Sršní puťák po České Kanadě | Junák Šlapanice

Sršní puťák po České Kanadě

Sršní puťák po České Kanadě

V sobotu 13. 7. jsme ráno před sedmou hodinou vyrazili se Sršňákama do Žďáru nad Sázavou. Tam jsme skočili do Kauflandu pro sladkou snídani, kterou jsme snědli ve vlaku jedoucím do Jindřichova Hradce. V Jindřichově Hradci jsme dokoupili všechny zásoby na dva dny putování a vydali se směrem do Dolní a Horní Pěny, kde jsme udělali občerstvovací zastávku. Naše cesta dále pokračovala okolo Kačležského rybníka, přes Kunějovský kopec až do naší cílové destinace, kterou byla vlaková zastávka u obce Kaproun. Na tomto místě se totiž nachází památník českého velikána Járy Cimrmana a jeho ohniště, které jsme využili k přípravě večeře a v jehož okolí jsme postavili tropiko a hamaky pro přečkání noci. První den jsme tak zvládli: ujít 31 km, ztratit 10 rohlíků (doteď nevíme, kdo je snědl), Kaprovu crocsu (nejspíše zmizela už ve vlaku) a Kubovy ponožky. Jo, a málem bych zapomněl, že se někomu podařilo dvakrát spadnout s hamakou. Ale nebojte, Kuba byl v pořádku!

První noc nás ještě potkala velká a dlouhotrvající bouřka, kterou jsme až na jeden promoklý spacák zvládli v suchu. Druhý den nás čekala kratší cesta směrem Nový Svět. Nejprve jsme v Kaprounu zavítali do tamního občerstvení na točenou limonádu a posilněni jsme se vydali ke studánce Katovna pod vrch Šibeník, u které jsme snědli oběd. Dál už nás hnala vidina točené limonády v samoobslužném výčepu v Novém Světě, kde jsme se také nasvačili a vydali se do nedalekého lesa hledat místo ke spánku. Po večeři se někteří podívali na finále Eura a postupně se šlo spát. Druhý den jsme tak zvládli: ujít 8 km, potkat několik skupinek skautů a ubytovat se asi 50 m od tábora, který o nás ani nevěděl.

Třetí den naše putování začalo u Žulového balvanu Ďáblova prdel, pokračovalo přes kaskády rybníků, rozhlednu u Jakuba, další kaskády rybníků až do Markvarce, odkud jsme se autobusem přesunuli do Dačic. Tam jsme nasedli na vlak zpátky do Žďáru nad Sázavou s jedním přestupem v Havlíčkově Brodě, kde jsme přistoupili k Liškám vracejícím se z jejich puťáku po Kokořínsku. Ze Žďáru nás už čekala jen poslední kus cesty zpátky do tábora, kde náš puťák po 55 km zdárně skončil.

Se zpožděním, skoro takovým, jaký měl vlak z Havlíčkova Brodu, zapsal Váca.

Fotografie

Vyhledávání článků
Vybrané šítky