Jste zde: Úvod » Nezařazené » Výprava do Olomouce

  • Výprava do Olomouce


    132 přečtení

    3.2.2019

    1.-3.2.2019
    V září loňského roku jsme zaznamenali další příliv nováčků do oddílu, proto bylo jasné, že na zimní výpravu bude třeba najít dostatečně velkou základnu, která nás pojme. To se nám podařilo v Olomouci. Přihlašování bylo tentokrát premiérově přes nový oddílový systém DvojkIs a věřte nebo ne, nakonec nás na výpravu jelo 73. To je absolutní rekord, víc nás nebylo ani na žádném podzimním čtyřdenňáku a na těch bývá účast vždy lepší, než v zimě. A jely s námi poprvé i Hukvaldské Lišky.
    Sraz byl v pátek v 7:30 ráno u Radnice. Na etapy jsem se posunuli do Brna, kde na nás u Grandu čekal speciálně přiobjednaný spoj Student Agency s pohodovým řidičem za volantem. Ten nás dovezl až k nádraží v Olomouci a i když slíbené filmy nefungovaly, cesta byla v klidu. Pešo se asi kiláček nebo dva suneme k místnímu Skautskému domu, kde nás očekává místní správce Soptík. Než vedoucím ukáže ubytovnu, koulují se děcka venku sněhovými koulemi a náramně se při tom baví.
    Uvnitř obsazují naši členové tělocvičnu a každý si nachází místečko pro spaní. Vedlejší prostornou místnost rezervujeme Liškám. Kromě toho máme k dispozici dvě velké a jednu malou místnost nahoře a kuchyňku. Tu malou zabydlí Draci spolu s některými vedoucími, ve zbylých dvou budeme jíst a hrát hry. Než se tak stane, přicházejí i Lišky. Corado kempí v kuchyňce a vybírá od členstva jídlo, Džany zase v jedné ze společenských místností vybírá peníze. Poté vyrážíme do města. Na náměstí je to asi dva kilometry.
    Jdeme sněhem lemovanými chodníky, na náměstí je sněhu také hodně. Teplota ovšem strmě stoupá a sníh se takřka před očima mění ve vodu.
    Před orlojem na Horním náměstí se nejprve společně fotíme, pak rozděluji přítomné do 11 skupinek a vysvětluji hru. Účelem je navštívit 7 vybraných zajímavých míst v centru Olomouce a na každém něco zjistit. Skupinky musí putovat společně, nikdo se nesmí oddělit či někde ztratit a také je třeba místa opravdu vidět, ne jen věci do tabulky vyptat od kolemjdoucích, nebo dokonce vygooglovat. Na druhé straně soutěž není závodem na čas, jde o to si místa prohlédnout a hru užít, ne propotit oblečení. Zkrátka odměněna bude každá skupina, která v daném čase (1 hodina) dokáže věci zjistit.
    Mrňousci se poté rozbíhají do všech světových stran, vedoucí jdou buď s nimi, nebo si jdou někam sednout. Já jdu na lov turistických známek, ale je to nějaké smolné – ze tří, co ještě na Boudě nemáme, získávám jen jednu jedinou.
    Po uplynutí soutěžní hodiny mají členové ještě hodinový rozchod, po rozchodu soutěž vyhodnocuji. Sedm bodů mají jen dvě skupiny, většina má bodů pět a je tu i jedna nejmenovaná tlupa zoufalců, co nasbírala za celý čas bod jediný :-). Členstvo během chviličky spořádá sladké odměny a může se jít do akvaparku. Není to daleko, snad 3 nebo 4 kiláky. Na městskou výpravu toho ale nachodíme dost.
    Nevím kdo vymýšlel v akvaparku systém zamykacích skříněk, shodujeme se ale, že blbější bychom hledali jen velmi těžko. Když pak u východu místo prostého odevzdání čipu musíte tento přiložit ke čtečce, pak ho zanést na recepci a s papírkem jdete zpět k turniketu, který vás propustí, to už nic neříkáme jen se smějeme na celé kolo. Škoda, že si místní nezajeli pro inspiraci třeba do Vyškova.
    Uvnitř je to ale super. Dva tobogány, sauny, vířivky, bazén s atrakcemi… Voda teploučká, plavčíci normální. Nenudí se určitě nikdo a 90 minut uběhne jako nic.
    Zpět na základnu jedeme šalinou a kousek autobusem. Na místě nás už čekají Radek s Fufem a hlavně plný hrnec výborných těstovin s kečupem nebo s pestem. Skvělá večeře, myslím, že jsem nebyl sám, kdo si přidal.
