---------- Rychtářov 2002 ----------

V průběhu července se uskutečnil již 13. tábor nášeho oddílu , kterého se zúčastnilo 37 dětí a 8 vedoucích. Místem konání byla letos poprvé překrásná louka v údolí říčky Velké Hané nedaleko obce Rychtářov na Vyškovsku. Tábořili jsme na samé hranici vojenského prostoru.A protože se nám nelíbí , jak se vlivem uspěchané doby skautské tábory neustále zkracují a zkracují , rozhodli jsme se že i ten letošní bude trvat celých 23 dní.
První týden byl zasvěcen hlavně stavbě tábora a zúčastnili se jej kromě vedoucích jen skauti a skautky .Teprve potom přijela i vlčata a světlušky a mohla se naplno rozběhnout celotáborová hra s názvem "Ostrov pokladu" , inspirovaná stejnojmennou knihou .V ní se 5 skupin snažilo co nejlépe připravit na cestu , co nejrychleji absolvovat plavbu k ostrovu pokladu a pak samozřejmě poklad najít. A že to nebylo nic lehkého ví každý kdo knihu četl. Na konci totiž všechno mohl zhatit Ben Gun , který poklad přestěhoval někam úplně jinam , než kam ukazovaly záznamy v mapě…
Stejně jako cesta k ostrovu pokladu k táboru neodmyslitelně patřily také nádherné a nezapomenutelné večery u ohně , noční hry , indiánská sauna , ve dne pak bojovky v lese , koupání v zatopeném lomu , sportovní hry nebo výpravy do okolí.
Podobně jako loni či předloni i letos se našli odvážlivci , kteří se nám pokusili v noci sebrat ze stožáru vlajku.Čekal je ale pouze výsadek do neznámých míst vzdálených od tábora několik kilometrů a noční cesta zpět. Hlídka byla totiž vždy na místě a jakmile vyhlásila poplach , ostatní táborníci pokaždé přepadače pochytali a vlajku uchránili.
Největším zážitkem byl ale závěrečný táborový oheň , kde někteří nováčci skládali vlčácký či světluščí slib a ti nejlepší skauti a skautky byli odměněni za složení zkoušky Tří orlích per..
Jak smutné bylo poslední den loučení s naší loukou , když celá táborová základna byla již naložena na nákladní vozy a nás zítra čekal obyčejný všední den.
Ale co , ani se nenadáme a bude tu tábor 2003. A na ten se už všichni těšíme!

Jura
)I(

---------- Rychtářov 2003 ----------

Již počtrnácté pořádal letos náš oddíl letní tábor a stejně jako loni se místem jeho konání stala louka v údolí říčky Velké Hané nedaleko obce Rychtářov na Vyškovsku. Oproti loňsku se však změnilo mnoho věcí. Nejdůležitější je asi generační výměna, kterou oddíl prodělal. Starší skauti, kteří loni představovali nejpočetněji zastoupenou skupinu dětí vytvořili Roverský kmen a letos se podíleli hlavně na stavbě tábora první týden. Po příjezdu mladších dětí na druhý a třetí týden většina z nich odjela, zůstali jen dva, kteří pomáhali vedoucím se zajištěním chodu tábora a programu.
Zato dětí bylo letos víc než loni a to 43. Proto bylo nutné ještě před táborem udělat 10 nových podsadových stanů. Nejstarší družinkou se stali rázem Mustangové - poprvé účastnili stavby tábora a přešli z podsadových stanů do tý-pí. Musím říct, že situaci zvládli skvěle, i když postavit si týpí a zbudovat v něm chvojkové postele není žádná legrace. Další novinkou bylo velké množství dětí, které byly na táboře poprvé. To kladlo pochopitelně větší nároky na vedoucí a bylo nutné to zohlednit i při přípravě programu.
Co se vedoucích týká, myslím, že v současné době vedení oddílu tvoří jeden z nejlepších týmů, co kdy v oddíle byl. Zejména vedoucí dívčích družinek udělaly od loňska veliký pokrok. A co se na táboře vlasně dělo? Páteří programu byla celotáborová hra. Jejím tématem byl středověk, konkrétně pak Anglie v době vlády krále Richarda Lví Srdce. Šest královských družin po sedmi členech bojovalo za čest krále proti snahám o jeho sesazení a nahrazení jeho nevlastním bratrem Janem z Anjou. K tomu bylo nutné získat na svoji stranu další významné rody - ty symbolizovaly erby na hracím plánu. Myslím, že 20 etap v nichž královské družiny změřily svoje síly se účastníkům velmi líbilo. Z cen, které soutěžící obdrželi na závěr (královská odměna věrným), byli přímo nadšeni.
Stejně jako celotáborovka však k táboru patřily i skautské zkoušky, výpravy do okolí, koupání v zatopeném lomu nebo nezapomenutelné večery u ohně při zpěvu písní nebo čtení příběhů. A co teprve stezka odvahy, noční přepady a boje o vlajku či noční hry!
Také počasí nám letos velmi přálo. Sluníčko svítilo, pršelo jen občas a hlavně v noci.
Co říct na závěr? Snad několik čísel. Tábora se letos zúčastnilo 43 dětí, 10 vedoucích, 11 roverů. Navštívilo nás celkem 28 kamarádů, bývalých členů či jiných návštěv (včetně velmi spokojené návštěvy z Hygienické stanice). Na táboře jsme strávili celkem 23 dnů, spalo se ve 21 podsadových stanech a 8 stanech tý-pí. Nejstaršímu účastníkovi bylo 53 roků, nejmladším dvěma 19 měsíců. Zápis z tábora v kronice zabírá 27 stran, na CD z tábora máme 543 fotek, nesestříhané video z tábora má letos 97 minut.
Letošní tábor se určitě zapíše mezi ty podařené a myslím, že už teď se většina z nás těší na ten příští…

