V sobotu 9.12. jsme se já, David, Tux, Bax, Kapr, Jirka, Adam, Kuba, Váca, Brácha a Filíš vydali na výpravu do Kuřimi. Sešli jsme se v 10:30, bohužel ještě bez Davida, na trolejbusové zastávce Kalvodova a 10:38 odjeli trolejbusem směr Hlavní nádraží. Poté jsme se přesunuli na vlakové nádraží, kde jsme nasedli na vlak směr Čebín. Když jsme dorazili do Čebína, vydali jsme se do Kuřimi pěšky, což bylo asi 11 kilometrů ve sněhu. Po cestě jsme se stavili na rozhledně, kde si Tux krásně zchladil řízky ve sněhu. Při cestě z rozhledny Kuba začal litovat svého rozhodnutí vzít si tenisky a ne pohorky. Nakonec skončil jen s p(r)omočenými tepláky. Také jsme si po cestě oblíbili koulování, které se ale některým jedincům moc nelíbilo. Celou cestu jsme šli dost svižně, a tak jsme do Kuřimi dorazili vcelku brzo, protože do sokolovny, ve které jsme měli zamluvené lezení, a kde jsme měli spát, nás mohli pustit až kolem sedmé. Rozhodli jsme se, že půjdeme nakoupit jídlo na večeři a snídani a poté jsme měli rozchod, ve kterém jsme nakonec všichni skončili v kavárně na Kuřimském náměstí. Před šestou se část z nás rozhodla, že půjdeme naproti Davidovi, který měl dojet vlakem na kuřimské nádraží. Jakmile jsme už byli všichni, vydali jsme se směrem k sokolovně, do které nás pustili hned, co jsme přišli. Po příchodu nám byly přiřazeny lezečky podle velikosti nohy a oblékli jsme se do sportovního oblečení. A konečně jsme se mohli vrhnout na lezení. Ze začátku jsme se rozdělili na dvě skupiny, a to tak, že část šla na bouldering s Bráchou a zbytek na velkou stěnu s jištěním s Vácou. V průběhu večera jsme se prostřídali a všichni si vyzkoušeli oba tyto způsoby lezení. Poté se část z nás a Filíš vrhli na vaření večeře. Rozhodli jsme se, že si uděláme špagety bolognese, které se Filíšovi povedly. Po večeři ale účast na lezecké stěně zřídla a lezl hlavně David, Brácha, já a Váca, který byl hlavní jistič. Kolem půlnoci jsme se rozhodli, že už půjdeme spát a zhasli jsme v místnosti s lezeckými stěnami. Všimli jsme si ale, že v místnostech, kde je zhasnuto na kamerách poletují bílé tečky různých velikostí různými směry. Zkoušeli jsme zjistit, co tyto tečky způsobuje, ale nepřišli jsme na to. Až tedy na Vácu, který tvrdil, že moc dobře ví, co to je, ale my jsme mu samozřejmě nevěřili. Ve strachu z tohoto paranormálního jevu jsme všichni ulehli a šli spát.
Ráno jsme vstávali před osmou, abychom stíhali uklidit, udělat snídani a každý se sbalit a připravit na odchod. Na snídani jsme měli toasty, které parádně zasytily. Po odchodu jsme mířili do zdejšího aqua parku a wellness centra. Zde jsme strávili hodinu a půl, při které jsme byli např. ve vířivce či sauně a také jsme se otužovali ve sněhu. Po odchodu byla ještě krátká zastávka pro svačinu v Kauflandu a poté jsme spěchali na vlak, kterým jsme dojeli až na Hlavní nádraží, ze kterého jsme jeli zpět do Šlapanic.
Já si tuto výpravu moc užil a myslím si, že to byla nejlepší výprava za poslední dobu.
Zapsal Nikola
