Startujeme v sobotu u Vajta. Postupně na Hukvaldech naskakujeme do busu a míříme směr F-M, kde máme v plánu golema. Golem je fajn hra, při které musíš splnit co nejvíce úkolů, za které získáváš body, ale musíš se přitom vyhnout vedoucím či ostatním týmům, kteří ti můžou vydřené body naopak ubrat tím, že zjistí číslo, které máš na čele. Jaké úkoly hráče čekají? Třeba zjistit cestu do Brna a na Mars, sehnat někoho s kloboukem a udělat si s ním selfie, vyměnit útržek toaleťáku za něco hodnotného nebo se zeptat náhodného kolemjdoucího, zda věří, že v bramborech je budoucnost lidstva.
V autobuse nám začíná první zábava, protože se Uzlovi přivřel batůžek do dveří. Chudák začal tiše fňukat a dovolávat se pomoci. Ostatní – včetně řidiče a pána s berlí (který tuhle patálii nepřímo způsobil) – se mu však srdečně smáli. Já s Lenkou jsme zůstali na straně dobra a Uzla uklidňovali s tím, že na další zastávce batůžek vysvobodíme. A taky že jo! Batůžek jsme vysvobodili Uzel se uklidnil a výprava mohla pokračovat.
Vysedáme u polikliniky, kde už nás čeká Fanda (čti panda) s Kubou. Rozdělujeme se do 5 týmů a rozdáváme mapy, čísla a seznam úkolů. Okolo 11h startujeme. Já s Uzlem a Lenkou musíme promyslet taktiku a shodujeme se na tom, že taková kvalitní rozvaha vyžaduje čas, kávu a dortík. Míříme do nejbližší kavárny, kde se ze zahrádky snažíme ulovit kolemjdoucí hráče. Moc se nám to nedaří. Zpravidla si nás všimnou v dostatečné vzdálenosti a obcházejí nás velkým obloukem. Káva a dortík ale přinášejí výsledky a napadá nás si půjčit přes appku nejbližší kola. Přece jen je to rychlejší a efektivnější způsob přepravy než pěšky. Vydáváme se na lov a objíždíme nejbližší body na mapě. Cestou odchytáváme pár týmů a zapisujeme si jejich čísla.
Z Místku se přesouváme do Frýdku, kde na nádraží vracíme kola a míříme na frýdecké náměstí. Já s Lenkou jsme prokázali sportovního ducha a šli pěšo. Uzel má na takové pochody jasný názor a nehodlá si tak krásný den kazit nadbytečnou chůzí. Využívá MHD a vyplácí se. Zatímco my s Lenkou jsme cestou neulovili nikoho, Uzel pár hráčů nachytal.
Na náměstí ještě naháníme Janču a Zuzku, jejichž čísla nám chybí. S trochou trpělivosti a drobnou lstí se nám to nakonec daří. Směřujeme do čajovny, kde nás čeká čaj, cookies a vyhodnocení. Postupně se schází všechny týmy, sdílíme zážitky a kontrolujeme úkoly. Třeba sehnat někoho s kloboukem je samo o sobě poměrně náročné, ale ještě náročnější je jeho nositele přesvědčit, aby si s hráčema udělal selfie. Jeden tým pána v klobouku opravdu našel, ale zároveň šlo o zapřísáhlého odpůrce selfíček. Prohlásil, že raději svůj klobouk vyhodí, než aby se fotil. Většině týmů se i daří zjistit, jak se dostat do Brna, Eldoráda nebo na Mars. Teda snad krom toho Brna… většina prohlásila, že neví nebo se zmateně ptali, co je Brno. Nejvíce bodů a čokoládu nakonec získává tým Ondra, Janča, Zuzka (pracovně pojmenován zunčadra). V čajovně ještě Vojta polyká 6 misek dračích očí (silný zelený čaj), zorničky má jako kočka ve tmě a hýří energií. Okolo 17.h skáčeme na bus a vracíme se domů. Vystupujeme u Vajta a loučíme se. První mizí Vojta a bere to tryskem domů s výrazem člověka, který dobře ví, že má jen omezený čas. Čajíček zřejmě má nejen energizující účinky. Zda to na záchod stihnul se už asi nikdy nedozvíme, protože Vojtovi by hrdost nedovolila přiznat, že ne. Zůstane to tak zahaleno tajemstvím.
Dík za fajn akci a zase příště.
Klepeto
