Únorová oddílovka Lišek a Kocourů se odehrávala opět na bruslích. Sice nám nevyšlo krásné velké kluziště ve Frenštátě, které kvůli technickým problémům muselo ukončit sezónu, ale našli jsme alternativu ve Woodaréně v Ostravici.
Chvíli před 6. už jsme všichni u myslivny a skáčeme do aut. Tuleňa ještě vybírá nejvhodnějšího řidiče a počítá pravděpodobnost dožití se bruslení a následně i návratu domů. Nakonec na cestu tam volí Lenku (známou to pirátku silnic :-) ) a na cestu zpět Uzla. Volba se vyplácí a Tuleňa se nadále těší dobrému zdraví, a to i přes všechny pády na ledě. V mojem autě cestou sdílíme zážitky z lyžáků, turisťáků apod. Myslím, že ne všechno je potřeba zde publikovat. Jsme přece skauti a nikdy by nás nenapadlo po někom házet špagety. Ok, možná napadlo, ale určitě bychom to neudělali, že ne? :-)
V Ostravici jsme s dostatečným předstihem, takže máme čas půjčit i zavázat brusle a chvíli sledovat veřejné bruslení místních domorodců. Trochu si za tím plexisklem připadám jako v zoo. Jen nekoukáme na zvířátka, ale na Ostravičáky, kteří se nijak zvlášť neliší od nás. Není na nich ani nic zajímavého a vlastně jsou docela nudní. V 18:45 už skáčeme na čerstvě upravený led a dáváme chvilku na rozbruslení, které zrovna já potřebuju jako sůl. Na bruslích jsem za posledních 15 let stál 1x a to v loňském roce. Z půjčovny fasuju pěkně nabroušené Bauery, což je zpočátku celkem nezvyk. Doposud jsem jezdil výhradně jen na bruslích tupých. Zjišťuju, že to vůbec není špatné a broušení dává smysl. Dělíme se na dvě skupiny. Jedna hraje hokej a ta druhá ne. Ta, co hokej nehraje, bruslí nebo se učí bruslit. Skupinu, kterou obzvlášť cením, jsou novopečení bruslaři s chodítkama/bruslítkama, kteří vypadají jako banda důchodců :-). Skupiny se různě mísí podle únavy a stupně zábavy. Janča se Zuzkou si dávají na chvíli pauzu od hokeje a jdou za náma bruslit. Holky mě ukecávají na selfie k čemuž jsem svolil, ať je na fotce taky něco hezkého :-). Na závěr dáváme pár kol oveček a vlků, kdy pochopitelně excelují ti nejlepší bruslaři. Správce je (bohužel) přesný jako hodinky a tak 19:43 už s rolbou mlsně pokukuje na ledovou plochu. Využíváme každou minutu a led opouštíme společně s vjezdem rolby přesně v 19:45. Balíme, vracíme brusle, platíme a frčíme domů.
Tím, že report píšu až v úterý se s vámi ještě můžu podělit o lehké drama, které se událo během mého poklidného, téměř nepřerušeného spánku. K tomu přerušení došlo kolem 3. ráno, kdy se budím s tím, že jsem někoho ze skautů zapomněl vysadit doma a nechal zavřeného v autě. „Sakra, to je průšvih“ říkám si! Co teď? Rodiče už určitě šílí a chystají se mě narazit na kůl a stáhnout z kůže. Zavézt člena domů a omluvit se za „drobné“ zpoždění? Pustit ho z auta, emigrovat a žít jako psanec? Po chvíli se vzpamatovávám a zjišťuju, že to byl jen sen a všichni už jsou bezpečně a za včasu doma.
Díky za fajn oddílovku. Těším se na příště a přeji klidné sny :-)
