajujeme celotáborovou hru. Ta letošní má název „Cesta kolem světa za 80 dnů“. Táborníci také dostávají táborová trika s motivem a jsou rozděleni do šesti skupin. Hned od příštího dne se rozbíhá celotáborová hra naplno. V mnoha soutěžích získávají skupiny od 1 do 6 bodů, které představují překonané úseky cesty kolem světa. Prémii můžou soutěžící získat, když uchrání svůj cestovní pas (ten celý den visí u stožáru a vylosovaný vedoucí coby zlý inspektor Fix se jej snaží sebrat). A pak také body získané za celý den můžou rozmnožit nebo ztratit v podvečerním hazardu. Hra má spád, táborníkům se líbí a je z nich cítit veliké nadšení, které zase zpětně motivuje nás vedoucí k přípravě etap. Paráda.

    Kromě celotáborové hry běží také družinový program a ti nejstarší členové oddílu, roverský kmen Trapeři, mají svůj vlastní program, jehož vrcholem je trojdenní výprava na bývalé tábořiště v Kamenné. Ostatní táborníci se buď chystají ke slibu (nováčci v našem oddíle musí něco umět, než se z nich stanou složením slibu opravdoví junáci) nebo plní různé zkoušky či odborky. Není divu, že mnozí nemají ani čas napsat dopis domů a rodiče pak vedení bombardují SMS-kami s dotazy, zda jejich ratolest vůbec žije ?.

    K dalším táborovým činnostem patří výpravy. Letos jsme absolvovali dvě celodenní, do Vyškova a do Vysočan. Jindy jich bývá víc, letošní extrémně teplé počasí však svádělo spíše ke koupání. Ještě že 10 minut cesty od tábora je překrásný zatopený lom s průzračně čistou vodou plnou raků a ryb. Tam jsme chodili obzvláště v druhé polovině tábora denně. Co jsme si však ujít nenechali byla návštěva Lanového centra v autokempu za Baldovcem. Samozřejmě že letos nechyběl v programu výsadek tj. noční rozvoz starších táborníků se zavázanýma očima po okolí s cílem co nejrychleji se vrátit do tábora. Starší šli sami, mladší po dvojicích a s potěšením musím říct, že nezabloudil nikdo.

    Ani jsme se nenadáli a je tu předposlední táborový den. Ten je každoročně doslova nabitý událostmi. Dopoledne si družinky grilují kuřátka na rožni, skauti a roveři rozebírají své stany týpí. Okolo poledne se jde do lomu – v tom hicu to prostě jinak nejde. Po svačince je tu závěrečná etapa celotáborovky. Skupiny symbolicky shánějí součástky na stavbu letadla, kterým by svoji cestu dokončily. V okolních lesích je rozmístěno 12 listů papíru s nápisy, jejich umístění je zaznačeno v podrobné katastrální mapě. Kdo jich v časovém limitu obejde nejvíc, zvítězí. Vše je nastaveno tak, že teoreticky můžou zvítězit i ti doposavad poslední.

    Když se tábor vylidní, secvičují vedoucí závěrečnou scénku k zakončení hry. A po návratu táborníků je vyhodnocení. Vítězí skupina, která si říká Cestovatelé. Tvoří ji šestice Michael Růžička-Mišák, Milan Hála-Blesk, Markétka Kolaříková-Makča, Dominik Král, Bára Pytelová-Babů a Lukáš Gerža. Tu také jako první odvádí pavel Kalvoda-Smolař alias Willy Fogg do sněmovního týpí, kde si může každý vybrat jednu cenu z asi 70 připravených. Další skupiny je následují a myslím, že každý je s odměnou spokojen.

    Večeře, závěrečný sněm, sejmutí vlajky a oheň. Slavnostní oheň. Dvanáct táborníků skládá slib. Vojta Slavík, Daneček Pokorný, Jirka Jašek, Dominik Král a Jirka Rája-Střelec se mění ve vlčata. Bára Jílková-Drak a Maruška Procházková-Mary ve světlušky. No a pětice Orlů Jan Pisklák-Džany, Jakub Svoboda-Kvík, Filip Brabec, Jirka Hála –Kapitán a Milda Staněk se stávají skauty. Na řadě je přidělování nášivek na kroj za složené odborky a zkoušky. Zkoušku Tří Orlích per (to je nejtěžší skautská zkouška, vyžadující 1den mlčet, jeden den hladovět a jeden den strávit osamělě v lese) složil Filip Petřík-Filé, stejně jako odborku Znalec živé přírody. Odborku Plavce získali Láďa Votápek-Pařátek, Pavel Kalvoda-Smolař a Filip Brabec. No a co se úklidu týče, nejlépe si stála mezi „podsadáři“ dvojice Kvík + Kapitán, mezi „týpkaři“ družina Myšek. Večerka bez omezení se protáhla až daleko za půlnoc, tak si všichni chtěli ten poslední oheň užít…

    Není divu, že v neděli se nikomu moc vstávat nechtělo. Ale nedá se nic dělat, je třeba se rychle pobalit a začít s bouráním tábora. Vždyť za pár hodin tu musí zůstat jen uklizená zelená louka, tak jak byla při našem příjezdu před třemi týdny. Mladší odjíždějí autobusem, starší s pomocí několika rodičů likvidují táborové stavby a nakládají dodávky, osobáky i náklaďák. Jde to dobře, na Boudě se setkáváme takřka ve stejnou chvíli. S povděkěm kvituji, že někteří rodičové, co si přišli pro děti, pomáhají i s úklidem táborových věcí. To je fakt paráda.