---------- Rychtářov 2004 ----------

Přípravy tábora začaly neradostně - to když jsme zjistili, že naše stará dobrá louka v údolí říčky Velké Hané pod Rychtářovem změnila majitele. Chvíli to vypadalo, že pro letošek budeme muset najít tábořiště nové, to když s novým majitelem nebyla řeč, nakonec se ale vše v dobré obrátilo a tábor se mohl konat na osvědčeném místě.

Týden před táborem byl zasvěcen přípravám – chystaly se stany, podsady, tyče ke stanům týpí, hry, knihy, nářadí, nádobí…no prostě všechno, co je na táboře potřeba. Již dříve oddílová rada rozhodla, že na stavěčku kromě vedoucích a roverů pojedou i skauti a skautky, ovšem pouze ti, kteří složí tábornickou zkoušku. A protože druhooddíláci jsou šikovní, tábornickou zkoušku jich zvládlo dokonce 20!

V sobotu 26.6.2004 kolem osmé ráno Bouda ožívá. Schází se zde skoro kompletní oddílová rada, 20 skautů a skautek, několik rodičů a navíc Luboš. Máme co dělat abychom se vešli do aut, ale ještě předtím je potřeba naložit všechny věci do náklaďáku a dvou dodávek.
V Rychtářově nás čeká naše louka. Během následujícího týdne zde vyrůstá tábor – 9 stanů týpí, 16 podsadových stanů pro vlčata a světlušky, kuchyně, hospodářský stan, umývárna, latrína, sauna a stožár. Trošku jsme se obávali, jak skauti a skautky stavbu zvládnou, vždyť většina z nich stavěla tábor poprvé. Musím ale říct, že to šlo lépe a rychleji než loni s rovery. Šlo to dokonce tak dobře, že předposlední den stavěčky mohla být podniknuta celodenní výprava do nedalekého zatopeného lomu za účelem vykoupání.

3.7. 2004 přijíždí na tábor dalších 27 členů oddílu. Jsou to světlušky a vlčata. Večer je slavnostní oheň a scénkou zde započíná celotáborová hra. Ta letošní má název Indiánské putování do kanadských lovišť . Všichni táborníci jsou rozděleni do šesti kmenů, každý dostává táborové tričko. V následujících dnech kmeny změří síly v mnoha hrách a soutěžích, na závěr všechny čeká odměna.
Ovšem nejen celotáborovou hrou táborníci žijí. V noci se hlídá vlajka pro případ, že by ji chtěl někdo ukořistit. Noční hlídky úkol zvládají skvěle. Stejně tak přípravu jídla v kuchyni- letos totiž s sebou nemáme kuchaře a tak vaření je na tábornících samotných. Na táboře nechyběla stezka odvahy, výsadek pro starší, koupání. Podnikáme množství výprav do bližšího i vzdálenějšího okolí tábora, v okolních lesích hrajeme hry. Večerním programem pak bývá zpěv písniček na přání, sport nebo sauna pro zájemce.

