Je 17.00 a chystám se vyjít k myslivecké chatě, kde máme o půl hodiny později sraz. Chci sbalit večeři v podobě klobásy a hermelínu, ale moje pracně nachystaná večeře nikde. Panika! Lítám po celém domě a hledám jídlo, které mám dávno v batohu. Něco jako když hledáš brýle, které máš na hlavě. Co teď? Vzít kus suchého chleba? Přinutit ostatní členy výpravy k solidaritě, ať se podělí se svým milovaným vedoucím a nenechají ho umřít hlady? Naštěstí ještě prověřuju batoh a krize je zažehnána.
O půl se setkáváme u myslivecké chaty, ladíme batohy, ať jsou věci dobře připevněné a batohy dobře nastavené. Po chvíli již razíme směrem horní sklenov a lom. Těsně pod kopcem zastavujeme a dáváme pauzu, protože potkáváme ložisko lesních malin a přece je nenecháme zkazit. Během sběru malin se seznamujeme s ještěrkou Janou a žabákem Štefanem. Ani jednomu z nich se ale naše přítomnost nijak zvlášť nelibí, tak je po chvíli pouštíme zpátky do přírody.
Posilnění jahodami se dáváme opět na cestu. V momentě, kdy se přehoupneme přes vrchol kopce koukáme, že obloha se trochu mračí a do toho nám zahřmělo. Iphoní předpověď tvrdí, že je vše v cajku a nemělo by být ani mráčku. Koukám tedy na pár dalších online radarů, které se vesměs shodují na tom, že nás čeká déšť. Přidáváme do kroku, ať to stihneme do lomu, kde se případně schováme pod plachtu. V lomu očekáváme spršku, ale čím více by mělo dle předpovědi pršet, tím více se mraky trhaly a vykukovalo sluníčko. Nakonec je z celého pršení jen planý poplach, takže sbíráme dřevo na oheň a připravujeme se na večer.
Paste připravil ohniště a pak se po třech sirkách střídáme ve snaze rozdělat oheň. Povede se to až Korelovi, který má u sebe březovku.Opíkáme hermouše a špekáčky. Schofka dává péct v alobalu i mrkev a shodujeme se, že je sakramentsky dobrá. Po večeři je čas nachystat věci na spaní, dáváme pár kol schovávané a pak sedáme k ohni, kde čtu a vyprávím pár strašidelných příběhů. Konec konců co lepšího si dokážete představit před spaním v lese, že? Zalízáme do spacáků. Čtu ještě další příběhy a pak je klid až do rána. Ráno se ze spacáku nikomu moc nechce a ani není kam spěchat. Je přece neděle. Snídáme, balíme si věci a vymýšlíme blbosti. Třeba místo Babí hory jsme vymysleli babiší horu
Cestu zpátky vybírám zdánlivě jednodušší, ale zjišťujeme, že po ní již notnou dobu nikdo nešel, takže je místy řádně zarostlá kopřivami, ostružinami a jinými fajn rostlinkami, které ti dokáži pokazit den a znepříjemnit cestu. Nadšení jsou z toho především ti, co si vzali krátké kalhoty. Za chvíli jsme dole, kde se loučíme s Marťanem a s ostatními pokračujeme do cukrárny. V cukrárně zmrzlina a pak hurá domů.
Díky za fajn výpravu.
Klepeto