    Myslím, že letošní tábor se velmi vydařil. Určitě k tomu kromě skvělé sestavy táborníků přispělo i fantastické teplé počasí. Takové co si pamatuji bylo na táboře naposledy před 17 lety!

    Baldovec 2007

    Stalo se na táboře Baldovec 2007

    Je noc. Nad táborem šlapanických Junáků svítí hvězdy. Všude ticho. Z krajní podsady se ozývá zachrápání, které však záhy odeznívá. Všech 53 táborníků spí.

    Vlastně všichni nespí. V kuchyni sedí hlídkující dvojice skautů a ostražitě sleduje táborový kruh. Před chviličkou se vrátili z obchůzky. Vše v pořádku. Oheň v peci už dávno vyhasl a tak se kluci přikryli dekou. Letmý pohled na hodinky. Už za půl hodiny půjdou budit další hlídače. Náhle je z klidu vyruší šramot za jedním z týpí. To není zvuk, na jaký jsou zvyklí! V rukou staršího z hlídkujících se objevuje podivný přístroj. Přikládá jej k oku a míří na podezřelou oblast tábora. Jaké je jeho překvapení, kdy se displeji přístroje pro noční vidění objevují dvě postavy. Obě oblečené v černých oblecích, na hlavě kukly. To nebudou táborníci, co jdou na záchod… Není pochyb, jsou to přepadači a přišli si pro naši vlajku! Skautík s nočním viděním u oka cosi šeptá svému soukmenovci a ten se tiše plíží ke stanu vedoucího služby. Přepadači zatím nic netuší. Během chviličky je táborové náměstí doslova obklíčeno rovery, vedoucími, skautkami i skauty. Jakmile se jeden z přepadačů rozběhne ke stožáru, prořízne noční ticho ostrý hvizd. Najednou je všude plno lidí. Kužely světla pronásledují přepadače i jeho druha. Ti se snaží spasit rychlým útěkem. Táborníci jim však nedají šanci. Zatímco skupina vedená Saigonem pronásleduje vetřelce po cestě, druhá se jim snaží nadběhnout po louce. A třetí skupina zůstává hlídat tábor. Co kdyby to byla jen finta, která má všechny hlídače z tábora odlákat? Může tu být někde přepadač třetí…

    Nezvaní hosté mají sice rychlé nohy, ale znalost terénu je naopak výhodou táborníků. Pokus skrýt se v lesíku nad táborem proto dopadá katastrofálně. Odlesk alumatky přepadače prozrazuje. „Obklíčit, zajmout“ zní do ticha Saigonův nekompromisní hlas.

    Spojka zatím běží do tábora informovat o vývoji situace. V táboře je klid, ti dva byli v akci sami. Startuji auto a vyjíždím na louku nad táborem. K obklíčenému ukrytu je to jen pár kroků. Přepadači se choulí pod stromem a mžourají do rozsvícených baterek deseti obránců. Když to vidím, musím se smát. Tak to někdy dopadá, právě se z lovce stala zvěř. „Není pochyb o tom, že jste se pokusili přepadnout náš tábor. Co vás čeká víte. Přesto vám dáme na vybranou. Když se dobrovolně necháte svázat a odvézt na výsadek, pojedete maximálně 8 kilometrů. Když budete klást odpor, pojedete 20 kilometrů a ještě vám zavážeme oči“. V životě jsem neviděl tak rychle nastavené ruce ke svázání. Zatímco já a tři hlídači odvážíme přepadače do lesa kamsi k Novým dvorům a Odrůvkám (každého zvlášť, samozřejmě), ostatní odnáší jejich věci do tábora. Je skoro půl třetí.

    Ráno se u snídaně v táborové kuchyni s přepadači opět setkáváme. Čaj i chléb s máslem jim chutná. Aby ne, po takové noční vycházce! Vlčata a světlušky, co to celé zaspali, se starších vyptávají, co že to je v kuchyni za neznámou dvojici. Noční pronásledovatelé jim vše znovu a znovu se zápalem v očích popisují. Sluníčko svítí, vlajka si nad táborem spokojeně vlaje. Čeká nás další táborový den…

    tabor2008Baldovec 2008

    Indiana Jones a křišťálová lebka

    Letošní tábor byl již devatenáctým táborem našeho oddílu a stejně jako loni se místem jeho konání stala louka v údolí Bílé Vody mezi obcemi Rozstání a Baldovec na Prostějovsku. Oproti loňsku se několik věcí změnilo. Nejdůležitější změnou je asi generační výměna, kterou oddíl prodělal. Starší skauti, kteří loni představovali nejpočetněji zastoupenou skupinu dětí, přešli již před táborem do Roverského kmene, vedeného Saigonem (Bobři). Letos se podíleli hlavně na stavbě tábora (první týden) a posléze měli svůj samostatný program. Mladších dětí bylo letos naopak víc než loni a to 41, celkem i s vedoucími, nás na táboře bylo 64. Oproti loňsku jsme museli postavit o 5 podsad více, zato stanů tý-pí bylo o dva méně. Další novinkou bylo velké množství dětí, které byly na táboře poprvé. To kladlo pochopitelně větší nároky na vedoucí a bylo nutné to zohlednit i při přípravě programu.Co se vedoucích týká, větší část byla přítomna celý tábor, jen někteří museli občas odjet.

