Středa 28. října
Naše výprava začíná v 9:00 kdy jsme se všichni sešli na Boudě ve Šlapanicích a vyrazili vstříc čtyřem dnům dobrodružství. Zastávkou na cestě byly Praha-Kbely letecké muzeum. Zážitek, který si polovina dětí (ale i vedoucích) neskutečně užila a druhá polovina, která si ho skutečně neužila.
Kolem 16. hodiny jsme konečně dorazili do Jablonce nad Nisou, vybalili si svých pět švestek, zabydleli se a pomalu se začali připravovat na to, co nás čeká.
Odpoledne odstartovala rozzařovačka a s ní i celovýpravová hra na téma El Día de los Muertos inspirované filmem Coco. Naši noví známí, vnučky rodiny Mendozových, totiž potřebují pomoc. Chtějí najít jejich dědečka Rafaela Mendozu a s ním i jeho poslední píseň. A tak jsme přidali ruku k dílu a pustili se do pátrání!
Než jsme se ale mohli vydat za hranice světa živých, čekal nás důležitý úkol. V jednotlivých týmech jsme se navzájem portrétovali a vytvořili společný oltář, který nám otevřel cestu do světa zesnulých. Tam už na nás čekal Alebrije – náš duchovní průvodce, který nás provázel na všech našich cestách.
Přechod mezi světy však není žádná procházka růžovým sadem, a tak bylo potřeba doplnit energii a trochu si odpočinout. K večeři se podávaly noky se špenátem, které nás spolehlivě vrátily zpátky do provozu.
Večer jsme si ještě užili pořádné bekání s kytarami, zazpívali si a naladili se na společnou výpravovou vlnu.
První den máme za sebou, teď už ale dobrou noc a šetřit síly, zítřek nám je totiž rozhodně šetřit nebude.
sepsala Kláda
Čtvrtek 29. října
Ve čtvrtek ráno vylézám, ač velice nerad, z postele už před budíčkem. Pomalu se rozkoukávám, zahřívám na pracovní teplotu a zabývám se kacířskou otázkou, zdali by skautští vedoucí nemohli mít odbory, které by prosadily zákaz aktivit před devátou. Brzké vstávání, na rozdíl od blbých nápadů, není moje parketa. Každopádně jídlo beru jako jednu z mála věcí, pro které stojí za to vstát, takže se rychle oklepu a s pomocí Fufa, Frenkieho, Vojty a Mikiho se pouštíme do rozklepávání a míchání 180 vajec. Dnes jdeme na Ještěd, takže to chce výživnou snídani.
Na 9:30 už nás čeká autobus, který nás veze pod kopec. Cestou mlsně koukáme z okna po nějaké urbexové lokalitě, kterých byl Jablonec ještě před pár lety plný. A taky se nám poštěstilo, protože projíždíme kolem opuštěné jablonecké porodnice, která vypadá slibně. Ukládáme si lokalitu a se staršími plánujeme jak se tam večer dostat. Na úpatí Ještědu vyskakujeme z autobusu a míříme nahoru. Hned ze startu nás čeká ostrý nástup, protože jdeme po sjezdovce, která je pěkně prudká. Renča si po chvíli stěžuje, že ji bolí nožičky, ale s verbální podporou Jury to zvládá. Zbytek už tak prudký není a jde se docela dobře. Nahoře dáváme oběd v podobě rohlíku s paštikou, prohlížíme si vysílač a po skupinách míříme dolů. S Liškami, Kocourem, Sokolem a Žraloky volíme jinou trasu a jdeme prověřit downhillovou trať B3 El Masacre. Trať dělá čest svému jménu a už jen při pohledu na ni mě bolí ruce. Na kole by dala opravdu zabrat. Pod kopcem se jdou družinky vyblbnout na hřiště nebo jen tak spočinout.
