Jste zde: Úvod » Nezařazené » Vítání jara 2019

  • Vítání jara 2019


    99 přečtení

    24.3.2019

    Vítání jara je jedna z nejtradičnějších akcí našeho oddílu. Napadá mě, že snad Vánoční oddílovka a vrchol roku – tábor se ji mohou rovnat. Je to jedna z mých oblíbených dob roku, kdy se příroda probouzí ze zimního spánku. Vše je ještě šedé, ale už je ve vzduchu cítit, že si zima ani neškrtne. Obzvlášť, když vyjde počasí a sluníčko svítí celý den. Pro správný skauty to znamená, že za chvíli už budeme spávat jen venku pod plachtou či úplně pod širým nebem se spoustou hvězd na obloze.
    Letos se nám počasí perfektně vydařilo a matka příroda nám darovala den, kdy celý den svítí sluníčko a už je i celkem teplo. Doba, kdy Jura a pár dalších otužilců vyjdou v kraťasích a my ostatní si sundáme bundy a spokojíme se s trikem a kalhotama. Ochlazuje se až večer, ale to už předbíhám…
    Sraz je jako každý rok na Boudě v sobotu po obědě. Tento rok se nás postupně sejde kolem 76 lidí (i s Hukaní rodinkou, která nás dohnala v Podolí a tu na nás čeká také Podolská sekce osazenstva a to holky Pytelky, Radek od Draků a Hanina). V tuto chvíli jsme komplet, zastavujeme se u potoka a hrají se štafety, který organizují holky. Děcka jsou rozděleny do družstev a podstatu štafet snad každý zná. Navíc já jsem seděla s pár dalšíma vedoucíma před nedalekou cukrárnou a užívala si první kafíčko na zahrádce. 🙂
    Jakmile je dohráno, tak se balíme a pokračujeme Marianským údolím k louce, která je letos krásně suchá. Tady se děti dělí na dvě poloviny a jsou posíleny generály z řad vedoucích. Hraje se vlajkovaná a v takovém velkém počtu je to celkem masakr. Přesto se zdá, že hra má spád a nikdo se nenudí.
    Ke konci druhého kola se odebírám s Vítkem a Bengim na zříceninu Horákovského hradu, kde máme v plánu rozdělat oheň a připravit pár klád, kde se děcka můžou usadit. Avšak když se vyplazíme do kopce, tak tam potkáváme Sviště. Byli tu jako první a zrovna odcházejí. O oheň je tedy postaráno, stačí jen natahat klády na sezení a nanosit dříví, ale to už přicházejí první děcka. Pomáhají nosit dřevo, takže za chvíli už je ho plná hromada.
    Kluci připevňují vlajku na hůl, Jura ladí kytaru, Bengi a já fotíme a ostatní si oblíkají kroj či vyslíkají mikiny, aby kroj co mají pod ním ukázali.
    Oheň hoří, všichni si stoupají a zaznívají první tóny Tuláckýho rána, kterým zahajujeme všechny slavnostní ohně. Boží atmosféra, ta co se nedá ani foťákem zachytit. Po tomto songu se vystřídají všichni slibaři (mladší skládají světluščí i vlčácký slib a ti starší skládají slib skautský). Jako by to bylo nedávno, kdy jsem těm holkám co teď napovídají svým svěřenkyním podávala ruku a napovídala stejně jako to dělají ony! 🙂 A kolikrát to už musel zažít Jura! Kolik navlíkl duběnek na úplně nový šátek a kolik připnul lilií na kroj? 😀
    Potom se oheň stává užitkovým, což znamená, že se nad ním objeví spousta špekáčků. Jura pokračuje v hraní na kytaru a postupně si všichni nadlábnou břicha. Posledním úkonem u ohně je vyslovení přání. Zaznívají různorodé přání, které doufáme, že se nám všem splní!
    Zpět na Boudu se odebíráme po družinkách. Tento noční pochod má taky své kouzlo. Ještě se zastavujeme na louce, kde se hrála vlajkovaná. Zde všichni vytasí svíčičky od přání a opět se dělíme na poloviny. Hrajeme sfoukávanou. Je to perfektní noční hra a rozptýlí snad strachy těch nejmenších ze tmy.
    Po pár kolech sfoukávané se opět vydáváme na cestu směr Bouda. Je to pěkných pár kilometrů a zejména pro nejmladší členy oddílu je to výzva (taky pro jejich vedoucí, kteří se snaží společně s děckama dojít do cíle 🙂 ).
    Na Boudě už si každý najde svoje místečko na spaní a všechny boudy praskají ve švech. Ale když se chce, všechno jde. Potom celá zahrada utichá a i lidičky v Boudách…
    Rána bývají krušná, zejména pro vedoucí spící s mladšími družinkami ve Staré a Nové Boudě. Po snídani se hraje lžičkový turnaj, který vyhrává Monča z Veverek u starších. Mladším se omlouvám, ale nevím kdo vyhrál. Vítání jara zakončuje koulovačka – bitva s hadrovými koulemi. Na závěrečném nástupu pak každý obdrží lipový lístek na kroj, který symbolizuje další rok svého majitele, prožitý pod junáckou vlajkou. A zatímco děti odchází (případně si je vyzvedávají rodiče), vedoucí myjí okna a vůbec uklízejí. I toto finále (DILKÚ ÍNRAJ tomu říkáme) je již oddílovou tradicí.
    Super akce a teď už se můžeme těšit na tábor, bez kterého si neumím představit léto.
    Zapsala vedoucí, která všemu přihlížela s radostí a semtam se zapojila do dění. 🙂

    Ťapka