Jste zde: Úvod » Nezařazené » Vlčí výprava do Jedovnic

  • Vlčí výprava do Jedovnic


    64 přečtení

    12.3.2018

    Výpravu jsme zahájili v pátek 9.3.2018 na autobusové zastávce ve Šlapanicích. Sešlo se nás celkem třináct – Davča, Ondra, Štěpán, Franta, Sebík, Vojta, Domča, Štěpán, Maťa, Kolečko, Pavel, Petr a já. Nastoupili jsme do autobusu, který nás dovezl na Vinohrady. Po chvíli čekání jsme se nalodili do druhého autobusu a mířili už přímo do Jedovnic.

    Autobus nás vyhodil na velkém náměstí v Jedovnicích. Na boudu krásného půl kilometru. Po příchodu na klubovnu chvíli čekáme na Honzu – místního oddílového vedoucího. Vytahujeme jídlo, cpeme se a chystáme místnost na hry. Hrajeme různé společenské, herecké a společenské hry (ačkoliv hezky vybavená klubovna, stolní hry nemají), smějeme se. Kolem desáté se chystáme do spacáků – karimatky, zuby, pověst na dobrou noc (tentokráte o Kateřinské jeskyni).

    Ráno vstáváme již v šest hodin. Probíhá důkladná rozcvička pod vedením Petra. K snídani se ládujeme buchtami a čajem. Oblékáme se a každý fasuje jídlo. Pospícháme – za chvíli nám jede autobus do Blanska. Naštěstí zastávka je nedaleko klubovny. Vystupujeme u blanenských hutí a jdeme zhruba tři kilometry Punkevním údolím až ke Skalnímu mlýnu. Zde probíhá pohodová svačina. Následuje prohlídka hornin, která se nachází u Domu přírody Moravského krasu. Je devět hodin a my kupujeme vstupenky do Kateřinské jeskyně. Jelikož máme do prohlídky hodinku čas, jdeme se podívat do nedaleké volně přístupné Rytířské jeskyně, kde se ve středověku nacházel jediný skalní hrad v České republice. Jeskyně je malá, rychle ji máme prozkoumanou. Pomalu se vracíme zpět ke Kateřinské jeskyni.

    Procházíme asi šedesátimetrovou chodbou do hlavního dómu jeskyně. Je obrovský. Dozvídáme se o jeho vzniku, pořádaných koncertech v něm a o nálezu kostí jeskyních medvědů. Pokračujeme do nové části jeskyně, která byla objevena roku 1909 Karlem Absolonem. Nachází se zde nádherný „Bambusový lesík“ z krápníků a další velkolepé dómy. Po prohlídce se dostáváme opět na denní světlo a zjišťujeme, že se oteplilo na pěkných jedenáct stupňů.

    Procházíme Suchým žlebem a navštěvujeme volně přístupné jeskyně. První z nich nebyla ani v plánu, jelikož není značená v mapách. Nedalo nám a šli jsme se podívat dovnitř. Byla malá, zato plná velkých pavouků. Taky z ní vedl malý komín, který si někteří z nás prolezli. Procházíme několika soutěskami a dostáváme se k další jeskyni – Kravská díra. Vybalujeme chleby, paštiky, sýry, ovoce a obědváme. Po obědě prozkoumáváme jeskyni – bohužel po pár desítkách metrů je zde zával. Nedaleko Kravské díry se nachází Ovčí jeskyně. Menší z nás (a nerozvážný Kaša) ji prozkoumávají – je velmi nízká a asi dvacet metrů dlouhá.

    Předposlední plazivkou je Srnčí jeskyně. Lezeme do kopce nedaleko Macochy, odhodláni tuto dvě stě padesát metrů dlouhou jeskyni prozkoumat. Po pár fotkách s výhledem a natočení našeho družinového pokřiku, vstupujeme dovnitř. Bohužel náš plán končí dřív než začal, jelikož jsou chodby díky oblevě plné vody a bahna. Zklamáni tedy míříme k Macoše, kde se znovu kocháme. Dáváme si rozchod – někteří si kupují limonádu, jiní zase zákusky.

    Jsou zhruba tři hodiny a my míříme vstříc poslednímu průzkumu – Smrtní jeskyni. V podřepu se část z nás dostává chodbami hluboko do jeskyně. Po asi sto metrech narážíme na menší místnůstku, kde si dáváme „jeskynní selfie“. Chodba pokračuje, nás ale tlačí čas a tak se musíme vzdát většího průzkumu. Procházíme Vilémovice, jdeme pěknou blátivou cestou do Jedovnic. Pěkně svítí sluníčko a ačkoli jsme unaveni, máme dobrou náladu.

    Po příchodu do klubovny se oblékáme do čistého oblečení. Já vařím a Petr dělá s kluky kvíz z dnešního dne. K večeři je klasická výpravová specialita – těstoviny s výbornou rajčatovo-zeleninovou omáčkou, klobáskem a sýrem. Následuje volnější večerní program, hromadné klikování největších sprosťáků, večerka.

    Je neděle ráno a tak probíhá dobrovolná rozcvička. K snídani dojídáme zbytek buchet, fasujeme jablka na svačinu a jdeme se projít po Jedovnicích. Na náměstí si dáváme půl hodiny rozchod. Já s Petrem navštěvujeme cukrárnu, kluci objevují všelijaké obchody, které mají otevřeno. U rybníka Olšovce hledáme kešku a poté jdeme skrz les na místo zaniklé vesničky Tipeček.

    Po návratu na boudu obědváme a uklízíme. Ve dvě nám jede autobus do Brna.

    Sice nás kluci občas štvali, ale myslím, že jsme si výpravu všichni užili 🙂

    Kaša