V sobotu 26.02. jsme měli s hukvaldskou družinou Kocourů naši druhou výpravu. Po zkušenosti z naší první výpravy dáváme čas srazu na ideálních 9:30 s tím, ať se pořádně vyspíme. Stejně jako minule se mi to nedaří. Sice stávám až kolem 8, ale téměř do 2:30 jsem sledoval zprávy a dění na Ukrajině.

Dobíhám pár minut před půl a první Kocouři už čekají. Výpravu zahajujeme vyvěšením vlajky a pokřikem. Po chvíli se vydáváme na cestu a já, přiznám se, že trochu se škodolibou radostí, křičím uprostřed pole „bomba!“. Všichni se běží schovat ke zhruba 80m vzdálenému stromu. A všem se daří zalehnout a schovat tak, že je prostě nemám šanci vidět. Škoda :-).

Po chvíli pochodu přicházíme, nebo se spíše vydrápeme k Hukvaldskému lom, kde hrajeme ukrajinskou schovku (Na začáteku výpravy jsme totiž jednomyslně schválili rezoluci o přejmenování ruské schovky na ukrajinskou). Původně bylo v plánu vylézt lom, což nakonec odpískávám. Nemáme helmy, kameny se drolí a padají a přece jen to už chce trochu více zkušeností. Nicméně zážitek nám pak vynahrazují lesáci, které potkáváme a kteří nám ukazují jak profíci čistí les a kácí suché stromy. Z lomu se vydáváme ke studánce a po cestě hrajeme lístky ano/ne. Ano a ne jsou zakázaná slova a pokud je někdo pronese musí odevzdat jeden lístek. Vyhrává ten, kdo dobře mířenými otázkami napálí nejvíce hráčů a nashromáždí tak nejvíce lístků. Tahle hra nám vydrží až do konce výpravy a téměř všechny lístky se nashromáždily do rukou Modráska, Kozičky a Samsunga.

Po zhruba 30minutách dorazíme ke studánce, kde pauzírujeme a dáváme si svačinu. Já lituju, že jsem si vzal vánočku, jelikož na sladké moc nemám chuť. Zachraňuje mě modrásek, se kterým měním vánočku za vynikající šneky z listového těsta. 

Po chvilce odpočinku se vydáváme na zpáteční cestu. Dáváme si cestou ještě pár her a k myslivecké chatě přicházíme tak akorát před plánovamým časem. Spočítáme body, stáhneme vlajku a hurá domů na oběd jelikož nám všem už pěkně kručí v břichu.