V neděli ráno vstanu a místo snídaně si dám sprej do nosu, protože mě už několik týdnů sužuje rýmečka, která ne a ne se pustit. Beru alespoň jabko do ruky a mířím k Tobákovým, kde měním auto za dodávku a Tobáka (čti Frankieho). U myslivny už nás čekají ostatní. Přidávají se k nám ještě Davkovi sourozenci, takže nakonec je nás 11.
Cesta jde hladce a za nacelou půlhoďku jsme v Ostravě. Ve Vítkovicích nás naviguje Davka, který už Jumppark zná. Po chvíli bloudění po areálu starých Vítkovic měníme Davku za google mapy a dorážíme na místo. Platíme vstupné a jdeme do šaten, kde bojujeme se skříňkama do kterých je potřeba hodit 5kč, aby se daly zamknout. Košík u obchodu ještě chápu, ale skříňka? Proč? Za mě jeden z nejhorších vynálezů lidstva podobně jako windows phone, veganský sýr nebo dotykové ovládání všude, kde ho nechceš. Prolízáme celý jumppark a blbneme snad na všech trampolínách/překážkách. Některé jsou fakt vydatné, třeba skluzavka s poctivým sklonem tak 45°+. Nejvíce času pak trávíme v horním patře, kde jsou trampolíny ze kterých se dá skákat do foam pitu. Dáváme chalange o nejlepší skok který nakonec vyhrává Davka s 27body. Druhé místo pak získává Šimon, který pokoušel i dvojitý frontflip. Ale za zmínku stojí i pokusy všech ostatních. Až jsme se s Vlaďkou divili do jakých poloh se dá dostat lidské tělo, aniž by se pokazilo. V jumpparku jsou na nás hodní, takže nás nechávají blbnout o nějakých 15min déle.
Vyskákaní a unavení pak nastupujeme do aut. Vlaďka nasazuje urputný výraz opravdového piráta silnic a v touze si vyjet pár bodů v českém poháru silničních vozů, to na 80 pálí 100+. My jedeme slušně, ale na dálnici jsme to Vlaďce natřeli a prvenství si udrželi až na Hukvaldy. Fajn akce a těšíme se na příště. Myslím, že jsme v jumpparku nebyli naposledy.
