Neděle po Svojsíkově závodě, 9:00, Bouda. Přijíždí Bert, Zubnička. Dále jsem tu já s Renčou, Martin ve vozíčku za kolo, Kloub, Filíš. S malým zpožděním nás doplňuje na definitivní počet 8 ks Kosťa. Taky píše Roxy, že je po hodech "společensky unaven", omlouvají se i Lost a Tobík. Chvíli diskutujeme o optimální trase a kolem čtvrt na 10 vyrážíme. Jede se přes Jiříkovice, a Tvarožnou do Pozořic, zdejší cukrárna představuje první postupná cíl. Bohužel je ale zavřená :-(. Chtě nechtě jedeme dál a čeká nás šílenej krpál s poetickými názvy "Spodní kopec" a "Horní kopec". Celá ta upocená poetika končí na kopci zvaném "Jezera" (blbější název asi vymyslet nešel, kde by se na takovým vzaly jezera???). Pokračujeme na Kalečník, kde je první opravdová pauza. Martínek ve vozíku si to jako jedinej opravdu užívá, my ostatní jsme lehce udýchaní. Proto přichází vhod svačinka a odpočinek. Dál jedeme asfaltkou smět Tři javory. Napojujeme se na silnici a téměř přesně v poledne jsme v Bukovince. Dvě hospody proti sobě, obě super. Rakovec (ten jsme navštívili loni po vybiše) je plnej, parkujeme tedy v hospůdce s názvem "Club". Už od začátku je nám líto lehce obtloustlého číšníka, co je na ty houfy turistů sám. Dělá co může, pot se mu z čela jenom řine, ale stejně moc nestíhá. Na jídlo čekáme skoro hodinu, moc nám to ale nevadí. Sedíme ve stínu pod kaštanem, hrajeme kostkovej Bang, popíjíme hroznovou limonádu, Martin řádí na trampolíně a všem nám je moc dobře. Po jídle razíme dál, směr Jedovnice. Nejprve trošku do kopce, pak spíš z kopce. Opozdilci Renča s Bertem kdesi kufrují a tak je navádíme telefonicky. Zlatá mobilová doba, před 20 lety by to bylo horší... Kempujeme na břehu skoro už zase napuštěného rybníka, lížeme skvělou zmrzlinu a kecáme. Kosťa nám odhaluje svoje životní nekalosti, ostatní se snaží nezůstat pozadu a tak se s Renčou leccos dozvídáme. Martínek spokojeně spí. Zpáteční cesta je fakt super. Po nijak hrozivém stoupání na Proklest se cesta stáčí dolů a sjíždíme zpět do Bukovinky. Pár šlápnutí do kopečka a ze Lhotek sešup kolem Nového dvora až k Hádku. Zde nás málem přejede dacan Moucha v dodávce, ale nakonec to všichni přežijeme. Dáváme po kofole a hrajeme zase Bang. Kosťu nahánějí grilováníchtiví rodičové, ale nezdá se, že by příliš spěchal za dobrotami... Cesta kolem jeskyní je v pohodě, za Jelenem mi skvělí Draci pomáhají s vozíčkem do šílenýho hangu. Loučíme se kousek za Muškou, Zubnička uhání na Slatinu, Kosťa na grilovačku a Bert domů. Skvělá, naprosto pohodová výprava. Ujeli jsme 66 Km a ti co nejeli, můžou jen litovat. Jura