    Po příjezdu mladších dětí na druhý a třetí týden se konečně mohl rozběhnout táborový program v plné parádě. Jeho páteří byla celotáborová hra. Nad tématem jsme před táborem strávili mnoho hodin v diskusích, ale vyplatilo se. Zvítězilo téma Indiana Jones a Království křišťálové lebky, inspirované stejnojmenným filmem. Šest expedic po sedmi členech se snažilo získat křišťálovou lebku a tu pak umístit na správné místo. K tomu bylo nutné překonat řadu překážek – ty symbolizovaly milníky na hracím plánu. Myslím, že 22 etap v nichž expedice změřily svoje síly, se účastníkům velmi líbilo. Vítězství nakonec patřilo expedici s názvem Oslíci ve složení Martin Peschl-Koumes, Lukáš Trunda-Lojza, Barbora Pytelová-Babů, Dan Pokorný, Pavla Doležalová-Ofi, Martinka Šlesingerová a Hanka Švarcová-Hihňa. Z cen, které (nejen vítězní) soutěžící obdrželi na závěr, byli přímo nadšeni.

    Stejně jako celotáborovka však k táboru patřily i skautské zkoušky, výpravy do okolí, koupání v zatopeném lomu nebo nezapomenutelné večery u ohně při zpěvu písní z táborového zpěvníku. A co teprve bojové hry, noční přepady a boje o vlajku! Pro skauty a skautky nechyběl tradiční noční výsadek. V rámci družinového programu se trénovala plavba na raftu (Orli, Myšky), stavěly se lesní chýše (Křižáci), vyráběly se ozdoby z bavlnek (Ještěrky), připravovalo se maso na rozpálených kamenech (Gepardi, Žabky, Racci) nebo se podnikaly krátké výpravy do okolí. I skautské stezky přišly na řadu, u závěrečného ohně pak skládalo slib 5 vlčat a to Jirka Bartůněk, Martin Bartůněk, Lukáš Křenek, Tomáš Procházka a Jirka Hamerský.

    Zvláštní kapitolu pak tvořil program roverů: Paintball, GPS orienťák v terénu, stavba mostu přes říčku, čtyřdenní výprava do Toulovcových maštalí, přeměna tý-pí na „Mordor“ – to je jen malá ochutnávka z jejichbohatého programu.

    Jen počasí nám letos moc nepřálo – sluníčko svítilo málo a většinu času se schovávalo pod mraky. Co říct na závěr? Letošní tábor se určitě zapíše mezi ty podařené a myslím, že už teď se většina z nás těší na ten příští…

    Lesní Jakubov 2009

    Tábor se koná na novém místě, na louce nedaleko obce Lesní Jakubov na ČM vysočině. Účastní se ho asi 60 členů oddílu. Sluníčko letos svítí hodně, je však vlhko jako v tropech a taky dost prší.

    Mladší táborníci na táboře spí v podsadových stanech po dvou, skauti, skautky a vedoucí samozřejmě v indiánských stanech tý-pí. Oproti loňsku je však mladších členů mnohem více, proto je také podsad více (čtyři nové jsme nechali vyrobit před táborem), zatímco dvě týpí oproti loňsku chybí. Ani letos nechyběla na táboře celotáborová hra. Téma „Z pohádky do pohádky“ reflektovalo fakt, že na táboře letos převažovali mladší členové. Čtyřicet dětí bylo rozděleno do 8 skupinek po 5 a jejich úkolem bylo pomoci Večerníčkovi dát dohromady popletené pohádky. Nejlépe se to podařilo skupince nazvané Večerníčci ve složení Vojta Slavík, Lukáš Trunda, Dorka Levová, Klárka Klíčníková a Barbora Jílková.

    Stejně jako celotáborovka však k táboru patřily i skautské zkoušky, výpravy do okolí, koupání v nedaleké přehradě nebo nezapomenutelné večery u ohně při zpěvu písní z táborového zpěvníku. A co teprve bojové hry, noční přepady a boje o vlajku! U závěrečného ohně pak skládalo slavnostní slib 6 skautek, 7 skautů, 4 světlušky a 3 vlčata.

    Mnoho oddílů po táboře usíná hlubokým prázdninovým spánkem a probouzí se v září. To ale není náš případ. Je tu totiž Letního kina Bouda. Počasí nám přeje, promítáme 2 večery. Většinou se sejde kolem 20 diváků, největším tahákem jsou asi Rychlé šípy.

    Počátkem září se schází oddílová rada a shoduje se v tom, že letos nábor ve škole pořádat nebudeme. Dáváme jen leták do nástěnky a nováčci přicházejí na zahajovací schůzku. Je legrační, že letos jich přichází skoro stejně jako loni po náboru ve škole.

     

    Pirátský tábor JEDOV 2010

    Když se dnes ohlídnu za táborem, který před necelým týdnem skončil, musím říct, že to byl jeden z nejlepších táborů v historii oddílu. A přitom začal docela zajímavě. V dubnu oddílová rada naznala, že loňské tábořiště v Lesním Jakubově je nevyhovující jak kapacitou (skauti dorůstají a letos bude o 3-4 týpí víc), tak podmínkami (ještě dnes mi v uších zní mlaskavé zvuky, provázející chůzi rozblácenou loukou po loňském „tropickém“ začátku léta). Vyrazili jsme tedy do údolí říčky Jasinky, kde náš oddíl tábořil v letech 1990 až 1992 hledat louku novou. Jaké bylo naše zděšení, když místo krásných luk jsme objevili parkoviště bagrů a tatrovek, místo trávy zde bylo po kolena bláta a místo zpěvu ptáků nadávání dělníků. No prostě typická ukázka „betonové lobby“ v akci. Na mapě však bylo opodál ještě jedno údolí. Nikdo z nás v něm sice nikdy nebyl, ale když už jsme tady…

    A tak jsme objevili úžasnou louku pod vesničkou Jedov v údolí Pucovského potoka. Čím častěji jsme ji při přípravách tábora navštěvovali, tím se nám líbila víc. Až konečně přišla sobota 26.7.2010. Náklaďák a dvě dodávky věcí, vedoucí a roveři. Stavěčka začíná. Už první den zjišťujeme, jak je skvělé mít 300 metrů od tábořiště řeku s písčitým dnem a jez. A taky jak skvělé je mít na dosah neudržovaný les plný suchého dříví. Ve středu pak přijíždějí postavit si svoje týpí skauti a skautky se složenou tábornickou zkouškou, v sobotu 3.7. pak příjezdem vlčat a světlušek tábor regulérně začíná.

