Jste zde: Úvod » O oddílu » Naše Bouda

  • Naše Bouda


    bouda3V roce 1990 náš oddíl znovu začínal a jednou z prvních starostí bylo sehnat vyhovující klubovnu. Sice jsme se mohli se svolením pana ředitele scházet ve školních třídách, když bylo hezky chodilo se na hřiště či do parku. To ale nebylo ono. Skautský oddíl prostě klubovnu potřebuje.

    Když ani sliby z Městského úřadu k ničemu nevedly, vzpomněl jsem si na starou boudu v zahradě mojí mámy na Jiříkovské ulici. Kdysi v 80.letech jsme se zde s několika kamarády scházeli a podle vzorů z knih Jaroslava Foglara prožívali ta správná chlapecká dobrodružství. Ukázal jsem ji členům oddílu i oddílové rady a těm se hned na první pohled zalíbila. Nebyla sice zrovna největší-asi 3×5 metrů, ale byla naše. Postupně jsme si ji vybavili a vyzdobili a časem ocenili i fakt,ž e v přilehlé zahradě šla hrát spousta her i soutěží. Protože během roku 1991 a 1992 se členská základna poněkud zredukovala, byla tato naše klubovna pro činnost oddílu zcela dostačující.

    A asi by byla i dál kdyby nepřišel památný 12.březen roku 1993. Ten den zlé ruce čtyř Šlapanických hasičů (no-v tomto případě by spíš sedělo označení požárníci!) podpálily bez jakéhokoliv důvodu naši klubovnu. Nezůstalo z ní téměř nic. Navždy zmizely oddílové kroniky, časopisy, věci na tábor, knihy…

    bouda1V té chvíli se ale projevila obrovská vnitřní síla oddílu. Mladší členové nevynechali ani jedinou příležitost k získání starého železa či papíru, který pro nás znamenal přísun financí. Řada rodičů nám také přispěla finančně i materiálně,v ědět o sobě dali i staří skauti. Největší díl práce ale ležel na nás-vedoucích. Z lesa jsme od jednoho ochotného správce sehnali suché smrky – budoucí nosné trámy naší nové klubovny. Nakoupili jsme desky , hřebíky , kramle….Chvíli zabralo odstraňování ohořelých rozvalin staré boudy, ale pak už se jen stavělo a budovalo.

    Výsledek na sebe nedal dlouho čekat-už v červnu 1993 tj 3 měsíce po požáru se v nové boudě konala první schůzka. Velikost jsme zachovali 5×3 metry,ale „staré“ boudy měla tato nová i obytné podkroví vybavené matracemi na spaní. Opět jsme ji vlastními silami vyzdobili a zabydleli tak jako tu starou, na podzim jsme dokonce přistavěli malou předsíňku asi 1×1 metr.

    V roce 1994 vyhlásila Ústřední rada Junáka soutěž „O nejhezčí skautskou klubovnu“. Už ani nevím čí to byl nápad, ale přihlásili jsme se. Jaké bylo naše překvapení, když jsme vyhráli okresní kolo a pak dokonce postoupili i do celostátního kola! Zde se už pořadí neurčovalo, ale fotografie naší boudy byly otištěny i v časopise Skauting.

    A snad právě v té době se b na začátku slova bouda změnilo v B. Ano-už to není jen nějaká bouda, ale naše Bouda. V letech 1994 až 1997 se v naší Boudě konala spousta schůzek, soutěží, turnajů a bojovek. Velikostí nám zcela dostačovala a skautíci zde často se svolením rodičů i přespávali. V roce 1998 se však oddíl rozrostl natolik, že jsme byli nuceni Boudu poněkud rozšířit. Koncem července po táboře jsme nakoupili materiál, pokáceli sousední strom a během dvou měsíců vedle stávající Boudy vyrostla Bouda nová-asi stejně velká nebo možná o malinko větší, oddělená od té původní předsíňkou tak, aby se nerušily dvě družiny které budou mít souběžně schůzky. Podkroví jsme propojili tak , že vzniklo obrovské letiště , kde může naráz přespat i 30 lidiček.

    200509130748_bouda304Na stavbě se podíleli všichni členové oddílu. Vedoucí-ti samozřejmě opět nejvíc,ale svým dílem přispěli i mladší členové a také někteří rodiče. No a v té podobě,které se jí v roce 1998 dostalo nám sloužila až do léta roku 2002.V tomto roce se opět udála změna a sice taková , že jsme „novou“ Boudu poněkud protáhli směrem dozadu a to o 2,4 metru.Nikoliv po celé délce-to neumožnil komín , ale i šířka 2 metry postačila. Do „přístavby“ jsme umístili oddílovou knihovnu a také skříň plnou her. „Nová“ Bouda se tím výrazně zvětšila. Hotové to bylo všechno za jeden víkend a největší zásluhu na tom měl kromě Uzla také nově vzniklý Roverský kmen, jehož členové odvedli kus dobré práce a patří jim za to velký dík.

