Na vlakové zastávce se sešlo 11 svišťů, Míša, jedna maminka a já. Cesta utekla rychle a už jsme vystupovali na Hlavasu. Spořádaně jsme došli na Zalňák (někdy je výhoda, že mám školkové děti, krásně jdou po dvojicích a ještě se u toho drží za ruce). Na Zelňáku jsme trochu zklamaní vánočním trhem, aspoň že je tam hezký stromeček s betlémem. Chvíli jsme počkali na průvodce a vyrazili jsme dolů.
Markovi byla svěřena velká svítilna a tak nás chvíli vedl a my šli za ním. Pak se ale slova ujal průvodce. První sklep byl vybetonovaný (kdysi tam zateklo prasklým potrubím a takto to opravili) byla to galerie. Konají se tam výstavy obrazů, ale teď byly stěny prázdné.
Pak následovalo spousta schodů (nahoru dolů) a sklepů. V prvním byly sudy na víno, v dalším ovoce, zelenina, pak maso na hácích, ryby v košících, také alchymistická laboratoř, mučírna s pranýřem, hospoda a jeden sklep s klecí bláznů. Tam zavírali všechny, kdo byl trochu jiný, nemocný, divný nebo postižený. Později tam zavírali opilce. Tedˇ se pořádají závody, kolik lidí se tam vleze. Dnes nám tam zavřeli omylem Míšu, ale Leontýnka ji zachránila. No a jako poslední byly suvenýry.
V nejnižším místě jsme byli asi 8 m pod zemí. Sem tam na nás kápla voda ze stropu. A někdy nebylo moc vidět na cestu. Podzemí bylo ale super. Celou cestu nám průvodce dával záludné otázky…
Z čeho je tento koštýř? Co dříve nebylo za zeleninu a tady to je? Čím svítili? Jak udržovali ve sklepech zimu celý rok?....
Také jsme narazili na pár krys a jednoho hranostaje. Děti si je mohli pohladit, nikoho naštěstí nepokousaly (byli z plyše) a měli jména. Barča a Anička.
U suvenýrů jsme se rozloučili a poděkovali za trpělivost a odpovědi na všetečné otázky, děti si za kapesné něco koupily na památku a vyšli jsme nahoru na světlo.
Venku jsme našli stolečky a dali si svačino – oběd. Trochu nám byla zima a tak jsme zase vyrazili na cestu. Ještě nás čekalo jedno sklepení. Na Dominikánském náměstí byl krásný vyřezávaný betlém a než jsem vyřídila lístky a zařídila prohlídku, děti obdivovaly krásná zvířata.
Tam nás provázel hodně starý pan mincmistr. Provedl nás výstavou mincí, ukázal předměty, co na těchto místech vykopali a také tu byly makety původního náměstí a kostela. Ve sklepě nám pan mincmistr ukázal jak se razily mince, všichni jsme čučeli. Na památku jsme si všichni koupili vyražený brněnský groš a po malé svačince jsme se oblékli a vyrazili k trolejbusu.
Vzali jsme to kolem Nové a Staré radnice. Tam jsme si povídali o pověstech Brna. Ukázala jsem dětem velký chrlič draka na nádvoří Nové radnice a kolo a draka-krokodýla v průchodu Staré radnice.
Před hlavním nádražím nás trochu zaskočilo jezdící schodiště. Když jsem se všech zeptala, jestli už jeli na schodišti, umí to a nebojí se, všichni odpověděli, že to umí a nebojí se a tak jsme vyrazili. Já první s kočárkem a za mnou Míša a tím končilo hezké uspořádání. Pak jel Marek, ležel na schodech hlavou dolů a byly vidět jen boty. Za ním popadané děti na kolenech v jednom chumlu. Míša zachraňovala, co to šlo a nahoře jsem je rychle sundávala z jedoucího schodiště. Ještě že byla zima, všichni byli navlečení a měli batůžky. Nikomu se vůbec nic nestalo. Všichni jsme se tomu pak smáli. A doufám, že z toho nebude mít žádné dítě trauma a ještě někdy vlezou na jezdící schodiště.
Ještě jsme měli chvíli čas, než pojede trolejbus a tak jsme se šli podívat do podchodu. Tam všichni obdivovali štěkací pejsky, popity, zpívající stromky a tornádo ze třpytek v lahvičce.
Cesta trolejbusem proběhla v pohodě a na konečné ve Šlapkách jsme výpravu zakončili fotkou a rozdáním grošů. Výprava se vydařila, jen škoda těch vánočních trhů. Byla by to hezká atmosféra.
Fí