    Hned první den večer po slavnostním zahajovacím ohni se rozjíždí celotáborová hra s názvem „Piráti z Karibiku“. Čtyřicet táborníků je rozděleno do 8 skupin po pěti členech, každý fasuje táborové triko. A hned druhý den dopoledne jsou tu první etapy…

    V odpoledním klidu pak jednotlivci každý den skládají každý sám za sebe pirátské zkoušky a průběžně se ze „suchozemských krys“ stávají plavčíci, plachtaři, kajutáři, navigátoři, kormidelníci a z jednoho dokonce kapitán.

    Protože počasí nám přeje a sluníčko svítí každý den, je téma celotáborovky opravdu přiléhavé. Spočítám-li kde všude se „Piráti z Jedova“ v průběhu tábora koupali, docházím k úctyhodné číslovce 5. V Pucovském potoce, v řece Oslavce, v rybnících Rathan a Bělizna a nakonec i v Dalešické přehradě, kterou jsme projeli na výletní lodi Vysočina.

    Samozřejmou součástí programu na táboře byly večerní ohně se zpěvem písní, noční hlídky a výpravy do okolí. Po letech jsme dokonce obnovili rituál indiánské sauny (loni na ni v tom vlhku nikdo neměl náladu a předloni nám zase vyschl vlivem úmorného vedra potok…). Velký úspěch měly také sportovní hry, pořádané v podvečer. A zapomenout nemůžu ani na noční výsadek skautů a skautek, při kterém všichni účastníci měli možnost vyzkoušet si svoji odvahu a orientaci v neznámém terénu.

    Když nastal předposlední den tábora, všichni se skoro divili, že už je konec a že všechno nějak rychle uběhlo. Přiznám se, že i já měl podobný pocit a klidně bych v údolí Pucovského potoka zůstal o nějaký týden déle.

    Na rozdíl od loňska, kdy jsme při bourání tábora zmokli hned 2x (poprvé na tábořišti a podruhé ve Šlapanicích při skládání táborového vybavení na základně, když se bouřka posunula nad Šlapanice), letos nám počasí přálo a přívalový déšť přišel až večer, když už bylo všechno vybavení složeno pod střechou a táborníci si užívali večer v kruhu rodinném.

    Skončím slovy, která zazněla na posledním táborovém sněmu: „Nebuďte smutní, vždyť už za 11 měsíců a jeden týden se tu sejdeme znovu“. To si pište, že sejdeme!

    M.A.S.H Jedov 2011

    „ Pozor všem! Všechny jednotky se okamžitě shromáždí v prostoru ohniště! Opakuji, všechny jednotky se okamžitě shromáždí v prostoru ohniště! Konec hlášení.“

    Zvuk táborového tlampače ještě rezonuje v prostoru a z podsad a týpí se hrnou proudy táborníků k ohništi. Je devátá hodina ranní a před chvílí skončilo hodnocení úklidu, za které každý člen jednotky obdržel příslušný počet dolarů.

    Kousek od ohniště se v chirurgických pláštích a s rouškami na ústech procházejí doktorka Ťapínová a lapiduch Maltovič. Když jsou všechny jednotky kompletně na místech, předvádí profesionálové obvazovou techniku. A není to činnost samoúčelná, protože hned v zápětí je každé jednotce určen těžce zraněný, kterého musí ostatní dokonale ovázat. Podle úspěšnosti jsou jednotkám přidělovány body. Už od začátku je vidět, že 4083 budou zřejmě nejrychlejší a naopak 4021 nemají svůj den. Ale nedá se nic dělat, přísun zraněných je nevyzpytatelný… Po této nelehké práci je vyhlášen program relaxační. Major Vítek a Kapitán Fido, jinak též obyvatelé proslulé Bažiny, organizují golfový turnaj v minovém poli. Dlužno s politováním dodat, že není v našich řadách mnoho skutečných golfistů L. Turnaj končí, sluncem prozářené dopoledne se pomalu mění v poledne. Klid je ovšem pouze zdánlivý, jak to ve válce často bývá.

    „Pozor všem! Všem jednotkám! Hrozí nálet nepřátelských bombardérů! Během 10 minut hrozí totální likvidace našeho stanoviště! Je třeba okamžitě evakuovat M.A.S.H!!! Do 10 minut!“ Členové jednotek jsou po tomto hlášení poněkud zmateni, nicméně pokyny vyšších důstojníků je rychle uvedou do reality. Je nutné sbalit si všechny věci (ale opravdu všechny!) a přesunout se spolu s nimi do vytyčeného bezpečného prostoru nedaleko sauny, asi 100 metrů od tábora. Každá zapomenutá věc bude hodnocena minusovými body, stejně jako jedinci, kteří při náletu nebudou v bezpečném prostoru. A hodiny na svaté stolici započínají nezadržitelně odkrajovat vymezený čas. Kdo z vás někdy pozoroval mraveniště, do kterého bylo rýpnuto klackem, ten si dovede představit, jak to v táboře vypadalo. A jak se odhalují povahy táborníků! Někteří nekecají a rychle balí, jiní nadávají a chaoticky cosi kutí. Starší členové jednotek pomáhají mladším (tedy většinou, ale jsou i tací, které to ani nenapadne), ozývá se smích ale i nadávky. U mladších je na první pohled poznat, komu věci balí maminka a kdo je zvyklý se o sebe postarat sám. A do vší té vřavy tlampač „Už jen tři minuty do náletu, opakuji, poslední tři minuty!!!“ Atmosféra je vypjatá jako před bouřkou, vždyť zapomenutá věc kohokoliv z jednotky znamená pro celou jednotku ztrátu. Sám se moc dobře bavím a musím říct, že o některých členech oddílu se dozvídám za těch 10 minut víc, než za celý rok pravidelných schůzek.

