Havrani se v pátek 29. května vydali přespat do lesa. Jako cíl jsme si zvolili Bílý potok, kam jsme jezdívali jako malí s mojí družinou. Je to totiž pěkné místo, na které mám pěkné vzpomínky:).
Vystoupili jsme na zastávce ve vesnici Lesní Hluboké a jak její název napovídá, dál už nic jiného než les není. Po cestě jsme však potkali pana myslivce, který nám oznámil, že ten večer bude probíhat lov kanců, a také nás upozornil na přítomnost jednoho vlka. Na naší kuráži to však neubralo, protože jsme se s panem myslivcem domluvili a na místě, kam jsme měli namířeno, žádné nebezpečí ze strany lovců nehrozilo. No a jeden vlk si na celou naši smečku zdaleka netroufne; na to jsme byli hluční až až. A tak ze situace vyplynulo jen několik vzrušujících příběhů a fiktivních teorií, které na naši bezpečnost vliv neměly.
Procházka údolím Bílého potoka (která se nám sice kvůli mým nepřesným vzpomínkám trochu protáhla) byla moc pěkná a naše „tábořiště“ jsme našli asi před devátou hodinou večer, tedy - jak bylo v plánu - ještě za světla. Začali jsme si připravovat místo na spaní a po chvíli už na stromech visely tři hamaky a mezi nimi přístřešek, pod kterým spal zbytek posádky. Protože nám světla rychle ubývalo, čas už zbyl jen na večeři a večerní hygienu. Po ní jsme se všichni odebrali do spacáků a po lese už bylo slyšet jenom hučení potoka, několik sov a naše chrápání. Jo a těch pár mysliveckých výstřelů:). Ty byly však už podle sluchu dostatečně vzdálené, a tak si troufnu říct, že je většina z nás úplně zaspala.
Ráno některé probouzí chlad, jiné jejich nepříliš ohleduplní kolegové v podobě ranních ptáčat. Tak jako tak, všichni už jsme kolem osmé, po čištění zubů a za přítomnosti sluníčka, snídali. Na řadu spontánně přichází vodní hrátky u potoka a po chvíli jsou všichni zaměstnaní stavbou mostku a manažerem stavby se samozvaně stává Kolečko.
Poté, co je most otestován, se vydáváme na kopec nad tábořištěm, kde jsem jako malý trávil s kamarády spoustu času. Vyhlídka, kterou jsem klukům chtěl ukázat však dneska vypadá úplně jinak a kvůli velkým polomům a pravděpodobně kůrovci se na kopec dalo dostat daleko hůř.
Celé dopoledne uteklo, aniž bychom si toho všimli a kolem jedenácté se s námi loučí Kolečko, který musí stihnout dřívější autobus. My máme ještě trochu času na jídlo, a hlavně na finální úklid a poté se vydáváme směrem k Devíti křížům, odkud nám už jede autobus do Bohunic.
Ve tři hodiny se potkáváme s rodiči ve Šlapanicích a výprava nám tím končí. Tak zase příště!
Tesák
