Náš výlet začal 13.6. před sobotní desátou hodinou. Ve Šlapanicích se sešlo 12 Vážek a Havranů a jejich tři vedoucí - Monča, Kenny a Tesák. Namířeno jsme měli do Ketkovického údolí, kam jsme společnou výpravu podnikli už po třetí. Cestu tedy už známe a po dvou přestupech v Brně a Tetčicích se kolem dvanácté dostáváme mezi skály k řece Oslavě.
Po příchodu na skautskou chatu začínáme s rychlým zabydlením a přípravou spaní a po krátkém obědě v podobě „co rodiče nabalili” už se všichni chladíme ve vodě. Část jen po kolena, někteří využívají teplého počasí, které nam bylo oba dny dopřáno a v plavkách se v mělké vodě potápí celí.
Po koupačce, opalování a krátké pauze nám Kenny začíná vyprávět první z příběhů o skautské pravdě a lásce. Rozuzlení příběhu však neexistuje a je na zamyšlení každého z nás, jak bychom povídku dokončili. S dilematem o tom, zda má na oslíkovi jet chlapec, či jeho táta, se tak vedeni Kennym vydáváme do velmi strmého kopce hned za naší chatkou. Cesta byla lehce náročnější, ale nepředstavovala nic, co bychom jako zkušení dobrodruzi nezvládli. Za odměnu nás čeká nádherná vyhlídka a pohled do letního údolí. Tam taky proběhla přestávka na pití a další z Kennyho příběhů. Stejně jako u toho prvního jsme se rozdělili do několika skupin, abychom se snažili vymyslet „správné” řešení jednoho z morálních dilemat.
Po hřebeni kopce se vydáváme dál, tentokrát na zříceninu hradu Levnov. Tam někteří svačí, jiní jen odpočívají a pár stavitelů se dokonce snaží o rekonstrukci zdí samotného hradu. Cesta zpět z kopce byla rychlejší a čekalo nás další dilema, tentokrát však více praktického charakteru. Demokraticky (a to jednohlasně) jsme si odhlasovali, že nechceme pokračovat na vzdálený most a řeku jsme přímo u našeho ubytování přebrodili.
Zatímco se na louce hraje kanystr a vlajkovaná, já s Kennym se ujímáme kuchyně a k večeři připravujeme těstoviny s masem a lehce improvizovanou omáčkou, která však všem, troufnu si říct, moc chutnala. Po jídle rozděláváme oheň, hrajeme na kytary a zpíváme. Po náročném dni už se ale stejně těšíme do spacáku, a tak (přestože dlouho po setmění) následuje večerka.
Ráno se kolem osmé probouzí i poslední členové naší posádky a začínáme si balit věci, abychom vše s jistotou stíhali. Poté jsme se vydali na další výpravu, jejíž cílem byla tentokrát studna, abychom si z ní mohli doplnit zásoby ve vedru rychle docházející vody.
Po návratu se kuchaři opět ujímají přípravy jídla a z obyčejné polívky v sáčku dokázali uvařit mnohem zajímavější pochoutku:). Po obědě ještě stíháme zahrát hry na hluchojedy a nyní už skoro tradiční slepicomutí zápasy. Poté se vydáváme na autobus. Jediným problémem po cestě bylo možná to, že stejným spojem se rozhodly jet tři různé (ale poměrně velké) skautské skupiny, a tak byl pan řidič pravděpodobně jediným, který z naší výpravy neměl zrovna radost. V několika pyramidách postavených z desítek krosen se nám ale naštěstí podařilo najít ty naše:).
Krátce po čtvrté hodině už na nás ve Šlapanicích čekají všichni rodiče a náš výlet tím končí. Tak snad zase příští rok!
Tesák
