Sraz byl ve čtvrtek 2. května v 19.00 na brněnském letišti, kde se sešlo 29 zástupců starších družinek. Kontrolou jsme prošli všichni v pořádku, jenže letadlo nabralo zpoždění, takže jsme vzlétli o hodinu později.
Na londýnské letiště Standsted jsme dorazili chvilku po půlnoci tamního času. Tam na nás už čekal autobus, který nás odvezl na základnu Polyapes na okraji Londýna. Po příjezdu na základnu jsme už byli všichni unavení, takže jsme si jenom rozdělali spacáky a šli spát.
V pátek 3. května 2024 ještě před budíčkem nám místní skaut Lukáš – Rys, neočekávaně dovezl džemy, bagety, banány a buchtičky. Vstáváme do deštivého dne, pácháme hygienu a pochutnáváme si na snídani, kterou nachystaly holky.
Asi o půl deváté vyrážíme na vlak, Filíš s Kloubem vyráží trošku dřív, aby koupili lístky. Na pokladně je Steve, super pán, všechno ochotně vysvětluje a dává i nějaké tipy. Chvilku před desátou tedy nastupujeme na naší stanici Cobham & Stoke D’Abernon do vlaku. Po půl hodině přesedáme ve stanici Clapham Junction a míříme ke stanici London Victoria. Odsud spěcháme k Buckinghamskému paláci, kde v 11 probíhá výměna stráží. Náš optimismus, že tam nebude moc lidí, protože je pátek dopoledne a prší, se rychle rozplynul. Lidí tu bylo mnoho a přes hradbu deštníků nebylo moc vidět. Za dvě minuty bylo hotovo, ti šťastnější z nás se procpali dopředu a z ceremoniálu aspoň trochu viděli.
Následovala zastávka v Tescu a pochod přes Hyde park k českému velvyslanectví, kde jsme měli být v jednu. Na velvyslanectví nás uvítal pan Žižlavský, pověděl nám historii budovy velvyslanectví, oslavili jsme zde Duchovi narozeniny velkým dortem, podívali se na střechu, odkud jsme mohli vidět i stadion Wembley. Nutno dodat, že české velvyslanectví se nachází snad v nejdražší lokalitě na bydlení na světě, Kensigton palace gardens. Ze střechy byla vidět i spousta luxusních budov a drahých aut. Jako poslední bod programu bylo promítání dvou dílů dokumentární série Děti hrdinů. Tu vytváří české velvyslanectví v Londýně, které zpovídá děti československých letců RAF. Nakonec se s námi přišel pozdravit i brigádní generál Vratislav Beran.
Po programu na velvyslanectví následovalo hledání Porchester gate, místa, kde se fotili čeští výsadkáři. K té jsme se bohužel nedostali. Vyrazili jsme tedy na pochod zpět přes Hyde park do centra. Tam proběhl kratší rozchod a na půl sedmou jsme šli do Britského muzea. Muzeum bylo velmi zajímavé, ale hodina a půl vážně nestačila.
Poté jsme se pomalu vydali večerními ulicemi Londýna ke stanici London Waterloo. Po cestě jsme viděli spoustu krásně nasvícených budov, např. Big Ben či Somerset House. Z London Waterloo jsme jeli vlakem přímo do Cobhamu. Po návratu na základnu se program jednotlivých členů výpravy velmi různil. Někteří šli spát, někteří se pustili do polévky a bohužel zde byli i takoví, kteří nemohli odrhnout zrak od svých mobilních obrazovek. O půlnoci se však zhaslo, a to už jsme šli všichni spát.