Večer nás čeká guláš a po večeři békačka s kytarami v jídelně nebo vybíjená v tělocvičně pod základnou. Po večerce ukecáváme Krysaříka a jeho auto aby nás s klukama hodilo k opuštěné porodnici. Objekt už je podle všeho pěkných pár let mimo provoz a už jen chátrá. Obcházíme jej abychom našli kde nechal tesař díru, kterou bychom mohli nakouknout dovnitř. Vzadu je pár přidružených objektů přičemž do jednoho se dostat nedá a druhý už má nějakého osadníka, který uvnitř spí v natažené hamace. Potichoučku, abychom ho nevzbudili, se raději klidíme pryč. Samotná porodnice je ze všech stran zavřená a zabezpečená, takže její zašlou krásu můžeme obdivovat jen zvenčí. Je pozdě a celý den dal zabrat, takže to otáčíme na základnu a unavení lezeme do spacáků, abychom nabrali energii na další den.
sepsalo Klepeto
Pátek 30. října
V pátek v 7:30 nás opět budí Jurovo oblíbené “Ahoj Slunko”. Všichni vylézají ze spacáků, protože je čeká rozcvička. Kluci vybíhají do ulic Jablonce pod vedením Vydrýska a holky se přesouvají do tělocvičny pod vedením Sov, kde je čeká cvičení i tanec. Po rozcvičce je potřeba nabrat energii na dnešní program, kterou dostáváme v podobě skvělé snídaně - cornflakes a kuliček s jogurtem nebo s mlékem, zkrátka jak je libo.
Pak se však začínáme chystat na dnešní výlet, na který vyrážíme pod vedením Kennyho. Část vedoucích a roveři z Hukvald zůstávají na základně a připravují na oběd překvapení šéfkuchaře. My ostatní se vydáváme vstříc dobrodružství do okolí Jablonce. Obdivujeme krásy zdejší přírody, zejména lomu u Mšenského vrchu nebo vodní nádrže Mšeno, ale také odhodlání a vytrvalost běžců na kolečkových lyžích. Po cestě s dětmi potkáváme prababičku Florence a děti stavějí z přírodnin oltářky.
Po návratu na základnu už je cítit vůně trhaného vepřového masa a překvapení šéfkuchaře - burgerů. Hladové krky berou jeden burger za druhým a dokonce pár burgerů zbyde na večeři. Po obědě a poledním klidu však přichází další nadupaný program. Téměř všichni vyrážejí do zdejšího aquaparku užívat si vodní zábavy, vířivky, páry a kdo ví, čeho ještě. Já mezitím s Denčou a Lukynem zůstávám na základně, kde zanedlouho vypukne závěrečná hra výpravy. Děti i dospělí si v aquaparku užívají každou minutu a minimálně ze slov těch, kteří tam byli, mohu říct, že o zábavu nebyla nouze. Dokonce se náš oddíl stal první skupinou v aquaparku v Jablonci, která prosila o kamerový záznam, protože se podařilo vytvořit úžasný vír a nejen to.
Po návratu na základnu se děti hned pouští do závěrečné hry, kterou pro ně připravily Terka s Kládou. Hraje se gamebook po základně a nakonec nás dovádí do tělocvičny za Rafaelem Mendozou. Ten u brnkání kytary a svitu svíček předává dětem text písničky. Ta se nakonec společně zpívá s hudebním doprovodem duchovního průvodce Alebrija.
Po večeři v podobě zeleninových chlebů se dostáváme do úplného finále. Probíhá vyhlášení celovýpravové hry a každý tým si odnáší čokoládu jako odměnu. Po vyhlášení přichází na řadu zpívání písniček, pro ty aktivnější vybíjená a další hry v tělocvičně, pro ty unavené odpočinek na pokoji. Sovy a Kobři pořizují jedny z posledních záběrů do svých filmových trháků, na kterých pracovali po celou dobu výpravy. Uvidíme, jaká umělecká díla z toho nakonec vzniknou.
Ve 21:30 se vyhlašuje příprava na večerku a děti uléhají do svých spacáků za zpěvu skautské večerky. Vedoucí se poté přesouvají do jídelny, kde do brzkých ranních hodin řeší retrospektivu letošního tábora. Uvidíme, jaké změny nám přinese tábor 2027, to už je však jiná pohádka…Tak dobrou noc!
sepsala Bětka
Sobota 31.října
Ráno vstáváme už v 6:00, kluci vybíhají na rozcvičku s Vojtou a holky opět do tělocvičny pod vedením Sov. Na snídani máme chleby s paštikou a pár chlebů s Nutellou. Po snídani se balíme, děti si Sovičky berou do tělocvičny a zbytek pracuje na úklidu základny. V 10:30 přijíždí autobus, probíhá loučení s Hukvaldami a vydáváme se na cestu. Po cestě máme dvě zastávky a v 15 hodin jsme na Boudě, kde náš čtyřdeňák končí.
sepsal Vydrýsek