Tábor probíhá v pohodovém a přátelském duchu, přijíždí spousta návštěv. Mezi nimi nechybí bývalí členové oddílu (Bulík s rodinou, Tom Obzina, Puchýř), spřátelení skauti (Elektronek ze Střelic, Piškot z Ochoze), několik rodičů ale ani paní Kolarzová z Vyškovské Hygienické stanice.

Předposlední den tábora vrcholí celotáborová hra, ve strhující bojové závěrečné etapě vítězí kmen Jestřábů těsně před Havrany a Vlky. U závěrečného táborového ohně skládá slib jedna světluška (Helenka Richterová), dvě vlčata (Džany Pisklák a Zdenda Illek) a jeden skaut (Vítek Staněk). Kromě toho se rozdávají odborky a jedna bronzová lilie.
V neděli vlčata a světlušky odcházejí na vlak, přijíždí opět Hukan s náklaďákem a bourá se tábor. Tak jak nám šla od ruky stavba, tak jde i bourání. Něco po poledni louku opouštíme a než přijedou mrňousci na Boudu, je všechno již uklizeno, včetně podsad a tyčí na týpí.

Myslím, že letošní tábor se povedl a už teď se všichni těšíme na ten příští.

Jura

---------- Baldovec 2005----------

Letos již pošestnácté pořádal náš oddíl Junáka letní tábor pro svoje členy. A musím říct, že to byl tábor výjimečný hned z několika důvodů.
Předně jsme změnili tábořiště a po třech letech v Rychtářově jsme přesídlili k Baldovci v okrese Prostějov. Krásná louka v údolí říčky Bílá voda se stala na 22 dnů naším druhým domovem a změna to byla velmi příjemná. Místní nás přijali úplně fantasticky, počínaje panem starostou, přes majitele louky až třeba po lesní dělníky. Všichni nám vycházeli maximálně vstříc.
Druhou výjimkou byl počet tábořících. V průběhu celého školního roku jsme zaznamenávali přísun nováčků prakticky do všech šesti družin našeho oddílu, v dubnu k nám pak jako celek přešla ještě celá jedna družina ze zaniklého čtvrtého oddílu šlapanických skautů. Výsledek? Na táboře nás letos bylo celkem 72! Již na stavbu tábora jelo kromě vedoucích také 25 skautů a skautek se složenou odborkou táborníka. Na samotný tábor pak přijelo ještě dalších 28 skautů, skautek, vlčat a světlušek. Ani o návštěvy nebyla nouze, navštívilo nás mnoho bývalých členů oddílu i jiných spřízněných duší.
Třetí výjimkou bylo to, že blízko nás tábořil další skautský oddíl a také indiáni z ČTU. Doposavad jsme tábořili spíše na loukách osamělých, letos poprvé bylo možné uspořádat soutěže mezi tábory. Velmi mě potěšilo, že všechny probíhaly ve skautském duchu a to, že jsme většinu vyhráli, je jen malou třešničkou na chutném dortu.
V mnohém se však letošní tábor podobal táborům konaným v dřívějších letech. Vlčata, světlušky, mladší skauti, mladší skautky a nováčci spali v podsadových stanech, starší a zkušení skauti a skautky v indiánských stanech tý-pí. Táborníci pomáhali s vařením v kuchyni, změřili svoje síly v mnoha soutěžích, pečovali o svůj plátěný příbytek. Také noční hlídky k našemu táboru neodmyslitelně patří, stejně jako snaha některých uloupit v noci jako trofej ze stožáru vlajku. Ani letos se to však nikomu nepodařilo, doba pokročila a proti přístroji pro noční vidění se dá jít na přepad jen velmi těžko...
Jako nit se táborem vinula také celotáborová hra, letos inspirovaná stavbou Kanadské pacifické železnice. Účastníci tábora byli hned na začátku rozděleni do 6 skupin po 8-9 členech, za každou soutěžní etapu dostávali vládní „subvencované“ dolary. Za ty nakupovali nářadí, vodu, jídlo, pražce a koleje a stavěli železnici. Po večerech mohli nějaké ty suroviny pro stavbu vyhrát (nebo taky prohrát!) v hazardních hrách, ráno hned po budíčku zase nějaké nalézt ukryté v táboře (ranní ptáče dál doskáče!). Na závěr byly všechny skupiny za svoji snahu odměněny hodnotnými cenami.
K dalším táborovým aktivitám patřily výpravy. Do Sloupsko-Šošůvských jeskyní, do lanového centra, do vyškovského akvaparku nebo třeba do nedalekého zatopeného lomu. Večer se zpívalo u táboráku, zájemci se mohli saunovat v indiánské sauně a také se plnily skautské zkoušky. Tu nejtěžší zkoušku, zvanou Tři orlí pera (24 hodin mlčet, 24 hodin nejíst a 24 hodin strávit osaměle v lese) splnil jen jeden skaut, Pavel Kalvoda-Smolař. Podobnou zkoušku pro světlušky a vlčata s polovičními časy zvládla jako jediná Katka Vlková-Pírko. Pro skauty a skautky nechyběl tradiční noční výsadek. V rámci družinového programu se trénovala plavba na raftu (Bobři), stavěla se hlídková věž (Orli), vyráběly se ozdoby z bavlnek (Včelky, Myšky), vyřezávaly lodičky (Racci), připravoval se Setonův hrnec (Mravenci, Mustangové) nebo se podnikaly krátké výpravy do okolí. I skautské stezky přišly na řadu, u závěrečného ohně pak skládali slib 3 vlčata-nováčci a 1 skaut.
Myslím, že se letošní tábor velmi vydařil a už teď se jistě všichni druhooddíláci těší na ten další.

