Sviští výlet na Mohylu Míru

Je lednové ráno v pořadí osmnácté tohoto roku. První dobrodružství nás čeká už jen při cestě na sraz. Všude je totiž pěkná ledovka. Ale sešlo se nás odvážných celkem dost, jen si to spočítejte: Ríša, Míša a Pavlík a taky Laduška, Maty, Zuzanka, Sašenka s Káťou. Rozloučili jsme se s rodiči a odjeli jsme trolejbusem na Krejčího, kde nás čekal první přestup a v Tuřanech pak druhý přestup na autobus, který nás dovezl do Prace. V Praci mají ledovku taky dost velkou a navíc až tady jsme si všimli pořádné mlhy k tomu. Dokud byl chodník aspoň trochu schůdný, šli jsme po něm. Pak jsme se raději poskládali do pochodového útvaru, osvětlili se pokračovali dál po silnici, přeci jen byla trochu posolená.
Na Mohylu Míru jsme došli všichni celý. Tady si nás přebral šikovný průvodce a odvedl nás do místnosti, kde bylo teplo a my si mohli složit kostky a puzzle s obrázky Mohyly Míru a u stolečku čekaly pastelky a obrázky vojáků na vybarvení. Tady jsme si pěkně v teple odpočinuly, nasvačili se a trochu si pohráli. Taky jsme se na mapě podívali, kudy jsme jeli a následně šli. Taky jsme si ukázali, kudy půjdeme dál.
Na půl dvanáctou jsme měli dohodnutou návštěvu kaple. Před kaplí jsme se podívali co asi viděli generálové, když se rozhodovali, jakou strategii použijí... Musím říct, že návštěva byla zajímavá a poučná, podívali jsme se, mohli si zašeptat do rohů a nahlédnout na prosklenou rakev s ostatky vojáků. Každý si také koupil nějaký upomínkový předmět s asistencí Nakany.
Pak už jsme se vydali na cestu na vlak, V zamrzlém blátě jsme si prohlédli stopu divokého prasete. V Hostěrádkách jsme byli celkem brzo, tak jsme využili místní hřiště. Tady jsme vrátili Zuzanku mamince, protože to měly potom blíž domů než ze Šlapanic. Kdo měl hlad, najedl se, ale hlavně jsme si pohráli.
Na vlakové zastávce při čekání na vlak na nás začal padat sníh. V Chrlicích na nádraží jsme viděli Perníkovou chaloupku i s ježibabou. Vlak nás dovezl do Brna na hlavní nádraží. Taky jsme předali Matyho mamince, protože spěchali na oslavu narozenin. A my ostatní jsme jeli trolejbusem domů. Dokonce jsme stihli dřívější trolejbus. Tady už na nás čekali rodiče a my se rozloučili a spěli jsme domů.

Nakana