    Po skončení akce jde komise hodnotit úspěšnost evakuace, zatímco všech osm jednotek nastupuje do vojenské vývařovny, kde kuchař desátník a jeho squadra podávají cuketové karbanátky s bramborem. Krajní stůl, označený nápisem „důstojnický klub“ samozřejmě opět obsazují nejvyšší důstojníci, tj. ti, kteří si stojí nejlépe ve zkouškách jednotlivců. Oproti ostatním mají výhodu – v klubu jsou zdarma k dispozici Coca-cola a chipsy jako zákusek.

    V poledním klidu pak vojsko píše domů a rovná věci po evakuaci, někteří také za v etapách získané dolary nakupují v baru u Rosie pohledy, zpěvníčky nebo sladkosti. Ale hned po jeho skončení se přesunujeme k rybníku Rathan u nedalekého Náměště nad Oslavou. Kromě spousty legrace zde každá jednotka podniká záchrannou misi na raftu, při které samozřejmě rozhoduje čas. Na raftu je to podobné, jako v životě. A u dětí stejné, jako mezi dospělými – někdy skupina silných jedinců, kde každý táhne jiným směrem překvapivě prohraje se sehranou skupinou domnělých outsiderů. A jedna jediná kvalitní vůdčí osobnost vydá za deset ukecaných generálů-teoretiků.

    Po návratu na základnu nás čekají dopisy z domova a po večeři sněm. A co večer? Co třeba base ball a fotbálek? Nebo písničky na přání u ohně? Bang? Sauna? Noční hra? Výsadek?

    Takovýchto dnů strávilo 16 vedoucích, 50 táborníků a spousta hostů z řad bývalých členů našeho junáckého oddílu na louce pod Jedovem v červenci letošního roku celkem 22. Myslím, že ani na jediný v životě nezapomenou…

    Templářský tábor Jedov 2012

    Je čtvrtek 5.7.2012, 7 hodin ráno. V deseti týpkách spí vedoucí i skauti a skautky, podsady jsou zatím prázdné. Jen ptáci zpívají ve větvích stromů a za kuchyní zurčí potůček. Stavěčka je v plném běhu. No jo stavěčka… Tato pověstmi opředená, vedoucími i staršími skauty milovaná a pro rodiče takřka neznámá akce zatím nebyla popsána (co si pamatuju) v jediném zápise. Nejvyšší čas to napravit…

    Tak tedy: vše začalo v sobotu 30.6.2012 v 7 hodin ráno. Na Boudě se sešla oddílová rada a také několik ochotných tatínků. Společně naložili na náklaďák a do dodávky podsady a další táborové věci. Kolem půl desáté vyrážíme směr Jedov. Louka je posekaná, sluníčko svítí, pohodička.

    První a druhý den 12 vedoucích postavilo ty nejdůležitější táborové stavby: kuchyni, jídelnu, hospodářský stan, latrínky, sprchu a velké sněmovní týpí. Třetí den se všichni věnovali vlastním týpkům a také postelím do nich. Vše jsme stihli v pohodě a s dobrou náladou, neb i počasí přálo – od začátku nám svítí sluníčko a sprchlo jen krátce druhou noc. Ještě že nedaleko tábořiště máme jez. Tam se chladíme každý den, někdy i vícekrát.

    V úterý 3.7.2012 nastává další fáze stavěčky, přidávají se skautky a skautky se složenou tábornickou zkouškou. Je jich celkem 18 a jen čtyři z nich jsou na stavěčce poprvé. Ve 12:00 se scházejí na Boudě a kolem třetí je již vítáme na tábořišti. Každý si musí prohlédnout oblíbená místa, která rok neviděl, odpočinout, posvačit ale pak již čeká práce. Vzhledem k tomu, že od loňska přibylo jedno týpí, je první úkol jasný: každý skaut a skautka donese z lesa jednu dlouhou tyč na týpí a opořízuje ji. Až to bude mít, odevzdá ji Uzlovi, ten zkontroluje kvalitu a jakmile bude mít družina jako celek hotovo, může jít stavět svoje týpí. Táborníkům to jde úžasně, jsou rychlí a plní energie (na rozdíl od nás vedoucích J). Gepardi, Racci a Křižáci mají tyče hotové takřka hned, Ještěrkám čtyři zbývají. Každý se těší, že bude spát ve vlastním týpí. Leč nejen skautky a skauty, ale i špatné počasí jsme si dnes za Šlapanic přivezli. Navečer začíná pršet a prší až do tmy. Nezbývá, než přespat jinde, týpí si prostě dnes nepostaví nikdo. Někteří se lokují do sněmovního týpí, jiní do jídelny, další do zatím neobsazených podsad. Před spaním je ještě porada, kde se plánuje zítřejší činnost. Tradičně dopoledne budou probíhat práce na společných táborových stavbách, odpoledne (respektive po dokončení společné práce) pak budou mít táborníci čas na svoje týpka.