Jura

---------- Baldovec 2006----------

Cesta kolem světa za 80 dnů aneb
tábor šlapanických Junáků Baldovec 2006

Přípravy na 17. tábor našeho junáckého oddílu započaly již v zimě. Souhlas majitele louky, hygiena, přihlášky pro účastníky... Všechno klaplo a tak počátkem prázdnin mohla akce, představující vrchol celoroční skautské činnosti, vypuknout.
Je sobota 1.7. 2006. Před naší základnou na Jiříkovské ulici se sjíždějí osobáky, dodávky a velký náklaďák. Všechny vozy jsou během hodinky naloženy táborovým vybavením a může se vyrazit.
Na krásně posekané louce na břehu Bílé vody u Baldovce vše vykládáme. Většina vozů odjíždí, zůstává jen 10 roverů, 8 vedoucích, jeden tatínek a hromada věcí. Úkol číslo 1 zní postavit 2 velké vojenské stany-hangáry a všechny věci pod ně schovat. Co kdyby začalo pršet!
Za první dva dny se daří postavit kuchyni, polní kamna, jídelnu, latríny a 4 stany tý-pí. V pondělí 3.7. naše řady rozšiřuje 15 skautů a skautek se složenou tábornickou zkouškou. Jejich hlavním úkolem je postavit si stany tý-pí a vybavit je chvojkovými postelemi po vzoru indiánů kmene Arapahů. A samozřejmě také pomoci dokončit stavbu tábora, hlavně smontovat podsadové stany pro nejmladší.
Konečně v sobotu 8.7. přijíždí poslední část táborníků, vlčata a světlušky. Náš počet se stabilizuje na čísle 55. Večer je samozřejmě slavnostní oheň a dle oddílové tradice zde sehranou scénkou zahajujeme celotáborovou hru. Ta letošní má název „Cesta kolem světa za 80 dnů“. Táborníci také dostávají táborová trika s motivem a jsou rozděleni do šesti skupin. Hned od příštího dne se rozbíhá celotáborová hra naplno. V mnoha soutěžích získávají skupiny od 1 do 6 bodů, které představují překonané úseky cesty kolem světa. Prémii můžou soutěžící získat, když uchrání svůj cestovní pas (ten celý den visí u stožáru a vylosovaný vedoucí coby zlý inspektor Fix se jej snaží sebrat). A pak také body získané za celý den můžou rozmnožit nebo ztratit v podvečerním hazardu. Hra má spád, táborníkům se líbí a je z nich cítit veliké nadšení, které zase zpětně motivuje nás vedoucí k přípravě etap. Paráda.
Kromě celotáborové hry běží také družinový program a ti nejstarší členové oddílu, roverský kmen Trapeři, mají svůj vlastní program, jehož vrcholem je trojdenní výprava na bývalé tábořiště v Kamenné. Ostatní táborníci se buď chystají ke slibu (nováčci v našem oddíle musí něco umět, než se z nich stanou složením slibu opravdoví junáci) nebo plní různé zkoušky či odborky. Není divu, že mnozí nemají ani čas napsat dopis domů a rodiče pak vedení bombardují SMS-kami s dotazy, zda jejich ratolest vůbec žije ?.
K dalším táborovým činnostem patří výpravy. Letos jsme absolvovali dvě celodenní, do Vyškova a do Vysočan. Jindy jich bývá víc, letošní extrémně teplé počasí však svádělo spíše ke koupání. Ještě že 10 minut cesty od tábora je překrásný zatopený lom s průzračně čistou vodou plnou raků a ryb. Tam jsme chodili obzvláště v druhé polovině tábora denně. Co jsme si však ujít nenechali byla návštěva Lanového centra v autokempu za Baldovcem. Samozřejmě že letos nechyběl v programu výsadek tj. noční rozvoz starších táborníků se zavázanýma očima po okolí s cílem co nejrychleji se vrátit do tábora. Starší šli sami, mladší po dvojicích a s potěšením musím říct, že nezabloudil nikdo.
