Rok se s rokem sešel a před Liškami stálo rozhodnutí, kam se letos vydáme. No a protože loňský puťák na Roverky byl hodnocen jako 10 z 10, a pořád je tam co prozkoumávat a objevovat, rozhodli jsme se zase pro Kokořínsko a jeho severní část zvanou Roverky.
V pátek ráno vstáváme po šesté hodině, dáváme si sraz u hangáru, kontrolujeme výbavu každého z nás a suneme se společně se Žraloky na bus do Vatína. Tam potkáváme pana starostu a domlouváme kytarový mejdan u nás v táboře na úterní večer.
Ve Žďáře dokupujeme proviant a vlakem jedeme s přestupem v Kolíně do České Lípy. Ve vlaku se k nám připojuje Fandova kamarádka Míša. V Lípě ještě doplňujeme zásoby vody, které je na Kokořínsku málo a je tedy třeba mít veškeré zásoby s sebou. Autobusem za Blíževedly a pěšky do skal. Našim cílem je trampský kemp Junák. Kdo četl zápis z loňska ví, že „trampský kemp“ není kemp pro stavění stanů vč. sprchy a elektriky, ale skalní převis, kde je většinou ohniště s lavičkami, místo na spaní a příp. další příslušenství typu pila na dřevo, rošt na oheň apod.
Kemp Junák je luxusní místo ve skalách, které nelze náhodně objevit. Je mimo turistické cesty a v místech, kde by skalní převis vybavený jak 4* hotel čekal málokdo. Odpoledne a večer věnujeme průzkumu okolí, vaříme a probíráme různá témata. Např. jednoho nejmenovaného člověka, který na Kokořínsku ničí tato úžasná místa a bojuje proti trampům a jejich bytí zde ve skalách. Ale to už je na jiný příběh…
Ráno po sobě uklízíme, neb platí pravidlo, že kemp by se měl opouštět v lepším stavu než při příchodu, a jdeme do mikrostátu Hvězda za panem prezidentem dotankovat vodu. Bohužel se s ním míjíme, tak se jen pozdravíme přes smsky a poděkujeme za možnost si u něj na zahrádce dotankovat zásoby vody na následující den. U kaple sv. Jakuba dáváme brunch a relaxujeme.
Z Hvězdy se přesouváme po zelené směr Vlhošť zpět do skal, jdeme po horizontu naproti kempu Orion, kde jsme loni byli a udělali si i foto na habitatu, který sloužil pro přenocování, bohužel jistý nejmenovaný pán kemp rozebral jak lego, tak vidíme jen smutný pohled na prázdný převis a to, co z něj zbylo…
Jdeme pod Husou do Dlouhého dolu a míříme směr kemp Heřmánek. Když tam dojdeme, zjišťujeme, že je pro nás menší a museli bychom se víc mačkat. Kemp je to pěkný, útulný, ve svahu nad dolem, ale spíš pro 2-3-4 lidi. Suneme se tedy dále a to ke kempu Pod Starou Husí cestou. Ten už je o něco větší, ale co je paráda, že je suprově zašitý mimo civilizaci, vysoko ve skalách, kde kolem jsou jen další skalky a údolí a ve výšce korun stromů, takže mu pracovně říkáme Orlí hnízdo. Zde se usazujeme, večeříme, prozkoumáváme okolí a cpeme se borůvkami, kterých tady jsou plantáže.
Večer probíráme roverský program na další školní rok, plány ohledně nové družinky, nové klubovny a spoustu dalšího.
V noci je ticho jak v kostele, nad ránem nás budí sluníčko po šesté hodině, ale i tak vstáváme až asi v 8. Balíme, uklízíme, a klesáme z Orlího hnízda dolů ze skal do údolí, směrem do Heřmánek, kde nasedáme na autobus do Dubé. Tam snídáme a posouváme se pár zastávek do Doks k Máchovu jezeru. Teplota vody je dobrá, asi 24 °C, sluníčko s mraky, trochu pofukuje, lidí je tady málo, tak si užíváme koupačku bez masy lidí.
Odpoledne nám jede vlak do Žďáru, kde se rozdělujeme na dvě skupiny, pěškobusaře do tábora po vlastní ose a autobusaře, kteří doráží těsně kolem večeře.
Hodnocení Lišek bylo 10 z 10, takže předpokládám, že se sem ještě někdy podíváme.
Uzel
