Všechno je jednou poprvé a ač to není naše první oddílovka, tak je to poprvé co na stožáru vlají všechny 4 vlajky najednou. Uvažuju, jak to dělají ve Šlapanicích kde je těch družinek násobně víc. Zjistit bych to mohl snadno, ale raději se budu bavit tím, že budu nad různými variantami přemýšlet. Jak již napovídá úvod, schůzku jsme zahájili nástupem. Celkem se nás schází 21. Po nástupu se jdeme na pár minut schovat do myslivny a uvádíme hru. Na celou oddílovku plánujeme bombu. Hra spočívá v tom, že hráči musí vyřešit x otázek aby získali kód k odkódování bomby, kterou znázorňuje počítač s odpočítáváním. Rozdělujeme týmy a jde se na věc. Jelikož nemáme dost Lišek, které, co by nejstarší členové, zastoupily roli kapitánů, volíme jako kapitána 4. týmu dva kocoury. Ono když sečtete dvě kočky/kocoury tak vám z toho vyjde něco jako průměrnémý pes nebo liška. Že jste to nevědělI? Tak výborně, jste zase o něco chytřejší. Organizaci v týmech necháváme čistě na kapitánech, ať si sami určí jaký přístup bude nejefektivnější. Některé týmy chodí pohromadě, některé se dělí a rozdělují si plnění úkolů. Zatímco jsou někteří nadrůměrně rychlí a po 45minutách jim chybí jen 2 otázky k získání kódu, tak jsou někteří naopak nadprůměrně pomalí a do konce hry nestíhají vyřešit vše. Jak víme čas je relativní pojem. A nějakou záhadou se nám původní čas odpočítávání 90minut smrsknul na 70. Ok, zas taková záhada to není. Říkáme tomu dilatace času a dochází k ní v relativistické fyzice nebo v myslivecké chatě na Hukvaldech. I přes daný fyzikální jev. Vítězí tým č. 2. který s poměrně slušným náskokem získává kód a deaktivuje bombu už ca 18:10. Další týmy následují v různých časových rozestupech a s různou kvalitou odpovědí. Nejvíce cením odpověď na otázku „Ze předu na škole je informační deska. Jaké byly celkové náklady projektu?“ Na kterou bylo odpovězeno „Janáčka“ Ocenil bych snahu napsat jakékoli číslo, třeba chybné, ale číslo. Nicméně to bychom se tolik nepobavili a tak dotyčnému zpětně uděluji cenu čestného zlatého bludišťáka. V mezičase kdy čekáme na poslední týmy hrajeme sochy a elektřinu. Když už jsme opět všichni pohromadě rozdělujeme si úklid a míříme domů.
A na závěr ještě hláška dne: „Tobě už je 34! Ty máš blíže ke smrti než k nim“ Jako chorobný optimista si pořád říkám, že to není zas tak špatné a zdravím všechny čtyřicátníky a padesátníky, kteří jsou ještě pořád mezi námi.
Klepeto