Začátek akce byl ve čtvrtek ráno, přesunuli jsem se do Žďáru, udělali nákup v Kauflandu a vyrazili vlakem a autobusem směr Blíževedly, což je vesnička na severním okraji Kokořínska, konkrétně části, kterou místní nazývají Roverky.
Cesta je cíl, a my na cestě potkali a prozkoumali celou řadu trampských převisů, zvaných kempy, a potkali spoustu kamarádských lidí.
Takový kemp je útulné místo na spaní pod převisem, pod který, když je velký, se vejde hodně lidí na přespání, je tam většinou i ohniště, lavičky kolem, rošt, někdy koza na řezání, někdy sekera, někdy pila, a hrábě na zušlechtění při odchodu. A kempovka, což je deník na zápis, kdo tam kdy byl.
Kolem 17.hodiny jsme se usadili v kempíku Náhoda, posbírali dřevo na oheň a Vojta připravil chilli con carne de pollo (kuře v alobalu s fazolemi). Klábosili jsme do nočních hodin a poté šli zaparkovat. Všude ticho a klid.
Páteční ráno nás budí sluníčko a doplňujeme spánkový deficit z tábora. Snídaně, úklid kempu, který organizoval Miki, a přesun do osady Hvězda, neb nám došly zásoby vody. V osadě jsme narazili na hodného a přátelského prezidenta této osady s kolegy z práce, kteří nám poskytli vodu, dali nám tipy na prohlídku Skalních bytů (vytesané místnosti ve skalách) a darovali nám výbornou bábovku od Markéty (za což jim ještě jednou děkujeme 
). Společné foto a rozloučení.
Odchod z Hvězdy zpět do skal a návštěva kempu Key Way, kde jsme se potkali s jedním ze zakladatelů. Pěkný kemp, nicméně cíl naší dnešní cesty je více na jihu, takže zvedáme kotvy, navštěvujeme kemp Orion zašitý ve skalách, který má bohaté vybavení (jako např. habitat na spaní nebo mega latrínu), je zde super výhled na protější skály a celkem dost dřeva na topení. Jdeme dále kolem Husy, navštěvujeme pomník Járy Cimrmana, odbočujeme k jeskyni Krápník, kde je další z kempů, ale protože je přímo na turistické značce, není tak pěkný, jak jiné kempy. Kuba zde rozjíždí nepsanou soutěž o přechod po kládě, Filda mu sekunduje a poté s Mikim a Fandou zkouší stání na jedné noze.
Šplháme na hřeben u Martinské skály a jdeme po kozí stezce nad strží. Všude je mega borůvek, takže každou chvíli dáváme komerční přestávky na borůvky.
Odpoledne jsme na kempu Brloh, který je volný a krásně zašitý mimo značku, takže zde kotvíme, sbíráme dřevo, děláme si čínské polívky a po nich polední klid (spánek). Po probuzení jdeme na borůvky a na průzkum okolí, nicméně žádný další kemp neobjevujeme.
Na večeři grilujeme na zavěšeném roštu bavorské párečky a už jdeme pomalu spát, když se objeví tři trempíci, kteří zde chtějí také přenocovat. Rozjíždí se skoro hodinová debata, probíráme situaci v CHKO Kokořínsko, aktivistu, který zde bourá kempy (karma je zdarma), a povídáme si zážitky z různých cest. Chlapi se pak za drobného deštíku přesouvají na kemp Bezejmenný a my jdeme spát. V noci lehce prší, ale jen lehce. My jsme pod převisem v totálním suchu, nemuseli jsme vůbec vyndávat tropiko, které nese Fanda s sebou.
Ráno snídáme zbytky buchet a dopíjíme vodu, přesouváme se do Lhoty na bus, odkud dále s různými přestupy přijíždíme do Žďáru, kde se potkáváme s dalšími družinkami, a to Sovičkami a Žraloky (už ve vlaku jsme jeli s Kobráky). Lehké občerstvení u Uzbeka v kebabu a přesun do aquaparku, kde si užíváme dvě hodiny bazénu a sauny, pácháme hygienu a vracíme se kolem 19.hodiny zpět do tábora, kde se připojujeme na sněm.
Podle hodnocení Lišek to byl nejlepší puťák ever.
Příští rok nebo v rámci nějaké výpravy se sem vydáme ještě znovu, je zde hodně dalších neobjevených míst ve skalách, která na nás čekají.
Zapsali Vojta + Uzel
