Úterý 19.8.

Jednoho hezkého úterního odpoledne jsme se sešli v počtu čtyř vedoucích (Kláda, Terka, Lukin a Kenny) u Albertu ve Šlapanicích, tam jsme pokoupili nezbytnosti (večeři a vody, šťastlivcům flašky vydržely pospolu, těm méně šťastným nevydržely ani před Albert), každopádně, narvali jsme všechny věci do krosen a vydali se na zastávku Kalvodova. Odtud jsme se klasicky přesunuli do Brna na Hlavas a tam už na nás čekal vlak směr Střelice. Když jsme dojeli ušli jsme asi 8km a našli si místečko na přespání. Trochu jsme se zabydleli uvařili si těstoviny s červenou omáčkou na večeři a pak se zrodil nejlepší nápad ze všech nápadů- sidequesty na puťáku. Vymysleli jsme 42 úkolů (kolo štěstí bylo naším nejlepším přítelem), plnění některých uvidíte dole na fotkách, 7/7 zúčastněných skautů doporučuje. No a pak už jsme jen spokojeně zalehli a těšili se na to, jaké úkoly nám kolo štěstí vybere.

Kláda

Středa 20.8.

Protože jsme za sebou měli po včerejšku dlouuuhouuu cestu, potřebovali jsme se pořádně vyspat. Vstávali jsme i tak docela brzy - už kolem jedenácté dopoledne :-)
Pobalili jsme si tábořiště a vydali se do malebné vesničky Hlína na Rozhlednu Vladimíra Menšíka.
Zde začal první sidequest tohoto puťáku - Kládin volební průzkum. Zjistili jsme, že většina obyvatel jsou jednoznační klaďasové.
A právě tady začal vznikat první nápad na název našeho zvláštního uskupení a to "Hlína sobě".
Z Hlíny jsme pokračovali dál do Ivančic, kde se k nám měla připojit Bětka.
A co s časem? No samozřejmě ho využijeme na plnění našich speciálních úkolů.
Ale prve je třeba nakoupit proviant. Šli jsme tedy do našeho oblíbeného obchodu - Penny. Po cestě se Kenny ještě zastavil na osvěžující koupel do kašny.
V Penny jsme kromě trvanlivých potravin na cestu koupili i mražené knedlíky plněné uzeným.
Dalším úkolem totiž bylo uvařit si jídlo u někoho cizího v kuchyni. Nakonec se nám to povedlo u Janků. Paní, co nám otevřela byla moc milá, takže jsme si užili moc příjemný pozdní oběd.
Další úkol připadl Lukinovi - a to promluvit si do interkomu. Šli jsme tedy na exkurzi do místního Tesca, kde Ovečka všem zákazníkům popřál pěkný den. Při tom Kenny vysvětlil lidem na parkovišti u Tesca, jak se do obchodního centra dostanou.
Chvilku na to jsme se sešli s Bětkou, které kolo štěstí přidělilo sjet se po hasičské tyči - Ivančičtí hasiči ale nebyli zrovna moc vstřícní, takže bylo třeba hledat dál.
Stejně jako najít si místo na spaní. Nakonec jsme si našli kousek louky s veřejným ohništěm a krásným přístupem k řece. Po cestě se ještě Kenny sklouznul na skluzavce a já jsem dostala za úkol ujít 2 km bosky. Tak jsme si z toho rovnou udělali s Ovečkou a Kennym výzvu bosých nohou, protože proč taky ne? Ukázalo se, že kamenité polní cesty jsou s krosnou přesně tím ideálním terénem pro pohodlnou chůzi.
K večeři jsme si pak udělali párky s česnekovou omáčkou a než jsme zalezli do spacáků, stihl Kenny ješte přetextovat vybranou písničku - text na vyžádání, online nepublikovatelné :-)

Terka

PS: Abych nezapomněla, v Tescu se k nám přidal nový člen výpravy, gumový pejsek Fido Kastrol, oficiální maskot puťáku :-)

Čtvrtek 21.8.

Ve čtvrtek ráno se probouzíme mezi kapkami rosy.  Vstáváme brzy, protože Kenny musí ve 12:43 stihnout autobus z Mohelna, od něhož nás v tu chvíli dělí 13 kilometrů cesty. Den však samozřejmě začínáme snídaní a nechybí ani sidequesty. Terka se koupe v řece a já dělám 20 sedů lehů. Pak už se vydáváme na cestu. 