    S plnými bříšky se pak suneme s židličkami do volné místnosti a hrajeme nejprve Seznamovačku a poté Vyměňovanou. Členstvo se nejen výborně baví, ale také mezi sebou trošku lépe poznává. Sám si už pamatuju skoro všechny naše nováčky a dobrou polovinu Lišek z Hukvald.
    Vše má ale svůj konce, i dnešní den. Hygiena, uložení k spánku. Pár neukázněnců sice noční klid malinko narušuje, i oni ale brzy usínají. Vedoucí se mohou v klidu poradit o zítřejším programu a pak plynule navázat zpěvem a hraním na kytárky. Vždyť noc je ještě mladá…
    ————————————————————————————————–
    „A proč zrovna Veverky musí chystat snídani? Vždyť jsem ji chystaly předloni na Březinách!“ ptají se některé členky druhé nejstarší dívčí oddílové družiny poté, co je Radek žene do kuchyně. Jdou ale poslušně a když zaslechnou Klouba, jak svolává ostatní na rozcvičku, umlknou docela a spokojeně mažou chleby. No uznejte, je to furt lepší, než venku dělat kliky :-).
    Po snídani balíme věci a jde se na autobus, přidává se k nám i Elektronek s Ivetkou. Naší ambicí je posunout se na Svatý Kopeček a navštívit místní vyhlášenou ZOO. To by ovšem v Olomouci nesměly místo normálních autobusů jezdit jakási zakrslá nedochůdčata. Ať se snažíme, jak se snažíme, desítka starších a vedoucích zůstává na chodníku. Naštěstí je mezi námi zapomenutými a opuštěnými i Fuf, který je zde v Olomouci autem. Na 2x nás veze na Kopeček, takže jsme tam ještě dřív, než zbytek tlupy, co se do autobusečku vešel.
    Kupujeme hafanec lístků a po družinkách jdeme obdivovat zvířata. Kolem taje, je nějakých 10°C a nádherně svítí sluníčko. Některé družiny to pojímají jako vycházku, jiné hrají zjišťovací hru, některé to berou jako bufet tour. Vracíme se na základnu v různých časech (aby nás ta místní „nedochůdčata“ pobrala), my s Drakama jdeme ještě na koblížky a do baziliky. Jako poslední se vrací Lišky, které navštívily i nejvzdálenější výběhy s medvědy a vlky. A k velikému překvapení přijíždí i Bengi.
    Večeři vaří Džany s pomocí mnoha dobrovolníků, máme skvělý gulin s chlebem. Děcka se oblizují až za ušima. Po jídle se dělíme ne starší (Draci, Veverky, Vlci a Tygři) a starší (zbytek vč. Hukvalďáků). Starší si bere do jedné místnosti Kosťa a hraje se oblíbený Risk. Na ten navazuje Babů s neméně oblíbeným Vrahem. Mladším se věnuje Uzel, hrají nejprve Novákovic rodinku, pak Molekuly a nakonec i Dinosauří nebe. Samé hvězdné a léty prověřené hry. Před spaním je ještě chvíle času pro stolní hry či karty, naštěstí dnes mrňousci usínají dříve a rychleji než včera. Asi jsou docela utahaní…
    My s vedoucími se nejprve radíme (v úterý tudíž rada nebude) a poté znovu radíme (o programu na zítra). A aby toho nebylo dost, opět plynule navazujeme kytarovým mejdanem, podpořeným Fufovým občerstvením. Spát se jde hodně po půlnoci a skoro závidím vedoucím, co spí dole s mrňouskama v tělocvičně. V naší horní místnosti klid do rána rozhodně nevládne. A kdo někdy slyšel chrápat Uzla, ví o čem mluvím :-).
    ————————————————————————————————–
    A je tu neděle. Deštivá, teplá neděle. Když slyším v rádiu, jak v Praze nestíhají silničáři a na Kladně vyhlásili kalamitní stav, musím se smát.
    Snídaně, balení, úklid. Pak Kresbo-pantomima u starších pod taktovkou Džanyho a Kartovaná s Tichou poštou u mladších. Další exponáty ze zlatého fondu druhooddíláckých herních stálic. A i po letech stále skvěle fungují a přinášejí radost.
    Svačina, dobalení, odchod. Zatímco většina družinek odchází, Draci s Tygrama a pár vedoucích pacifikují kuchyň a záchody. Pak taky stoly v horních místnostech a chodby. My s Fufem nakládáme do auta hry, zbylé jídlo a další propriety. Předáváme základnu správci a odjíždíme též.
    Tlupu veze do Brna opět pohodový Žluťásek, i přes jobovy zvěsti o počasí v Čechách ani v Brně není po sněhu ani památky. No a ve Šlapkcách už vůbec ne. Zato rodiče zde nedočkavě vyhlížejí svoje ratolesti. Tak jim je předáváme, živé, zdravé a snad bohatší o nějaký ten zážitek.
    Suprová výprava.
    Jura