---------- Naše bouda -----------

V roce 1990 náš oddíl znovu začínal a jednou z prvních starostí bylo sehnat vyhovující klubovnu. Sice jsme se mohli se svolením pana ředitele scházet ve školních třídách, když bylo hezky chodilo se na hřiště či do parku. To ale nebylo ono. Skautský oddíl prostě klubovnu potřebuje.
Když ani sliby z Městského úřadu k ničemu nevedly, vzpomněl jsem si na starou boudu v zahradě mojí mámy na Jiříkovské ulici. Kdysi v 80.letech jsme se zde s několika kamarády scházeli a podle vzorů z knih Jaroslava Foglara prožívali ta správná chlapecká dobrodružství. Ukázal jsem ji členům oddílu i oddílové rady a těm se hned na první pohled zalíbila. Nebyla sice zrovna největší-asi 3x5 metrů, ale byla naše. Postupně jsme si ji vybavili a vyzdobili a časem ocenili i fakt,ž e v přilehlé zahradě šla hrát spousta her i soutěží. Protože během roku 1991 a 1992 se členská základna poněkud zredukovala, byla tato naše klubovna pro činnost oddílu zcela dostačující.
A asi by byla i dál kdyby nepřišel památný 12.březen roku 1993. Ten den zlé ruce čtyř Šlapanických hasičů (no-v tomto případě by spíš sedělo označení požárníci!) podpálily bez jakéhokoliv důvodu naši klubovnu. Nezůstalo z ní téměř nic. Navždy zmizely oddílové kroniky, časopisy, věci na tábor, knihy...
V té chvíli se ale projevila obrovská vnitřní síla oddílu. Mladší členové nevynechali ani jedinou příležitost k získání starého železa či papíru, který pro nás znamenal přísun financí. Řada rodičů nám také přispěla finančně i materiálně,v ědět o sobě dali i staří skauti. Největší díl práce ale ležel na nás-vedoucích. Z lesa jsme od jednoho ochotného správce sehnali suché smrky - budoucí nosné trámy naší nové klubovny. Nakoupili jsme desky , hřebíky , kramle....Chvíli zabralo odstraňování ohořelých rozvalin staré boudy, ale pak už se jen stavělo a budovalo.
Výsledek na sebe nedal dlouho čekat-už v červnu 1993 tj 3 měsíce po požáru se v nové boudě konala první schůzka. Velikost jsme zachovali 5x3 metry,ale narozdíl od "staré" boudy měla tato nová i obytné podkroví vybavené matracemi na spaní. Opět jsme ji vlastními silami vyzdobili a zabydleli tak jako tu starou, na podzim jsme dokonce přistavěli malou předsíňku asi 1x1 metr..
V roce 1994 vyhlásila Ústřední rada Junáka soutěž "O nejhezčí skautskou klubovnu". Už ani nevím čí to byl nápad, ale přihlásili jsme se. Jaké bylo naše překvapení, když jsme vyhráli okresní kolo a pak dokonce postoupili i do celostátního kola! Zde se už pořadí neurčovalo, ale fotografie naší boudy byly otištěny i v časopise Skauting. A snad právě v té době se b na začátku slova bouda změnilo v B. Ano-už to není jen nějaká bouda, ale naše Bouda. V letech 1994 až 1997 se v naší Boudě konala spousta schůzek, soutěží, turnajů a bojovek. Velikostí nám zcela dostačovala a skautíci zde často se svolením rodičů i přespávali. V roce 1998 se však oddíl rozrostl natolik, že jsme byli nuceni Boudu poněkud rozšířit. Koncem července po táboře jsme nakoupili materiál, pokáceli sousední strom a během dvou měsíců vedle stávající Boudy vyrostla Bouda nová-asi stejně velká nebo možná o malinko větší, oddělená od té původní předsíňkou tak, aby se nerušily dvě družiny které budou mít souběžně schůzky. Podkroví jsme propojili tak , že vzniklo obrovské letiště , kde může naráz přespat i 30 lidiček.
Na stavbě se podíleli všichni členové oddílu. Vedoucí-ti samozřejmě opět nejvíc,ale svým dílem přispěli i mladší členové a také někteří rodiče. No a v té podobě,které se jí v roce 1998 dostalo nám sloužila až do léta roku 2002.V tomto roce se opět udála změna a sice taková , že jsme "novou" Boudu poněkud protáhli směrem dozadu a to o 2,4 metru.Nikoliv po celé délce-to neumožnil komín , ale i šířka 2 metry postačila. Do "přístavby" jsme umístili oddílovou knihovnu a také skříň plnou her. "Nová" Bouda se tím výrazně zvětšila. Hotové to bylo všechno za jeden víkend a největší zásluhu na tom měl kromě Uzla také nově vzniklý Roverský kmen , jehož členové odvedli kus dobré práce a patří jim za to velký dík.