Ani jsme se nenadáli a je tu předposlední táborový den. Ten je každoročně doslova nabitý událostmi. Dopoledne si družinky grilují kuřátka na rožni, skauti a roveři rozebírají své stany týpí. Okolo poledne se jde do lomu – v tom hicu to prostě jinak nejde. Po svačince je tu závěrečná etapa celotáborovky. Skupiny symbolicky shánějí součástky na stavbu letadla, kterým by svoji cestu dokončily. V okolních lesích je rozmístěno 12 listů papíru s nápisy, jejich umístění je zaznačeno v podrobné katastrální mapě. Kdo jich v časovém limitu obejde nejvíc, zvítězí. Vše je nastaveno tak, že teoreticky můžou zvítězit i ti doposavad poslední.
Když se tábor vylidní, secvičují vedoucí závěrečnou scénku k zakončení hry. A po návratu táborníků je vyhodnocení. Vítězí skupina, která si říká Cestovatelé. Tvoří ji šestice Michael Růžička-Mišák, Milan Hála-Blesk, Markétka Kolaříková-Makča, Dominik Král, Bára Pytelová-Babů a Lukáš Gerža. Tu také jako první odvádí pavel Kalvoda-Smolař alias Willy Fogg do sněmovního týpí, kde si může každý vybrat jednu cenu z asi 70 připravených. Další skupiny je následují a myslím, že každý je s odměnou spokojen.
Večeře, závěrečný sněm, sejmutí vlajky a oheň. Slavnostní oheň. Dvanáct táborníků skládá slib. Vojta Slavík, Daneček Pokorný, Jirka Jašek, Dominik Král a Jirka Rája-Střelec se mění ve vlčata. Bára Jílková-Drak a Maruška Procházková-Mary ve světlušky. No a pětice Orlů Jan Pisklák-Džany, Jakub Svoboda-Kvík, Filip Brabec, Jirka Hála –Kapitán a Milda Staněk se stávají skauty. Na řadě je přidělování nášivek na kroj za složené odborky a zkoušky. Zkoušku Tří Orlích per (to je nejtěžší skautská zkouška, vyžadující 1den mlčet, jeden den hladovět a jeden den strávit osamělě v lese) složil Filip Petřík-Filé, stejně jako odborku Znalec živé přírody. Odborku Plavce získali Láďa Votápek-Pařátek, Pavel Kalvoda-Smolař a Filip Brabec. No a co se úklidu týče, nejlépe si stála mezi „podsadáři“ dvojice Kvík + Kapitán, mezi „týpkaři“ družina Myšek. Večerka bez omezení se protáhla až daleko za půlnoc, tak si všichni chtěli ten poslední oheň užít...
Není divu, že v neděli se nikomu moc vstávat nechtělo. Ale nedá se nic dělat, je třeba se rychle pobalit a začít s bouráním tábora. Vždyť za pár hodin tu musí zůstat jen uklizená zelená louka, tak jak byla při našem příjezdu před třemi týdny. Mladší odjíždějí autobusem, starší s pomocí několika rodičů likvidují táborové stavby a nakládají dodávky, osobáky i náklaďák. Jde to dobře, na Boudě se setkáváme takřka ve stejnou chvíli. S povděkěm kvituji, že někteří rodičové, co si přišli pro děti, pomáhají i s úklidem táborových věcí. To je fakt paráda.
Myslím, že letošní tábor se velmi vydařil. Určitě k tomu kromě skvělé sestavy táborníků přispělo i fantastické teplé počasí. Takové co si pamatuji bylo na táboře naposledy před 17 lety!