    Středa 4.7. 2012. Budíček je jakmile někteří táborníci začnou hlasitě mluvit, což je asi v půl osmé. Snídáme rohlíky s marmeládou a potom hurá do práce. Ťapka spolu s Lentilem a Kancem myjí nádobí a rovnají ho do polic v kuchyni. Vítek s Hanzem, Ondrou Brabcem a líným Náčelníkem kopou trativod k umývárně. Filé, Vojta Slavík a Kačka Levová svazují sušárnu. Džany, Malta, Uzel, Lojza, Daneček a Longr (Dan Dlapal) zásobují kuchyni horou dřeva, Marťa, Domča, Hihňa a Makča robí ešusovník a hrnkovníky. Největší skupina ve složení Babů, Sisi, Cyril, Corado a Balvan upravují pod vedením Spánka ohniště, usazují totemy a chystají zahajovací oheň. Kartáček vaří oběd a já mizím do Náměště na nákup a pro vodu. Taková tlupa totiž něco sní a vypije!

    Když se vracím, mají až na drobné výjimky všichni hotovo. Dobrá práce! Chlapecké družinky fasují svoje týpí (Křižáci mají úplně nové) a jdou stavět. Vedoucí družin i ostatní vedoucí jim pomáhají, takže vše jde úplně skvěle. Ještěrky dodělávají tyče a pak jdou stavět taky. Než večer přivezu Elektronka, stojí již všech 10 týpí a táborníci pilně vážou liningy, kopou ohniště, nosí dříví a upevňují chlopně. Po večeři je do 21:00 ještě čas na práci, pak úklid nářadí, porada. Místo večerky jde většina lidiček na jez se vykoupat. Je krásně teplo, svítí úplněk, romantika. Pár nadšenců hraje v kuchnyni Bang, jiní v týpkách po návratu od vody otevřeně diskutují. Je legrační, že stan působí na obyvatele jako uzavřená místnost a tak mluví o čemkoliv tak, jako by je nikdo neměl slyšet. Někdy samozřejmě k velkému údivu kolemjdoucích táborníků…

    Než jsem se propsal až sem, uběhla skoro hodina, je 8 a něco. Kolem už proplul Uzel a stěžoval si, že ho kousl v noci mravenec. Taky se ukázal Elektronek a před chvílí táhly do umývárny i Babů a Kačka. Asi nejvyšší čas vyhlásit budíček.

    A co se bude dít dnes? Podobně jako včera budou dopoledne společné práce a odpoledne si budou táborníci dělat do týpek chvojková lůžka. Já už ho mám a musím říct, že je to lepší spaní, než doma v posteli.

    Takže dnes Petříkovic klan (Filé, Slípr, Balvan a Korado) posílení o Cyrila budou stavět hráz na potoce nedaleko sauny, kterou pro změnu zbudují Uzel, Longr, Marťa a Hihňa. Elektronek s Náčelníkem, Kancem a Lentilem stlučou stolečky do jídelny, sklep a odpadovku vykopou Malta, Džany, Hanz, Ondra, Vojta a Lojza. Na vstupní bránu do tábora se již těší Vítek, Babů a Kačka no a Kartáček spolu s Danečkem, Sisi a Domčou upraví hřiště na fotbal a na volejbal.

    Ale teď už fakt musím jít vyhlásit ten budíček. A hlavně vzbudit Makču s Ťapkou, aby nachystaly snídani…

    Tábor Oslavice 2013

    Tábor oficiálně začal 29.6. 2013. Protože se však jedná o největší a vrcholnou akci oddílu za celý rok, pro vedoucí začal tábor mnohem dříve, vlastně už v lednu. Tou dobou se dozvídáme nemilou zprávu: louka u Jedova, kde jsme poslední 3 roky tábořili, a kde jsme chtěli uskutečnit i letošní tábor, se bude na jaře zalesňovat.

    Na oddílové radě, což je pravidelné setkání 16 členného vedení oddílu, se tudíž rozjela velká akce, která by se dala nazvat „sežeň novou louku na tábor“. Možná to vypadá jako legrace, ale není. Taková louka musí splňovat celou řadu kritérií: musí být na zajímavém a nepříliš frekventovaném místě, dostupná autem a to i nákladním, musí být rovná, s konáním tábora musí souhlasit majitel i uživatel, v okolí musí být dost dříví v lese a majitel musí souhlasit s jeho používáním, louka nesmí být podmáčená… Když je navíc i hezká a v okolí je možnost koupání a zajímavé cíle pro výpravy, máte vyhráno. Během měsíce se schází asi 8 tipů, dvě naše starší tábořiště a několik nových.

    Po prvních kontaktech majitelů jich většina odpadá – někde jsou proti myslivci, jinde už tábor v našem termínu je, někde majitel nechce a někde prostě majitele nelze dohledat (ano, i to se nám v roce 2013 stalo a není to tím, že bychom neuměli hledat na internetu, či telefonovat J). Souběžně s hledáním tábořiště je třeba určit termín tábora. To je v našem oddíle jednoduché, posledních 23 táborů se koná vždy první tři týdny v červenci. Do konce března se schází 56 přihlášek od mladších členů. Připočítáme-li vedoucí a „stálé hosty“, docházíme při sčítání účastníků k číslu 75. Pro všechny je třeba mít stany. Jenže oproti loňsku se věková struktura změnila – z 23 podsad, co máme k dispozici, bude třeba jen 16, zato velkých indiánských stanů tý-pí bude třeba 12. Nepočítám-li ty opotřebené a vyřazené, máme jich jen 9. Čili musíme koupit 3 týpí, to je balík peněz. Naštěstí se od spřízněných duší dozvídáme o zajímavých grantech a sepisujeme tedy žádosti. Taky doufáme, že nás letos (stejně jako v minulých letech) finančně podpoří město. Obojí nakonec vyjde a tak kromě stanů kupujeme ještě 2 gumové lodě.

