Long story short. Byli jsme na výpravě po okolních kopcích, počasí vyšlo a pokazil se nám Tuleň.
A teď trochu zevrubněji. Květnová výprava byla komornější, jelikož se všichni rozprchli neznámo kam nebo na Janáčkův chodníček. Nakonec se nás u myslivecké chaty schází 5 + má maličkost. Z chaty bereme kotlík na čaj a pak hurá směr Babí hora. U kříže dáváme krátkou pauzu na pití a jelikož je tam houpačka, tak se nám krátká pauza trochu protahuje na delší pauzu. Cestou dále potkáváme něco jako týpí postavené z větví. Moc se nám nelíbí, a říkáme si, že to určitě zvládneme líp. Tak se pouštíme do práce a sbíráme větve, ať ukážeme tomu neumětelovi, jak má vypadat správné větvové týpí. Když je hotovo dáváme fotku, sbíráme svých pár švestek a ťapeme dál, nahoru. Závěrečné stoupání není zadarmo. Začíná se ozývat hlad a všichni už se těšíme na zaslouženou pauzu. Po chvíli dobýváme a obsazujeme vrchol Přední Babí hory a dáváme vytoužený oběd. Nyní přichází prostor k poděkování sponzorům. Hlavním sponzorem našeho sobotního oběda je Spolek nezávislých vesnických žen, který nám každoročně přispívá na naši činnost, za což jim velice děkujeme. Moc nám to chutnalo :-) Podával se fryčovický chléb se sýrem a výběrem paštik od firmy Hamé. Jako dezert pak zlaté Opavia věnečky.
Po obědě pauzírujeme, lezeme na stožár a střílíme z Tobákova praku. Když už jsme odpočatí, dáváme se opět na pochod, jehož cílem je Hukvaldský lom. Hrajeme bombu, potopu a zakázaná slova (ty hrajeme už téměř od začátku výpravy). Zakázaná slova spočívají v tom, že každý dostane na start 5 lístečků a stanoví se slovo, které nesmíme vyřknout (u nás to bylo „ano“, „ne“ a později jsme přidali „jo“). Když se někdo prořekne a vysloví zakázané slovo, musí jeden lísteček předat tomu, kdo na to první upozorní. Vyhrává ten, kdo jich má na konci výpravy nejvíce. Já přišel o všechny své lístečky během prvních 45 minut :-/ Komu se každopádně vedlo nadmíru dobře, byl Paste, u kterého se cestou do lomu nashromáždilo ca 80% všech lístků. Na konci výpravy už měl všechny. Všechny krom dvou, protože je snědl Tuleň.
Když přicházíme do lomu už máme zase hlad, takže jako první na řadu přichází příprava ohniště, opíkání párků, hermelínů a vaření bylinkového čaje v kotlíku. Když jsme najezení a odpočatí jdeme hrát maják. Hrajeme v lese a terén není lehký. V posledním kole o něco zakopává Tuleň a háže ukázkovou lištu. Do cíle to sice stihla, ale bolí to. Zvládá to až podezřele statečně a tak si ani zpočátku nestačím všimnout, že na nohu nedokáže došlápnout. Poskytuju tedy odtah a pak Tuleňovi ploutev (čti nohu) kontroluju. Nevypadá to zle, ale bližší diagnózy v lomu nejsem schopen. Mj. zdá se, že máme nového aspiranta na pozici družinového kaskadéra :-) S ostatníma dáváme ještě pár her, hasíme zbytky ohně, uklízíme po sobě a vyrážíme zpátky k myslivecké chatě. Tuleňova ploutev se ani po pauzírování moc nezlepšila, takže ji nakládám na ramena a jdeme. Teda jde nás jen 5. Tuleň se nese a má parádní výhled.
Před 17. h už jsme dole u myslivny, loučíme se a frčíme domů. Díky za fajn výpravu, a doufám, že noha bude v pohodě.
Tak zase příště.
Klepeto
