22.5.2010

Bude nebo nebude? Toť otázka. Sice termín vypouštění Kružberka byl na webu již měsíc, ale čtyři dny před akcí se na stejném webu objevila informace, že akce se kvůli povodním ruší. Uzel ale od Radima vyzjistil, že řeka i tak teče. Stejně mluvily i komentáře na webu. Fajn, aspoň to bude plavba bez návalu organizovaných vodáků „cestovkářů“.

Sraz je ráno v 6:00 na Boudě. Ve Trojce vyspávají hosté, tak se nenápadně plížíme do Staré Boudy pro raft. Druhý už máme v kufru auta stejně jako pádla, vesty a pumpy. I účast je solidní. Jsou tu všichni čtyři Morli, Makča tu má navíc tatínka Laďu, Malta maminku Moniku. Dál je tu Lůďa, Tobík s tátou Markem, Kubík, Filíš, Renča a moje maličkost. Skládáme se do tří aut a vyrážíme. V Kružberku pod hrází se k nám přidává Uzel, čímž se konečný počet členů výpravy ustálí na číslovce 14. Posunujeme auta za Žimrovice, zbylí človíčci zatím fučí rafty. Tobík, Kuba a Filíš si ochočili šneky, kterých je tu plno (na rozdíl od vodáků, kterých je tu jen pár) a Renča v nedalekém penzionu Velké Sedlo marně shání turistickou známku. Prý budou až v sezóně.

Posunovači aut se vrací kolem desáté a můžeme vyrazit. Do nového Colorada se sunou Morli, posíleni o Marka a Laďu na kormidle. Do Starouše se skládáme my s Uzlem na kormidlo, Tobík, Kuba a Fil (již bez šneků) doprostřed a Monika s  Renčou a Lůďou dopředu na hák. Junioři mizí za zákrutem, Starouš pluje rozvážněji. Po úvodním školení nezkušených (co je to háček, jaký je rozdíl mezi pádlem a veslem atd.) volíme duchovního zpravodaje, jehož hlavním úkolem je modlit se za dobré počasí. Stává se jím Kuba. Do 20 minut začíná pršet a tak zvažujeme degradaci. Pak ale zase vylézá sluníčko. Voda teče moc pěkně, jezy jsou v pohodě. Občas s juniory souraftíme a okolní vodáky zdravíme bouřlivým „ahóóóój!“. Kousek před Podhradskou přehradou pauzírujeme a svačíme.

Píchání přehrady není úplně nejzábavnější, ale dá se to. Míjíme Palyzovu trucovnu, hráz přenášíme pešo. V Podhradí nás čeká oblíbená hospoda, vzhledem ke „zrušení akce“ se zde dá i zakotvit. Což ovšem Junioři nějak přehlédli a tak je my, posádka Starouše“ vidíme až u jezu za Žimrovicema. To ale předbíhám. V Podhradí trojice Draků nejprve vyráží shánět Turistickou známku (opět neúspěšně), my ostatní se cpeme gulinem, polívkami, kačenami, řízečky a taky doplňujeme tekutiny. Příjemná hodinka. Sluníčko svítí, ani se nám nechce zvedat.

Vyrážíme něco po druhé, čeká nás posledních 20 kiláčků. A vody přibývá a přibývá. Takhle rychlou jsem Moravici ještě nezažil. Jezy jezdíme z „voleje“, vlny zachytávají zkušení háčci na přídi. V jednu chvíli naháníme pádlo nešťastných vodáků-loďáků, co se namotali na pilot nízkého můstku. Moc jim tu plavbu po vlastní ose nezávidím, voda moc přes 10°určitě nemá... U jednoho z vyšších jezů stavíme a pozorujeme „baboraft, jak míří pod jezem přímou do houštin. A Kuba se koupe. Peřeje u papírny hledáme marně, všechny mocné balvany zmizely pod kubíky vody. Zato závěrečný jez před Hradcem stojí zato. Chceme zastavit ještě před ním, podaří se to však jen Lůďovi. My ostatní jedeme dále a máme co dělat, abychom stihli zastavit pod jezem. Naštěstí nám asistují Junioři, kteří zde již nějakou dobu odpočívají. Skvělá plavba zde končí a musím říct, že je to v pravý čas. Na obzoru se totiž objevují bouřkové mraky a během chvilky zakrývají příjemné sluníčko. Balíme raftíky a převlékáme se do suchých věcí. Monika pak veze Uzla pro auto na Velké sedlo, my ostatní jedeme rovnou na Boudu. Cestou leje a leje, hezky je zase až za Olomoucí. Na Boudě rozvěšujeme mokré rafty i vesty a s údivem hledíme na jezero, ve které se změnilo hřiště. Taky všechny bečky jsou plné což je nepochybně výsledek poledního přívalového deště. Ještě že jsme měli s sebou toho duchovního zpravodaje.

Moc fajn akce, pokračování v sobotu 12.6.2010 na Jihlavce. Jen doufám, že tam na tom budou s těma turistickýma známkama o něco líp než na Moravici!

Jura

Fotky z Moravice
- klikněte na obrázek