    Je duben, nám zbývají pro finální výběr 2 tábořiště. Když je jasno (vyhrála louka na břehu říčky Baliny pod obcí Oslavice), rozjíždí se další kolo „ouřadu“. S majitelem je třeba domluvit podmínky užívání a také posekání louky. S majitelem okolních lesů podmínky využívání dříví. Zadat tábor do skautského evidenčního systému. Informovat obec, hygienickou stanici, dětského lékaře, hasiče…

    Konečně v květnu přichází čas přípravy programu. To je pro náš oddíl klíčová věc, proto jí věnujeme jeden celý víkend. Ten letošní se konal na vypůjčené chatě v Jedovnicích a obnášel přípravu celotáborové hry (tématem bude Pravěk, podobně jako v roce 1997), rozdělení dětí do skupin, naplánování celodenních výprav + puťáku pro starší, rozpis služeb a přítomnosti vedoucích na táboře (ne všichni vedoucí mohou být 3 týdny na táboře v kuse, ale vždy na táboře musí být někdo s vůdcovskou zkouškou a zdravotnickým kurzem) a také výběr písniček do letošního táborového zpěvníku. Šlapíkův písník, jak táborovému zpěvníku říkáme od roku 1994, vyjde letos již podvacáté a tak padá rozhodnutí vytisknout kromě „Dvacítky“ i „Megapísník“ obsahující kromě nového i všech 19 předchozích. To ještě nevíme, že se z něj stane doslova hit letošního tábora a většina táborníků místo nákupů sladkostí v táborovém obchůdku bude střádat každý zub (to je letošní platidlo) na nákup „Tlusťocha“, jak táborníci megapísník pro objemnost překřtí J.

    Přichází červen a přípravy finišují. Je třeba dokoupit vybavení tábora (provazy, pytle, nádobí, hřebíky…), opravit či přebrousit nářadí (naštěstí máme ve svých řadách šikuly, kteří to umí), doplnit lékárničku a nahradit prošlé léky novými, objednat a potisknout táborová trika (pět velikostí, v různých počtech a s rezervou, protože někteří rodičové umí děti na tábor přihlásit i v červnu!), nakoupit ceny za celotáborovou hru, domluvit odvoz náklaďákem i dodávkami, objednat autobus na celodenní výpravu do Jihlavy (při našem počtu je to levnější, než veřejná doprava), připravit stolní hry, knihy, sportovní vybavení, zkontrolovat stany, nakopírovat „papíry“ a zorganizovat předtáborovou schůzku s rodiči, rozvést přihlášeným členům zvací dopisy s informacemi… Když pak 29.6. vše naložíme na auta a vyrážíme s týmem vedoucích směr Oslavice, snad nikdo z náhodných kolemjdoucích netuší, co všechno za přípravami stálo. V úterý 2.7. přijíždí na tábořiště první skauti a skautky stavět týpí, v sobotu 6.7.pak i mladší členové. Krásné počasí, příjemná atmosféra, pohoda jak mezi mladším členstvem, tak i mezi vedoucími. Co víc si přát? Konečně se zúročují ty hodiny a hodiny příprav.

    Domů se vracíme v sobotu 20.7. Pro mladší členy končí tábor setkáním s rodiči a převzetím kufrů odpoledne na naší základně. Pro vedoucí a pro starší členy ale ne. Je třeba uskladnit podsady, uložit tyče na týpí, stany, nádobí, hry, knihy, vyvézt odpadky, utřídit tisíce fotografií… V pondělí pak zajet předat majiteli uklizenou louku, zaplatit za vodu, na poštu pro opožděné dopisy a poděkovat majiteli lesa. Přes to všechno (nebo možná právě proto) je letní tábor super akce a začátek léta si bez něj vůbec neumím představit. A je skvělé, že podobně postižených je nás v oddíle tolik!

    Tábor Oslavice 2014

    Propršené odpoledne trávím u knížky. Pravidelný rytmus kapek, dopadajících na střechu, mně pomalu zavírá víčka. Promrknu, promnu oči a pokračuji ve čtení. Za další minutu se mi již oči neudržitelně zavírají a já se propadám do sna…

    Najednou sedím u ohně, vrhajícího na stěny nočního teepee stíny čtyř postav, sedících v kruhu na vlastnoručně zrobených postelích. Zvuk praskajícího dřeva, pomalu tráveného ohněm, narušuje tichý rozhovor plný smíchu, pohody a přátelství, pravidelně proložený bubláním vodní dýmky. Jako dítě jsem se těšil na každý tábor s vidinou spousty her, při kterých můžu dokázat, jak rychlý dokážu být, kolik toho unesu, že mně žádná šifra ani hádanka nedělá problém, uvážu každý uzel. Taky na všechny ohně se spoustou písniček, výpravy, noční hry a dobrý kolektiv, který znám z celého roku a se kterým mě čeká krásných dvacet jedna dní. Později jsem se těšil více než na hry a soutěže na čas strávený s kolektivem skvělých lidí v přírodě, na Boj o totem, výsadek a chvíle u nočního ohně v teepee nebo s kytarou ve sněmáku. Jak narůstá počet táborových triček, která máme na každý tábor nová, těším se více na odpočinek v přírodě, večery v teepee a na pocit z dobře odvedené práce, když vidím, jak celý tábor probíhá v klidu, pohodě a naši skautíci se baví u programu, který jim chystáme. Je krásné pozorovat, jak všechna ta energie, kterou vkládáme do chystání každého tábora, vlastně nejen tábora, naše práce trvá celý rok, se nám vrací v podobě úsměvů na tvářích, radosti z nachystané hry, vyčerpaných, leč spokojených výrazů po letošním puťáku Českou Kanadou, nebo písní u ohně.