MUDr. Jiří Hodek, vedoucí tábora

---------- Baldovec 2007----------

Stalo se na táboře Baldovec 2007

Je noc. Nad táborem šlapanických Junáků svítí hvězdy. Všude ticho. Z krajní podsady se ozývá zachrápání, které však záhy odeznívá. Všech 53 táborníků spí.
Vlastně všichni nespí. V kuchyni sedí hlídkující dvojice skautů a ostražitě sleduje táborový kruh. Před chviličkou se vrátili z obchůzky. Vše v pořádku. Oheň v peci už dávno vyhasl a tak se kluci přikryli dekou. Letmý pohled na hodinky. Už za půl hodiny půjdou budit další hlídače. Náhle je z klidu vyruší šramot za jedním z týpí. To není zvuk, na jaký jsou zvyklí! V rukou staršího z hlídkujících se objevuje podivný přístroj. Přikládá jej k oku a míří na podezřelou oblast tábora. Jaké je jeho překvapení, kdy se displeji přístroje pro noční vidění objevují dvě postavy. Obě oblečené v černých oblecích, na hlavě kukly. To nebudou táborníci, co jdou na záchod… Není pochyb, jsou to přepadači a přišli si pro naši vlajku! Skautík s nočním viděním u oka cosi šeptá svému soukmenovci a ten se tiše plíží ke stanu vedoucího služby. Přepadači zatím nic netuší. Během chviličky je táborové náměstí doslova obklíčeno rovery, vedoucími, skautkami i skauty. Jakmile se jeden z přepadačů rozběhne ke stožáru, prořízne noční ticho ostrý hvizd. Najednou je všude plno lidí. Kužely světla pronásledují přepadače i jeho druha. Ti se snaží spasit rychlým útěkem. Táborníci jim však nedají šanci. Zatímco skupina vedená Saigonem pronásleduje vetřelce po cestě, druhá se jim snaží nadběhnout po louce. A třetí skupina zůstává hlídat tábor. Co kdyby to byla jen finta, která má všechny hlídače z tábora odlákat? Může tu být někde přepadač třetí…
Nezvaní hosté mají sice rychlé nohy, ale znalost terénu je naopak výhodou táborníků. Pokus skrýt se v lesíku nad táborem proto dopadá katastrofálně. Odlesk alumatky přepadače prozrazuje. „Obklíčit, zajmout“ zní do ticha Saigonův nekompromisní hlas.
Spojka zatím běží do tábora informovat o vývoji situace. V táboře je klid, ti dva byli v akci sami. Startuji auto a vyjíždím na louku nad táborem. K obklíčenému ukrytu je to jen pár kroků. Přepadači se choulí pod stromem a mžourají do rozsvícených baterek deseti obránců. Když to vidím, musím se smát. Tak to někdy dopadá, právě se z lovce stala zvěř. „Není pochyb o tom, že jste se pokusili přepadnout náš tábor. Co vás čeká víte. Přesto vám dáme na vybranou. Když se dobrovolně necháte svázat a odvézt na výsadek, pojedete maximálně 8 kilometrů. Když budete klást odpor, pojedete 20 kilometrů a ještě vám zavážeme oči“. V životě jsem neviděl tak rychle nastavené ruce ke svázání. Zatímco já a tři hlídači odvážíme přepadače do lesa kamsi k Novým dvorům a Odrůvkám (každého zvlášť, samozřejmě), ostatní odnáší jejich věci do tábora. Je skoro půl třetí.
Ráno se u snídaně v táborové kuchyni s přepadači opět setkáváme. Čaj i chléb s máslem jim chutná. Aby ne, po takové noční vycházce! Vlčata a světlušky, co to celé zaspali, se starších vyptávají, co že to je v kuchyni za neznámou dvojici. Noční pronásledovatelé jim vše znovu a znovu se zápalem v očích popisují. Sluníčko svítí, vlajka si nad táborem spokojeně vlaje. Čeká nás další táborový den…

