neděle 13.6.2010

Zatímco v sobotu pražilo sluníčko od rána do večera a teploty lámaly rekordy, v neděli bylo po noční vydatné bouřce docela příjemně. Pod mrakem, lehce pofukovalo, ale docela teplo... V 8:10 na konečné se sešlo kromě Renči a mojí maličkosti sedm Draků: Kuba, Filíš, Bert, Kostra, Jirka, Tobík a Peklík. Trolejbus nás zavezl do Brna, kde Draci absolvovali malé praktické školení na téma „není trojka jako trojka“. Pak už se jelo vlakem do Čebína a celou cestu se hrály skrývačky, neb dnešní výprava je poslední možností získat ještě nějaké jarní body a posunout se v bodovací tabulce směrem vzhůru. No a vzhledem k tomu, že horcí favoriti Lukin a Roxy dnes na výpravu nejedou, snaží se ostatní o to víc. Ve skrývačkách vítězí se slušným náskokem Kostra.

V Čebíně vystupujeme, procházíme dědinu a dáváme se vzhůru do kopce směr rozhledna. Po nočním dešti je docela mokro a nejen to. Cesta je místy doslova zatarasená popadanými větvemi stromů, mnohde i celými stromy. Asi tu kromě deště řádil i solidní vichr. Samozřejmě, že cestou nechybí oblíbená Bomba.
Rozhledna je otevřená, ale nikde nikdo. Jdeme nahoru a nahoře se soutěží v odhadu, kolik sem vedlo schodů. Myslím, že nejlíp to odhadl Filíš a jen o malinko hůř Tobík. Chvíli pozorujeme okolí, je odtud vidět i kopec Zlobice, který je naším druhým dnešním cílem. Pak kluci spustí dolů klobouky (letěly nádherně :-) ) a jdou za nimi. Než se přivalí slečna rozhledna, (která sice neumí zdravit, zato kouřit a telefonovat zvládá bravurně) s turistickými známkami, svačíme, závodíme v běhu a taky ve stojkách.
Naše další kroky vedou dolů směrem na Malhostovice. Míjíme místní přírodní útvar zvaný Pecka a dáváme se doprava polní cestou. Ne že by to byla cesta špatná, naopak, směr máme dobrý. Nicméně noční deště udělaly z polní cesty místy spíš cestu blátivou. Obzvláště Bert si v blátě libuje. Chudák Renča se na to nemůže dívat. Mámy to prostě na akcích pro celé muže nemají lehký :-) .

Konečně je tu asfaltka a štěrkovaná cesta. Mapa ukazuje, že na vrchol zbývá necelý kilometr. Procházíme oborou a přicházíme k rozhledně, která byla dřív asi nějakým komunisticko-armádním skvostem. Ona na Zlobici původně fakt řádila armáda a místy je to dost vidět. Štěstí, že jenom naše, bejt tu Rusáci, možná by z kopce zbyla jen díra plná odpadků… Rozhledna je bohužel zavřená. Zato Koliba opodál nikoli, takže dáváme smršť kofol, svačíme a pak si víc než hodinu užíváme místních atrakcí. Většina kluků hraje obrovský člobrdo, jiní krotí barelového býka či konají námluvy (viď Berte). Cestou zpět jdeme i na rozhlednu, kterou mezi tím správce otevřel, a kluci si hladí ovečky, co se tu všude pasou.

Cesta dolů na vlak je v pohodě, jde se stále z kopce. Méně příjemné je sluníčko, které začíná svítit. Na nádraží si v krámě „U nerudné nány“ kupujeme pití. A už je tu náš vlak. Ve vlaku s Renčou sčítáme body a vyhlašujeme výsledky. V Brně se opět se ukazují výhody opěvovaného IDS. Totiž když má vlak přijet v 17:09 a trolejbus jede v 17:11, odhadl by běžný smrtelník, že mu budou spoje krásně navazovat. Nicméně realita je taková, že vlak co má přijet v 17:09 přijede v 17:11 a trolejbus jede pro jistotu již v 17:10 (viděli jsme ho z vlaku), aby ten další co má jet 17:31 mohl jet v 17:35. Jak dokonalá harmonie! Na konečné ve Šlapanicích si děti rozebírají rodiče. No a do pátku se mohou všichni těšit na závěrečnou oddílovku. Protože až tam se dozví, jak vlastně dopadlo jarní bodování celkově. Pěkná výprava.

Jura

Fotky z výpravy
- klikněte na obrázek