Program začal zcela netradičně již v 4:00 ráno. Teda pro rovery, které vedoucí zavezli daleko předaleko s úkolem nelehkým: zdolat co nejvíce „osmistovkových“ vrcholů ve Žďárských vrších do 4:00 ráno dalšího dne. Ostatní probudily tóny kytárky a písnička „Ahoj slunko“. Snídaně, bodování úklidu ve stanech a první etapy celotáborovky. Všichni fasují krásný náhrdelník s pokynem „hlídat a neztratit“. Během dopoledne jej k Ovečkově veliké radosti ztratilo 6 mrňousků… Na oběd máme halušky s uzeným a se zelím, fakt dobrota. V poledním klidu otvírá žid a na odbyt jdou hlavně letošní nové zpěvníčky. Vlci sekají dříví, služba myje nádobí, My s Uzlem a Renčou jedeme pro vodu, Hukvalďajdy luští křížovky, Vojta sjíždí kroniku a Dejv pomáhá Lokymu s přípravou odpolední etapy a zbytek relaxuje ve stanech.
Po skončení poledního klidu následovala svačina a po ní etapy u mladších i u starších. Služba připravila dobrou večeři. Už při ní se diskutovalo, co se na nás řítí. Některé radary byly celkem přívětivé, jiné věštily Sodomu-Gomoru. Na sněmu jsme všem podrobně vysvětlili, jak se při dešti chovat a nechovat, hned jak sněm končil, započaly praktické přípravy. První kapky přišly něco po osmé. Déšť byl spíše zahradnický, bouřka se nekonala, vítr také moc nefoukal. Ti, co ve sněmovním týpí zpívali u ohně si možná deště ani moc nevšimli. Teď, když píšu toto povídání je 22:15, déšť pomalu ustává a většina táborníků již spí.
Jura