V sobotu 4. května jsme vstávali pár minut před sedmou. Na snídani byly české cornflaky s britským mlékem. Jako každé ráno si někteří trochu přispali a jiní se zase šli osprchovat. Mimo příprav na celodenní výlet byla na ránu jedna velmi zvláštní věc, venku totiž bylo pěkně, nepršelo a jednomu by se zdálo, že slunce hřálo. I přes to jsme si pro jistotu balili do batohů i větrovky, radar v průběhu dne naznačoval menší srážky a statistika říká, že v Británii prší alespoň polovinu dnů v roce… Šli jsme tedy na místní vlakovou zastávku Cobham & Stoke D’Abernon, ze které jsme jeli na Victoria Station v centru Londýna. V průběhu cesty vlakem se k nám na jedné zastávce přidal Krokodýl, skaut žijící v Londýně, který nás do Británie pozval. Ten nás pak vedl ze zastávky k prvnímu cíli sobotního putování, Westminsterskému opatství. Původně jsme měli dorazit na devátou, avšak kvůli poutavým sceneriím s London Eye, Big Benem a Parlamentem byla cesta obohacena o mnoho zastávek s focením. Před opatstvím si nás převzali naši průvodci spolu s místními duchovními. Před samotnou prohlídkou proběhla krátká modlitba u pamětní desky československých vojáků z RAF, kteří během II. světové války pomáhali bránit Británii. Poté jsme se rozdělili na 2 skupiny a šlo se na prohlídku. Na té nám s komentářem od průvodců bylo ukázáno mnoho zajímavostí, korunovační židle, vitráže s důležitými panovníky, hroby králů a královen, literátů a vědců světového formátu, starý a nádherně zdobený kámen, který poškodila princezna Kate podpatkem při svatbě... Díky tomu, že jsme byli bráni jako speciální hosté, jsme měli přístup i na běžné veřejnosti místa skrytá. Těmi byly lavice a křesla pro prominenty kléru z celého Commonwealthu nebo “srdce” celého opatství s hrobkou zakladatele sv. Edwarda.
Plní zážitků jsme se z Westminsterského opatství vydali směrem na vlakové nádraží Waterloo Station. Z toho jsme jeli pár zastávek do Streathamu. V obchodě vedle nádraží jsme si koupili oběd a pokračovali v krátké cestě na česko-slovenskou základní školu Henryho Cavendishe. Ve škole se nám dostalo milého přivítání a po organizačním okénku jsme byli po družinkách přiděleni na krátký program do jednotlivých tříd. V těch jsme měli/pomáhali s programem v závislosti na věku dětí. S nejmenšími se např. hrála tichá pošta či skládaly lodičky, se staršími se zase povídalo o historii a o skautingu. S koncem programu ve třídách jsme se všichni přesunuli do tělocvičny, ve které měla proběhnout přednáška lady Mileny, jedné z dětí, které zachránil sir Nicholas Winton. Jelikož měla lady Milena zpoždění a navíc měla před přednáškou naplánovaný rozhovor, byli jsme požádáni o vyplnění volného času. Zahráli a zazpívali jsme tedy publiku tvořeném dětmi a jejich rodiči vybrané táborové i netáborové písničky. Obecenstvo obzvláště ocenilo povedený výkon Monči a Míši, které recitovaly Pohádku od Plíhala. Samotná přednáška pak zabrala něco přes hodinu, byla doplněna dobovými obrázky a i přes to, že lady Milena žila od svých 9 let v Británii, mluvila pěknou a srozumitelnou češtinou.
Ze školy jsme se vrátili vlakem do centra, kde byl rozchod až do odjezdu vlaku zpět na základnu. Většina skupin se stavila na večeři a dále záleželo na náladě, někteří nespustili zrak ze svých mobilních telefonů, jiní se procházeli, či hledali suvenýry. Například naše skupinka (Kloub, Filíš, Petr) si zašla na jídlo do fastfoodu, prošla se na Trafalgar square, nakoupila jídlo pro děti a ochutnala i něco z místní kuchyně.
Cesta zpět na základnu měla už jen jednu finální zastávku. Tou byl fish & chips bar u nádraží, kde si účastníci zájezdu objednali jídlo a následně pokračovali k ubytování. Kloub s Petrem počkali na přípravu jídel, načež byli dopraveni polským zaměstnancem bistra až na základnu. Distribuce jídla proběhla téměř bez problému. Všichni se najedli a jelikož byly první dva dny v Londýně poměrně náročné, šlo se brzy spát.
