Jste zde: Úvod » Nezařazené » Veverčí výprava do Moravského krasu a přespání na Boudě

  • Veverčí výprava do Moravského krasu a přespání na Boudě


    53 přečtení

    24.10.2017

    Bylo prosluněné sobotní ráno a parta Veverek se sešla na Boudě ve složení: Tefi, Míša, Monča, Hrozča, Alikus, Šídlo, Teris, Verča, Anička, Pulec, Keho, Žabka, Lotka, Hihňa a já. Na Boudě jsme nechaly spacáky, pobraly jsme batůžky a rovnou jsme vyrazily na Kalvodovu koupit sedmizónové lístky pro zapomnětlíky. Na konečné se k nám přidala opozdilka Ejmí a to už mohla naše šestnáctičlenná banda nastoupit do trolejbusu a mířit si to směr Hlavní nádraží, kde jsme přestoupily na vlak do Blanska. V Blansku jsme nasedly na autobus, kde nás, oproti minulému zážitku, mile překvapil příjemný pan řidič.

    Vystoupily jsme kousek od Vilémovic a odtud jsme se pomocí originální hry „chůze“ přesunuly k první jeskyni, zvané Srnčí. Jeskyni tvořily dvě dlouhé a úzké chodby, chvilkama jsme musely zaujmout tzv. pozici plazícího se permoníka. A holky našly poklad jeskyňářů – pytel s prošlou kávou, kterou si tam asi chlapi schovali na horší časy.

    Po důkladném prošmejdění jeskyně jsme se nasvačily a vyrazily na horní a potom dolní můstek Macochy. Dokonce nám k tomu hrála i hudba. Odtud jsme zamířily dolů k propadání Punkvy, holky        si trošku zalozily po skalách, obrečely cestu lanovkou a pokračovaly jsme směrem ke Skalnímu Mlýnu. Tam si každá mohla koupit suvenýr na památku nebo něco sladkého na zub. Po odpočinku jsme měly v plánu návštěvu Kateřinské jeskyně. Nedošlo nám ale, že zářím turistická sezóna končí, a po čtvrté hodině už nás nikdo na prohlídku nepustí. Rozhodly jsme se tedy pro náhradní variantu – Dům přírody s hernou. Tam nás ale vypekli taky a zavřeli pro jistotu už ve tři. Nezbylo nám nic jiného, než se vydat na průzkum okolních kopců a hledat utajené jeskyně. Rozdělily jsme se na dvě skupinky a jedna se pod Hihniným, druhá pod mým dohledem, pustila do pátrání. Naše skupinka opravdu našla jeskyni, která se jmenovala Rytířská. To už nás ale tlačil čas a postupné smrákání, tak jsme se svižným krokem přesunuly zpět do Skalního Mlýna na autobus.

    Do Šlapanic jsme dorazily někdy před sedmou. Hihňa skočila do Albeta pro nějaké dobrůtky na opečení a pro suroviny na nedělní oběd, my s holkama jsme zamířily rovnou na Boudu a četa pod vedením Alikuse se ujala přípravě táboráku. Opekly jsme si špekáčky a hermelíny v alobalu, jako dezert byla jabka a marshmellowny. Alikus vytáhla kytaru, zazpívaly jsme si pár známých i méně známých písniček a Tefi s Hrozčou nachystaly pro holky skvělou stezku odvahy, kterou všechny úspěšně zvládly. No a to už na nás v Boudě čekaly spacáky, jen do nich zalehnout a spát.

    Ráno nás vzbudilo sluníčko, nebe bez mráčku, ani lístek se nepohnul. Prostě ideální počasí na odpolední drakiádu. Nasnídaly jsme se, zahrály si pár her typu Buldok, Pyraně nebo Kanystr. Nic pro slečinky, ale holky odmítají hrát cokoliv bez násilných prvků. V jedenáct jsme se s Hihňou vrhly na přípravu oběda, holky mezitím na poli zkoušely v tom bezvětří draky. Z původního „a musím jíst oběd?“ se po jedné porci těstovin s boloňskou/kečupem stalo „neuvaříme ještě ten poslední pytel těstovin?“. Což bylo asi poprvé v historii naší družinky, kdy nikdo nic nevyhazoval, nenimral se a skoro každý si přidal. Zázraky se dějí.

    Po vydatném obědě jsme se pustily do úklidu a naše výprava se pomalu přehoupla do oddílové drakiády. Ale to už je jiný příběh…

    Napsala Babů