    Ze snění mě vytrhuje bolest za krkem, to jak jsem usl v sedě a nepříjemné poloze. Krásná vzpomínka na tábor. Myslím, že i letos se nám povedlo zajistit, aby si každé dítě, dospívající, ale i my, vedoucí, tento tábor užili, zažili zase spousty krásných a nových zážitků. Každý mohl ukázat, jak je rychlý, co všechno ovládá za šifry a uzly. I milovníci Boje o totem, výsadku si přišli na své. Tento rok máme navíc velmi pozitivní zpětnou vazbu od několika bývalých členek (dnes již šťastných maminek), které nás přijely na několik dní navštívit a utvořily tu nový element, hlouček nejmenších dětí, které nám letos dodaly zajímavou a svěží atmosféru ze svého smíchu, křiku a her. Až na jednu větší bouřku, kdy se Žabkám v teepee udělal bazének, vyšlo krásné počasí, nikdo se nějak vážně neporanil a hlavně, dvě nejdůležitější stavby tábora – pec a latrínka, plnily svoji práci skvěle. Společně s naší vyhlášenou a výběrovou kuchyní, která servírovala pětkrát za den chutnou stravu, musí být všem jasné, že i letošní tábor se povedl na 110%!

    Za Dvojku: Bc. Vít Staněk – Vejt

     

    TÁBOR OSLAVICE 2015

    Sobota 4. července 2015 byla prvním dnem letního tábora pro světlušky, vlčata, skauty, skautky, rovery, rangers a všechny vedoucí šlapanické Dvojky.

    První den tábora to jistě byl, ostatně jako každý správný první táborový den začal příjezdem a nadšeným přivítáním známých milých tváří, následovalo ubytování do připravených podsadových stanů a volnější program prvního dne vyvrcholil, pro nás tradičně, vztyčením státní vlajky, zpěvem junácké hymny, uvítacím sněmem a slibovým ohněm. Program byl potom ukončen scénkou, která všechny účastníky uvedla do tajů celotáborové hry.

    Všechno naše úsilí začalo ale mnohem dříve, týdny a měsíce před 4. červencem. Po vyřízení všech náležitostí jsme mohli my – vedoucí, spolu s několika Koulaři (členy roverského kmene) už potřetí přijet v sobotu 26. června na zelenou louku na břehu říčky Baliny. V polovině naší stavěčky, 1. července, nás potom přijeli podpořit skauti a skautky se splněnou tábornickou zkouškou, a tak jsme společně zvládli připravit kvalitní zázemí pro všechny táborníky. V našem případě byla přirozeně kvalita prvořadá, ovšem kvantitu jsme nemohli zanedbat. Přece jenom jsme dosti početný oddíl a počet táborníků se o dalším víkendu (to když přijeli i předškoláci, u nás zvaní Svišti) vyšplhal k neuvěřitelným pětadevadesáti!! Pro takové množství táborníků jsme postavili 21 podsadových stanů, 13 týpí, celou řadu táborových staveb, jako hospodářský stan, jídelní a kuchyňský staň, nezbytné sociální zařízení, umývárny a mnoho a mnoho dalšího. Vlastně tady vyrostla malá vesnička, která se těšila, že ožije ruchem těch nejmenších…

    Vraťme se ale ke sklonku prvního táborového dne, který nám napoví, v jakém duchu se následující dva týdny nesly. Právě před večerkou prvního dne se odehrála úvodní scénka celotáborové hry – pád letadla. Každý účastník tábora, ještě před odjezdem (či snad odletem?) na tábor obdržel letenku, která posloužila jako vstupenka do celotáborové hry. Jak už to občas bývá, náš let byl neúspěšný a táborníci se po pádu letadla ocitli ztracení na pustém ostrově. Jistě už tušíte, že námětem letošní celotáborové hry, byl úspěšný americký seriál Ztraceni. Právě v duchu ztracených na pustém ostrově se nesly etapy celého tábora. Naši trosečníci museli ošetřit ostatní přeživší, přenést drahocenný oheň přes vodní překážku, spolupracovat v aliancích proti skupinám na krátko znepřátelených kmenů, zvládnout poslepa boj muže proti muži apod. Všechny překážky dokázali táborníci úspěšně překonat a proto se právem, na závěr svého dvoutýdenního snažení, dostali z nehostinného ostrova a vypluli s drahocenným nákladem na lodích, které si sami postavili, na moře.

    Náš tábor se však netočí od budíčku po večerku jen kolem celotáborové hry, každý den po večeři se v krojích scházíme ve sněmovním týpí, kde se dozvídáme, jaký bude program na další den, jaký bude jídelníček, společně si řekneme, co se nám líbilo, povedlo, co případně musíme změnit, abychom se měli ještě lépe a mohli být sami se sebou spokojení. Tyto večerní sněmy, pomyslný vrchol celého dne, v nás upevňují pocit sounáležitosti, ten pocit, který máme v sobě po celý den. Je to pocit, že vlčata, světlušky, skauti a skautky jsou naší druhou rodinou, na kterou se můžeme spolehnout. Když někoho požádáme o pomoc, vždy nám rád pomůže. Večerní sněmy v krojích, letní tábor (pomyslný vrchol celého roku), naše družinové výpravy a vlastně každá schůzka v nás upevňují pocit, že patříme do velké skupiny lidí, kterým na sobě záleží, že jsem součástí skupiny, které je jedno, jak kdo vypadá, kde záleží pouze na tom, jaký kdo je.

    Petr Bělohoubek