V neděli 5. května sedmice ve složení Kláda, Lukáš, Kapr, Adam, Štěpán, Pavel a Petr vstává kolem osmé. Snídá, převléká se do krojů a vyráží na vlak, který je zaveze do Wimbledonu, kde v 10.00 začíná mše svatá. V kostele se k nim přidává bratr Krokodýl.
Větší část výpravy, která nejela do kostela si mohla přispat. Stačilo, aby se na 12. hodinu dostali do Brookwoodu, kde proběhne hlavní a oficiální část našeho programu. Spoj, kterým ale měli jet byl zrušen bez náhrady a tak jim nezbylo nic jiného než hodinu počkat na další vlak. Do Brookwoodu se dostává 22 druhooddíláků až krátce před 13. hodinou, cca. 15 minut před plánovaným začátkem pietního aktu. S hodinovým předstihem je v Brookwoodu menší část skupiny, která na místo konání pietního aktu vyrazila přímo z kostela na Wimbledonu.
Jakmile jsou všichni šlapaničtí skauti na místě, probíhá nácvik pochodu spolu s místními kadety. Díky většímu zpoždění představitelů slovenské ambasády bylo nakonec na nácvik dost času. Role vlajkonoše se ujímá Kloub, Petr čte dva úryvky, tradičně předčítané během pietního aktu.
Samotné uctění památky československých válečných obětí trvá cca. hodinu. Řečníci proslovují své příspěvky, zástupci vybraných zemí i spolků uctívají památku padlých. Po skončení ceremonie u většího památníku se přesouváme k uctění památky dalším Čechoslovákům, žijícím a zemřelým ve Velké Británii. Následuje společné focení a přesun na zahradní slavnost, kde se občerstvujeme.
Po rozloučení se známými tvářemi se přesouváme do nedalekého Wokingu, města v hrabství Surrey. Tady si dáváme rozchod, který využíváme k občerstvení nebo k nakoupení suvenýrů. Vzhledem k tomu, že jde o náš poslední den v Anglii, rozhoduje trojice Kloub, Petr, Filíš, že si společně zahrajeme bowling. Po bowlingu už se přesouváme na vlak, čas do odjezdu vlaku někteří ještě využívají k hraní arkád nebo k nakoupení drobného občerstvení.
Přijíždíme později večer, absolvujeme cca. míli do skautského kempu. Tady někteří večeří, odpočívají nebo hrají Ligretto.
Pondělní ráno, 6. května, započalo libým hlasem našich milých vedoucích. Času bylo málo a věcí, co nás čekaly dost, takže jsme neotáleli a začali s úklidem. Aby se nám lépe pracovalo, nachystaly s dvojitou porcí lásky nám a Rysovi Kudlanky snídani.
Když se nám povedlo nacpat naše kufry a batohy věcmi a suvenýry, zbývaly pouze dva úkoly: vytřít podlahu a zjistit, čí je mysteriózní bílá ponožka. Podlaha byla čistější než při příjezdu, ale fusakle zůstala záhadou. Všechno šlo podle plánu (až na počasí), a tak jsem se rozhodli, že ideální způsob našeho rozloučení s Anglií je zahrát si anglický fotbal. Mokrá tráva a déšť přispěly k našim neskutečným výkonům. Po spoustě gólů a ještě více pádech bylo načase se vydat na letiště.
Po prospané cestě autobusem se skupinka mladých nadaných fotbalových talentů rozhodla dále rozvíjet své schopnosti u stolního fotbálku na letišti. Náš fotbalový talent byl znát po celé letištní hale, a proto jsme učinili rozhodnutí, že bychom ocenili jeden takový stůl ve Šlapanicích (minimálně). Let proběhl hladce, stejně jako přistání a nám nezbývalo nic jiného, než vystoupit z letadla, a tím zvýšit koncentraci anglických vlajek v České republice o 24 %.
Návštěvu Anglie jsme si užili až po uši a těšíme se na Rysovu návštěvu v Česku.
Zapsali: Monča, Filíš, Kloub, Petr, Lvice
