Naše tradiční akce vypukla v sobotu 25. března ve dvě hodiny na Boudě. Příchozí druhooddíláci se rozdělili na mladší a starší a nachystali si místo na spaní. Před odchodem jsme se všichni vyfotili a potom po družinkách vyrazili směrem do Mariánského údolí. V Podolí jsme se nasvačili a tradičně něco zahráli. Celkem 53 Tygrů, Draků, Pum, Veverek, Vlků, Sršňů a Kudlanek Cyril rozdělil na dvě skupiny, které se utkaly v oblíbeném Hututu. Vedoucí jim fandili a věřte, že se bylo na co dívat. Po často napínavém souboji jsme pokračovali v cestě. Jako každý rok, tak i letos jsme si zahráli Vlajkovanou do které se zapojili a vydali ze sebe někdy i maximum někteří vedoucí. Jeden ze dvou týmů, jak už to bývá, dost suverénně zvítězil, z odměny ve formě sladké čočky měli radost ti na prvním, stejně jako na druhém místě. V době Vlajkované se k nám připojil Jura, bez kterého by se nemohl odehrát další a dlouho očekávaný bod programu. Tím mám na mysli skládání slibů. Ale pěkně popořádku… Po odehrání tří kol Vlajkované a po suverénním vítězství týmu s šátky se přesouváme na Horákovský hrad. Tady nacházíme několik výletníků, kteří už mají rozdělaný oheň, k nim se připojujeme. Většina, která neudržuje oheň, hledá v přilehlém okolí dřevo. Po chvilce je dřeva víc než dost. Upravujeme si nebo oblékáme skautské kroje a druhooddíláci, od těch nejmladších k těm nejstarším, předstupují ke složení světluškovského, vlčáckého, resp. skautského slibu. Slibařů je letos poměrně dost, přesněji 17. Za nějakou chvilku ale mají všichni úspěšně svou velkou chvíli s dobrým pocitem za sebou, navíc ozdobeni žlutým nebo hnědým šátkem a slibovým odznakem. Po složení slibů prohlašuje Jura oheň za užitkový a začínáme opékat špekáčky, klobásky, někteří i jiné dobroty. Do toho se hraje na kytary a zpívá. Čas nám ale pokročil a my máme před sebou ještě jednu hru. Před odchodem z Horákovského hradu ještě Kiki s Davidou rozdávají každému svíčku, aby všichni mohli říct své přání, které chtějí, aby se jim vyplnilo. A jaká ta přání byla? Řekl bych, že neopakovatelná, to byste tam s námi museli být :-). Uklízíme po sobě tábořiště a vydáváme se na louku, na které jsme hráli Vlajkovanou. Tady hrajeme neméně tradiční Sfoukávanou, vítězové získávají dvě, ti méně úspěšní jednu čočku. Kolem nás už je tma, mírně se ochladilo a my vyrážíme na Boudu, která na nás čeká příjemně vytopená. Všichni pěkně šlapou a cesta nám uběhla dost rychle, na Boudě jsme dokonce dřív než obvykle. Pijeme teplý čaj, který pro nás připravili pouze do Kolíbky jdoucí sviští vedoucí. 7 Svišťů spolu s Fí a Mony si totiž udělali vlastní Vítání jara, malí Svištíci by tu naši velkou dávku kilometrů těžko zvládli. Třeba za rok ale už uslyšíme světluškovské a vlčácké sliby v podání těch, kdo nám tu vesele piští. Mladší i starší pijí čaj, čistí si zuby a ukládají se do spacáků. Víme totiž, že nás čeká o hodinu kratší spaní… Sršni, Kudlanky, Veverky a Vlci uložení v podkroví Staré a Nové Boudy jsou aktivní už velmi brzo. Dívám se na hodinky a zjišťuju, že je právě šest, teda vlastně už sedm hodin letního času. Moc dlouho teda nespali, zato starší vyspávají, jak můžou, musím říct, že se těším, až při nejmenším Vlci dorostou taky do toho věku. Ti, kdo jsou brzo vzhůru, za odměnu dostávají nějaký úkol, ale všichni víme, že už moc dlouho ve spacácích ležet nemůžeme. Po krátké době se z nich soukáme. Snídáme, většina oblíbené buchty, ohříváme čaj, balíme si a uklízíme. Na dlouhé vyspávání opravdu není moc čas, v 11 hodin má naše akce skončit a na programu máme ještě 3 body. Prvních z nich je turnaj organizovaný Jurou. Turnaj, vlastně lépe řečeno duel s hadrovkama, je taky tradiční záležitostí. Odehrává se totiž letos stejně, jako se odehrál loni a v naší době je přece tradiční všechno, co není úplně nové… Po pěkném zápolení následuje neméně pěkná bojovka s hadrovkama o kterou žádné vydařené Vítání jara nemůže být ochuzeno. Vítězí družstvo červených, které taky získává dvě čočky, na rozdíl od modrých s jednou čočkou. No a před závěrečným stiskem levice Babů rozdává lipové lístečky, přibývá těch bronzových, na krojích se ale objevují v hojnější míře ty stříbrné a k vidění jsou i ty zlaté za 10 let v oddílu. Akce se podařila, počasí nám vyšlo, snad se rok sejdeme ve stejném a možná ještě hojnějším počtu. Celkově nás totiž bylo 80! Petr
Vítání jara
26. 3. 2017
Jiří Hodek
210 přečtení
Oddílové
Fotografie
