Sešli jsme se v 9 u Uzla a vyrazili jsme dodávkou směr Rybáře. Cesta ubíhala rychle hlavně díky naším debatám o hokeji. Jakmile jsme dojeli na místo, vytáhli a nafoukli jsme raft. Uzel potom odjel pro Juru. My jsme mezitím svačili, házeli kameny z mostu a Vojta chodil po vodě. Když Uzel s Jurou přijeli, nasadili jsme si vesty a dali zahajovací fotku. A pak už jsme mohli vyjet. Ujeli jsme asi tak prvních 100 metrů, než jsme poprvé museli všichni vyskočit. Sice jsme vyskakovali poprvé, ale bohužel ne naposled. Jediný člen posádky, který se neustále vezl, byly Uzlovy birelky. Po chvíli se před námi objevil náš první menší splav a následoval můj první pád. Za splavem jsme dali menší pauzu na sváču a dofouknutí raftu. Jura musel zkontrolovat suchost svých rohlíků, které narozdíl od našich věcí suché byly. Po sváče jsme zase naskočili na raft a jeli dál. Cestou jsme se kochali výhledem na Helfštýn, zdravili jsme všechny cyklisty, kteří kolem nás projížděli a někteří si nás dokonce fotili, a hlavně jsme uvažovali nad tím, proč ještě nikdo nevymyslel mc drive na vodě. Zase jsme několikrát vysedali, jelikož vody nebylo zrovna hodně. Valča se při jednom vysedání svalila do vody, čímž si vysloužila přezdívku Svalča. Tímto jejím pádem mě vyzvala do souboje "kdo víckrát spadne". Což jsem si já samozřejmě nenechala líbit, a v dalším splavu jsem spadla dokonce dvakrát. Při mém druhém pádu mě začal odnášet proud pryč, takže tímto děkuji Lence za to, že mě chytila za nohu a já neuplavala. Když už mluvíme o Lence, tak ta dostala pádlem asi tak desetkrát. Taky jsme zjistili, že rychlost, kterou se pohybujeme, se neblíží ani nule, nýbrž jde do mínusu, takže by bylo daleko rychlejší, kdyby jsme šli pěšky. Mc drive stále nikde, takže jsme se stavili na párky v rohlíku. Tam pokračovala debata o hokeji, kdy Uzel s Jurou s hrůzou zjistili, že jsem fandila Dynamu a ne Kometě. Většina z nás stihla skoro uschnout, takže se už nikomu do vody znovu nechtělo, takže jsme nechali Uzla s Jurou, ať nám přivezou raft až za další větší splav. Všichni jsme naskočili a jeli až podezřele dlouho bez toho, abychom museli vystupovat. Filda se následně rozhodl, že vystoupí a půjde pěšky, a Lenka se k němu přidala. Zjistili jsme, že to najednou jede mnohem lépe. Jura po cestě sbíral škebličky, které to párkrát schytaly pádlem. Už jsme se dostali do esíčka, kde jsme znovu potkali Lenku a Fildu. Lenka si k nám znovu naskočila, a Miky s Vojtou se rozhodli, že se přidají k Fildovi a půjdou pěšky. Jura ještě našel disk, který tam samozřejmě nemohl nechat. Esíčko jsme úspěšně projeli a teď už jsme se dostali do cílové rovinky. Po chvíli se před náma objevil most. To, že už jsme v cíli, jsme poznali díky červeného kočárku v řece. Vytáhli jsme raft na břeh a donesli ho k coll dodávce. Tam jsme se převlíkli, mezitím co Uzel s Jurou vyfoukli a schovali raft. Pak už jsme jen naskákali do dodávky, vysadili jsme Juru s vestami a pádly u jeho auta a jeli jsme domů, sice s mírným (asi dvou hodinovým) zpožděním, ale přece. Dojeli jsme k Uzlovi domů a tam jsme už jenom pověsili raft, aby vyschl, rozloučili jsme se a šli domů.
Páťa