Na následující cestě už však sidequesty nejsou tak žádaným zbožím. Za to však zažíváme spoustu jiných zážitků. Svou cestu totiž začínáme zkratkou. Lezeme přes velké kameny a dobrodružství po ránu nám rozhodně nechybí. Pak se dostáváme na lepší cestu a kupujeme vody v místním smíšeném zboží. Nechybí ani pokec s prodavačem. Pokračujeme dál podél řeky Jihlavy až k zastavení U Tří templářů. Tam se dokonce trojice z nás stává králem či královnou. Na trůn totiž usedají Terka, Kláda a Kenny.

Abychom vše stihli, dlouho se nezdržujeme a pokračujeme dál. Čeká nás velký kopec, který nám s těžkou krosnou na zádech dává značně zabrat. Díváme se z vyhlídky Velký kačer. Máme Dukovany jako na dlani a obdivujeme údolí Jihlavy. Pak se vydáváme směr Mohelno. Terka si místo ovce hladí ovčáckého psa a na poli před Mohelnem děláme atrakci místním kolemjdoucím a stavíme lidskou pyramidu. 

Krátce před tři čtvrtě na jednu se loučíme s Kennym a na pár hodin si najdeme zázemí v místní restauraci. Přecházejí mračna s deštěm, dáváme si limonádu a oběd všeho gusta, od kuřecích prs se šunkou a sýrem, přes smažený sýr a flamendr až po palačinky. Kolem třetí vyrážíme dál. U místního obchodu se nás místní kameraman ptá, co zajímavého jsme zažili. Samozřejmě máme co říct. 

Kolem čtvrté přicházíme do lesa, stavíme přístřešek, rozkládáme karimatky a spacáky a odpočíváme. Večer trávíme večeří, hrou mariáš, zpíváním písniček a prekérní situací se sršněm. Pozor na prudké pohyby! A dobrou noc!

Bětka 

Pátek 22.8.

Ráno jsme se probudili po krušné noci se sršni a spoustou písniček a neváháme ani chvíli. Probouzíme se ve 12:00. Po snídani balíme přístřešek a vydáváme se na cestu která se po chvíli ztratila a téměř nás zavedla zpátky k místu kde jsme spali. Po cestě hrajeme kontakt a posloucháme muzikál Alexander Hamilton.
První zastávka se koná na zámecké zahradě která se z ničeho nic objevila uprostřed lesa jako v pohádce, avšak zakletá nebyla a my se vydáváme dál. Po náročných kopcích se dostáváme na dechberoucí vyhlídku, zde jsme se podepsali, našli kešku a vyfotili úžasnou fotku inspirovanou pánem prstenů.
Dále procházíme tou nejvíc Mapy.cz cestou co jsem kdy viděl a popálení od kopřiv se dostáváme do Náměšti nad Oslavou. Zde se po nákupu vydáváme do úžasné kavárny Pohodička. A po pár hodinách chození okolo a plnění sidequestů přijíždí Ufon a Kapr. Společně jsme zašli na jediné námi nevařené jídlo v bistru Náml s úžasnou paní a vydali se přes policejní stanici na nedalekou rozhlednu.
Večer byl opravdu zajímavý, nevěděli jsme zda se na rozhlednách může spát a kolem neustále jezdili auta celou noc. Nakonec jsme se ale vyspal..i..

NE, NEVYSPALI SME SE. Byla zima a rozhodně nedoporučuju spat na rozhledně, co to je vůbec za nápad. Kdo by dobrovolně spal ve výšce 6.2 metrů kde fouká??? Nepochopilm. :)

Ovečka

Sobota 23.8.

V sobotu ráno jsme se probudili na krásné rozhledně, vysoké 6,2 metru. Všude panoval klid a ticho. Jediné, co bylo během noci slyšet, bylo občasné vrzání dřevěné konstrukce, když se někdo z nás pohnul. Ráno jsme sbalili věci, dali si vydatnou snídani v podobě croissantu a vyrazili dál.

Cíl pro přespání ten den nebyl daleko, takže cesta ubíhala příjemně. Povídali jsme si, poslouchali hudbu a plnili různé úkoly.