MUDr. Jiří Hodek, vedoucí tábora

---------- Baldovec 2008----------

Indiana Jones a křišťálová lebka

Letošní tábor byl již devatenáctým táborem našeho oddílu a stejně jako loni se místem jeho konání stala louka v údolí Bílé Vody mezi obcemi Rozstání a Baldovec na Prostějovsku. Oproti loňsku se několik věcí změnilo. Nejdůležitější změnou je asi generační výměna, kterou oddíl prodělal. Starší skauti, kteří loni představovali nejpočetněji zastoupenou skupinu dětí, přešli již před táborem do Roverského kmene, vedeného Saigonem (Bobři). Letos se podíleli hlavně na stavbě tábora (první týden) a posléze měli svůj samostatný program. Mladších dětí bylo letos naopak víc než loni a to 41, celkem i s vedoucími, nás na táboře bylo 64. Oproti loňsku jsme museli postavit o 5 podsad více, zato stanů tý-pí bylo o dva méně. Další novinkou bylo velké množství dětí, které byly na táboře poprvé. To kladlo pochopitelně větší nároky na vedoucí a bylo nutné to zohlednit i při přípravě programu.Co se vedoucích týká, větší část byla přítomna celý tábor, jen někteří museli občas odjet.
Po příjezdu mladších dětí na druhý a třetí týden se konečně mohl rozběhnout táborový program v plné parádě. Jeho páteří byla celotáborová hra. Nad tématem jsme před táborem strávili mnoho hodin v diskusích, ale vyplatilo se. Zvítězilo téma Indiana Jones a Království křišťálové lebky, inspirované stejnojmenným filmem. Šest expedic po sedmi členech se snažilo získat křišťálovou lebku a tu pak umístit na správné místo. K tomu bylo nutné překonat řadu překážek - ty symbolizovaly milníky na hracím plánu. Myslím, že 22 etap v nichž expedice změřily svoje síly, se účastníkům velmi líbilo. Vítězství nakonec patřilo expedici s názvem Oslíci ve složení Martin Peschl-Koumes, Lukáš Trunda-Lojza, Barbora Pytelová-Babů, Dan Pokorný, Pavla Doležalová-Ofi, Martinka Šlesingerová a Hanka Švarcová-Hihňa. Z cen, které (nejen vítězní) soutěžící obdrželi na závěr, byli přímo nadšeni.
Stejně jako celotáborovka však k táboru patřily i skautské zkoušky, výpravy do okolí, koupání v zatopeném lomu nebo nezapomenutelné večery u ohně při zpěvu písní z táborového zpěvníku. A co teprve bojové hry, noční přepady a boje o vlajku! Pro skauty a skautky nechyběl tradiční noční výsadek. V rámci družinového programu se trénovala plavba na raftu (Orli, Myšky), stavěly se lesní chýše (Křižáci), vyráběly se ozdoby z bavlnek (Ještěrky), připravovalo se maso na rozpálených kamenech (Gepardi, Žabky, Racci) nebo se podnikaly krátké výpravy do okolí. I skautské stezky přišly na řadu, u závěrečného ohně pak skládalo slib 5 vlčat a to Jirka Bartůněk, Martin Bartůněk, Lukáš Křenek, Tomáš Procházka a Jirka Hamerský.
Zvláštní kapitolu pak tvořil program roverů: Paintball, GPS orienťák v terénu, stavba mostu přes říčku, čtyřdenní výprava do Toulovcových maštalí, přeměna tý-pí na „Mordor“ - to je jen malá ochutnávka z jejich bohatého programu.
Jen počasí nám letos moc nepřálo - sluníčko svítilo málo a většinu času se schovávalo pod mraky. Co říct na závěr? Letošní tábor se určitě zapíše mezi ty podařené a myslím, že už teď se většina z nás těší na ten příští…

MUDr.Jiří Hodek - Jura
vedoucí tábora