    Rodí se trojka

    V létě 2005 se udála další velká změna, týkající se našich kluboven. Už loni jsme se chystali rozebrat starý, polorozpadlý kolník a postavit nový. Postupně se však názor většiny oddílové rady poněkud posunul. Proč nepostavit rovnou další Boudu s velkou verandou? Na verandě můžou parkovat kola, v Boudě může být stůl na pinec a nahoře uskladněné věci.

    Na oddílové radě před táborem jsme se dohodli, že se stavbou započneme 19.8., podrobnosti dohodneme na radě 17.8. Ale již na táboře jsme započali s přípravou nosných trámů a překladů, ani jedinou táborovou stavbu jsme nenechali v lese. Vše jsme pečlivě rozebrali a odvezli na Boudu.

    V pátek 19.8. se nás sešlo asi 15. Vykolíkování plochy, vztyčování trámů a organizace práce vůbec se ujal Miloš Hotař, materiál jsme navozili den předtím s Uzlem. Nejprve bylo třeby rozebrat starý kolník, pak se dělala konstrukce. V sobotu 20.8. se pokračovalo střechou, muselo se 3x do lesa na dlouhé překlady, obili jsme i část stěn a usadili rámy na okna. Natřeli jsme okna a Dáša dvě prasklá nechala zasklít.

    V neděli se doobíjely dolní stěny a střecha se pokryla ipou. Ukotvili jsme i obvodové trámy na podlahu.

    200509130748_bouda303V ůterý 23.8. jsme s Pařátkem dodělali okna a dveře na přední stěně.

    V sobotu 27.8. se nás opět sešlo asi 12. Děvčata natřela Trojku luxolem, chlapi obili štíty a nachystali nosné trámy na podlahu.

    V průběhu týdne Aneta, Dáša a Máňa natřely připravené trámy penetrákem a já s Pařátkem jsme navozili izolační hmotu, cihly a spoustu dalších desek na podlahu a vnitřní obití. Taky jsem osadil okapy a přivezl bečky na vodu.

    A je tu opět víkend 3.-4.9. V sobotu i v neděli se nás schází asi 15. Usazujeme podlahu, děvčata dávají do stěn izolaci. Jedna skupinka hobluje na hoblovce desky, další dvě obíjí stěny. V neděli pak ještě obíjíme podkroví sololitem a vyzdíváme roh u kamen cihlami. Doděláváme obití stěn a poklop nahoru. Uzel přiváží linoleum a ucpává díry montážní pěnou. Bengi a Zuzka přiváží skříně. Dáša s Máňou natírají okna. Uklízíme.

    podkroviPo náboru 5.9. Uzel montážní pěnu ořezává, o den později s Renčou natahujeme linoleum, stěhujeme sem židle z podsadovníku a stůl na pinec. Trojka se definitivně stává obyvatelnou, 18 dnů od započetí stavby…

    Co zbývá? Rohož – tu opatří Uzel, okna dokončí Breptal s Šímou, panty na poklop dodělají Pařátek se Smolařem. Základy pro komín zbudují Saigon, Eda a Vítek, komín pak ve středu 28.9. postaví pětice Jura, Uzel, Zuzka, Ťapka a Smolař. Matroš na komín obstarají Uzel a Zuzka, Lída sežene pechovku na průtah stěnou. Žebřík nahoru obstarám já. No a ještě bude třeba zrobit stojan na kola.

    Je to neuvěřitelné, ale během 3 týdnů vyrostla nová základna pro náš oddíl. Bude sloužit nejen jako herna, ale i jako klubovna. Navíc umožní na akcích typu Vítání jara přespání většího množství členů oddílu a třeba navýší i kapacitní možnosti zdravotnických kursů…

    A kdo že se na stavbě podílel? S výjimkou Kuřete to byli všichni členové oddílové rady bez výjimky, každý podle svých schopností a časových možností. Hodně práce udělala i Terezka od Včelek, Mišák od Bobrů a Mustangové Ucho, Vítek, Pařátek, Smolař, Pižlík, Saigon, Eda. Pomoci přišla i Renča, Pat a Koumesův táta Honza. A zapomenout nemůžu ani na Miloše Hotaře, který nejen řídil stavbu konstrukce, ale zapůjčil taky spoustu nářadí. Těm všem patří za odvedenou práci veliký dík.

    10 let uteklo jako voda a je tu léto 2015. Oddíl se rozrostl o předškoláky, i družinky starších mají hodně členů a funguje roverský kmen Koule. Trojka je nám malá, vždyť loni na Vánoce se nás v ní sešlo 101! Džany tudíž připraví projekt a o víkendu 31.7.-2.8. sestava Uzel, Hukan, Juris, Fí, Dejv, Petr, Kaša, Lentil, Kuba, Filíš, Filé, Spánek, Corado, Balvan, Kanec, Vítek, Bengi, Ťapka a Renča celou stavbu protáhne o 2 metry směrem ke hřišti. Nejen dole, ale i nehoře je rázem mnohem více prostoru. Snad nám to chvíli vydrží!