Po cestě jsme dorazili do menší vesničky Častonice, kde jsme si udělali pauzu na doplnění vody a odpočinek. Já mezitím začal přemýšlet nad splněním dalších úkolů. Od jedné paní jsme se dozvěděli, že hledají pomocníky na stavění máje, tak jsme se rozhodli zapojit a udělat dobrý skutek.

Domluvili jsme se a počkali na příjezd máje spolu s místními obyvateli. Když máj dorazila, hned jsme se pustili do práce – přivazovali jsme barevné stuhy, aby byla krásná a veselá, a pomáhali ji postavit.

Pak jsme se rozhodli pokračovat dál. Při loučení nám jedna milá paní věnovala bramboráky na cestu – byly výborné, děkujeme!

Cestou jsme narazili na „bod záchrany“, kde jsme si na chvíli sedli a užívali si přírodu. Po pár kilometrech jsme dorazili na místo, kde jsme plánovali přespat. Postavili jsme přístřešek – měl sice trochu zvláštní tvar, ale hlavní bylo, že jsme si mohli odpočinout před večerním přepadem.

Lukáš byl v kontaktu s Honzou, bývalým vedoucím tábora, který se k nám měl večer připojit. Ufon a Kapr mezitím šli prozkoumat okolí, ale moc toho neviděli – kaktusy totiž přes den nesvítí… ale o tom jindy.

Večer jsme si zkrátili hraním karet, vařením, odpočinkem a čekáním na přepad.

Ufon

Neděle 24.8.

Zhruba o půl jedné ráno jsme se začali zvedat a vydali se na pochod směrem k táboru, který jsme chtěli přepadnout. Kousek od tábora jsme si dali poslední briefing o naší nepřekonatelné taktice a šlo se na věc. Já a Ufon jsme byli v jednom rohu louky, Honza a Lukáš od rybníka a holky zpoza chatek z pole. Nechtěli jsme nic uspěchat, takže se dlouho nic nedělo, a já sám jsem prý na kraji louky málem usnul. První problém, o kterém jsme nevěděli, nastal hned po příchodu. Zjistili jsme, že uprostřed podsad stojí velký svítící zelený kaktus, který osvětloval louku a oslepoval nás, ale co už. To nás přece nezastaví. Hlavní úderná dvojice Lukáš s Honzou se dostala k podsadám a až do té doby nepozorováni se dostali ke stožáru. Ve chvíli, kdy začali stahovat vlajku, jsme však narazili na další problém. Tento tábor měl bezpečnostní systém, který v tu chvíli automaticky spustil sirénu a červeně zablikal stožár, takže samozřejmě poplach. Všichni běhali všude možně a chycena byla pouze úderná dvojice. Holky se také rozdělily a já s Ufonem jsme se nějak dostali ke kolejím, sledováni posledním táborníkem, který v ruce měl značně silnou baterku a rozzářil celý les. Zbytek tábora už byl zpět, jen on stále chodil v lese kolem nás. U holek nevím, jak to přesně vypadalo, ale dostaly se také do honičky s nějakými táborníky a Bětce se podařilo ztratit se v plotovém bludišti. Mezitím Lukáš vyjednal, že je pustí, pokud neuděláme další přepad, a tak se i stalo. Všichni jsme se setkali pod naším přístřeškem a šli spát, protože ráno bylo ještě domluvené menší překvapení pro táborníky.
Ráno jsme vstali asi na desátý budík od Lukáše a byla neskutečná zima. I tak jsme se sbalili a vydali se směrem k táboru. Poté jsme pro pobavení dětí v táboře zahráli na „duchy“ (přehodili jsme přes sebe spacáky), osvobodili našeho zajatého banditu a prohlédli si tábor. Pokecali jsme s pár lidmi, dostali snídani – rohlík s Nutellou – a pomalu vyrazili na cestu na nádraží. Cestou přes vesnici na nás z nějakého důvodu štěkali všichni psi. Došli jsme až na nádraží ležící uprostřed pole, počkali na vlak a hurá domů. V Brně jsem se oddělil a zbytek pokračoval do Šlapanic, podle mně sdělených informací. Tím jsme ukončili hliněný puták.

Kapr