Potkáváme se před fryčovickým bazénem těsně před 17. hodinou. Je jasné, že dnešní oddílovka nebude jen tak obyčejná – hraje se totiž čtvrtfinále proti Kanadě. Mobilní zpravodajské centrum, kterým se stává Bať a její telefon, je proto v plné pohotovosti a průběžně nás informuje o výsledcích.
Začínáme piškvorkami, které naplánovala, promyslela a parádně připravila Valča – fólie na psaní, protože karton se minule rozmočil, fixy na tabuli, aby šly tahy elegantně mazat a mohli jsme jet kolo za kolem. Jenže jak známo, žádný plán nepřežije střet s nepřítelem. A tím nepřítelem je voda. Stačí pár kapek a fixy se rozhodnou vyhlásit stávku. Neudělají ani čárku, natož vítězné kolečko či křížek. Přecházíme tedy na klasické liháče – těm voda sice taky úplně nevoní, ale spolupracují natolik, že zvládneme odehrát alespoň jedno pořádné kolo. Bať mezitím zaujímá strategickou pozici ve vířivce, kde je lepší akustika, a tak lépe slyší, co se děje na ledě. Zatímco nám servíruje aktuální stav zápasu, my v bazénu testujeme týmovou spolupráci při stavbě lidské věže. A celkem to jde, nikdo neutonul a postavili jsme dvě patra. Následuje lekce statiky, tedy zadržení dechu na čas. Vysvětlujeme techniku, ladíme taktiku a postupně se všichni noří pod hladinu. Výsledky jsou pěkné – první příčku bere Viki s časem 1:27, druhá končí Kája s 1:08 a třetí místo urval Marťan s krásnými 50 sekundami. Na závěr přichází rybičky/rybáři a posledních dvacet minut volné zábavy. Atmosféra v bazéně i vířivce graduje ve chvíli, kdy padne gól a my se ujímáme vedení 3:2. Do šaten se nikomu nechce, ale hodiny jsou neúprosné a z vody se jednou ven musí. Sprcha, oblékání, sušení vlasů (kdo má) a tradiční zastávka u automatu na čokošku. Oddílovka byla parádní. Jediné, co nám na konci lehce pokazilo úsměvy, byla prohra s Kanadou v prodloužení.
Těším se na příště a doufám, že se opět sejdeme v hojném počtu.
