Rok se s rokem sešel, a opět je tu vítání jara, sliby a úklid Hukvald. Ráno v 9 se scházíme před myslivnou. Společně s několika rodiči a mladými hasiči se vrháme na úklid okolo myslivecké chaty a podél řeky mezi Vajtem a Koupalištěm. Je podezřele čisto. Oproti loňsku je odpadků výrazně méně, což nás těší! Jen tak dále! Končíme na koupališti okolo 11. Za odměnu nás čeká oheň, špekáček, pití a párky v rohlíku. Pak se rozprcháváme domů sbalit si další špekáčky a věci na večer.
V 15.00 dáváme opět schůzku u myslivecké chaty, topíme a vybalujeme věci na spaní. Celkem se nás schází 21 (6 kocourů + 15 lišek). Vydáváme se směrem do větřkovického lomu. Po cestě již tradičně hrajeme na poli vlajkovanou. Netradiční, ale mi sympatickou kulisu nám tvoří rallye v pozadí. V lomu chystáme oheň, klacky na opékání a věci na sliby. Já připravuju pochodeň na zažehnutí slavnostního ohně. Někdy ostatním musíte ukázat, jak se věci dělat nemají, a říci: “Takhle ne, přátelé.” Ač nerad, tak se tohoto úkolu ujímám já a řežu se do prstu. Testuju novou lékárničku a pak už nám nic nebrání v cestě zapálit oheň. No a povězte sami, co by to bylo za slavnostní oheň, kdybychom pro něj nedali kousek ze sebe, že?
Skautské sliby skládá 6 lišek. Mí kocouři, kteří za sebou mají nováčkovskou zkoušku, bohužel chybí. Rozdáváme lipové lístečky, slavnostní oheň překřtíme na užitkový a chystáme večeři. Já si své špekáčky prozíravě nechal v autě. Mí kocouři mě ovšem mají rádi, takže se se mnou ochotně musí rozdělit. Díky Marťanovi a Schofce 😁. Potom kytara, písničky a pauza na vytrávení. Se setměním ještě hrajeme pár kol schovávané. Na závěr vytahujeme naše čupr, svíčky se skořicovou vůní. Jeden od druhého si je zapalujeme a vyslovujeme naše přání. Svíčky sice voní hezky, ale to, co výrobce přidal na vůni, zjevně ubral z jejich schopnosti hořet a vydržet. Ale co… byly ve slevě. Hasíme oheň a frčíme zpátky na myslivnu, kde nám Jana od Uzla poctivě přikládala. Vyčistíme zuby a na dobrou noc pouštíme Spidermana.
Je neděle, takže si hezky pospíme a ráno zahájíme rozcvičkou, na kterou si všichni těšíme tak, že pokud si příště zase zapomenu špekáčky, asi zůstanu hlady. Pak zahrajeme kámen-nůžky, hutututu, uklidíme a frčíme domů.
Díky za fajn akci.
PS. Původně jsem chtěl článek nechat v režii umělé inteligence ChatGPT, ale nakonec jsem jej sesmolil sám. Tak jsem jí alespoň nechal udělat korekturu a zeptal se, jestli se neurazila.
“Neurazil jsi mě. Jsem jen počítačový program, který byl navržen tak, aby pomáhal lidem s různými úkoly a dotazy. Nemám skutečné pocity nebo emoce, takže mě nelze urazit. Můj cíl je poskytnout co nejlepší službu a pomoci lidem s jejich potřebami.”
To se mi ulevilo. Naštvat bych ji nechtěl.
Václav “Klepeto” Čajánek & ChatGPT
