Zápis z oddílovky aneb Led, pády a Frenštát v plné parádě. Jak proběhla dnešní oddílovka? Kolik lidí skončilo na zadku? Jak se mi „dařilo“ v bráně? Čti dál a všechno se dozvíš.

Sešli jsme se jak jinak než tradičně lehce zmateně, každý s jinou rukavicí, někdo bez bruslí a někdo bez rukavic, ale zato s dobrou náladou. Naložili jsme se do aut a vyrazili směr Frenštát, kde na nás čekal luxus v podobě pronajatého kluziště jen pro nás. Ano, žádní cizí lidé, žádní hokejisti, žádné babičky kličkující u mantinelu. Jen my, led a gravitace.Po příchodu na zimák začíná klasika. Zavazování bruslí, řešení toho jak moc nebo jak málo je dotáhnout a že je to pak potřeba převázat znova. Chvilku čekáme, než čerstvě upravené kluziště znova zmrzne. Mj. ježdění s ledovou rolbou nebo s tím vytíracím strojem, který potkáváme v tescu, mi přijde jako dream job :-). První minuty byly ve znamení seznamování se s ledem. Hlavně pro mě je to důležitý bod, protože na bruslích stojím tak 2x ročně a oproti chůzi či jízdě na kole je to pohyb značně nezvyklý. Seznámení se s ledem a bruslemi proběhlo celkem úspěšně a zblízka. Pak svoláváme nástup a dělíme se na skupiny. Jedna obsazuje levou část hřiště a hraje hokej. Druhá se zdokonaluje v bruslení na zbytku kluziště. Hokej je fajn sport, ale z gauče mi jde líp. Většinu hry trávím v brance, občas se mi i podaří zabránit aby mi za záda proklouznul puk, ale když je proti mě Davka nebo Písk, jsem většinou bez šance. Rovněž volba péřovky nebyla zrovna šťastná, protože po prvních pár minutách hry je mi v ní pekelné vedro. Do trička se svlíkat nechci, zas takový hic není a mikinu nemám. Zvládám to, ale jsem mokrý jak myš.  Na ledě trávíme zhruba hoďku. Pak nás správce vyhání do šaten, kde se vyprošťujeme z bruslí, skáčeme do bot, aut a pak hurá domů

Bruslení ve Frenštátě bylo top, led přežil, my taky a už teď se těšíme na další akci.

Zdar

Klepeto