V sobotu 19.3. ve 13:00 se 92 členů oddílu sešlo na Boudě, abychom po dlouhých třech letech zase společně přivítali jaro. Kvůli covidům a podobným nepříjemnostem se tato tradiční oddílová akce bohužel v minulých dvou letech nemohla pořádat, vlivem různých protiepidemiologických opatřeních.
Naštěstí letos už to vyšlo. Stejně jako nám vyšlo i počasí.
Takže poté, co jsme si na Boudě vybalili a nachystali nějaké to místečko na spaní, jsme za krásného slunečného odpoledne vyrazili po družinkách směrem Mariánské údolí.
Prošli jsme Bedřichovicemi a v Podolí dali první zastávku na nějakou tu dobrotu na posilněnou a taky nás tu čekala první hra.
Poté jsme pokračovali v cestě a další zastávka nás čekala až na jedné louce poblíž Kadlecova mlýna, kde nás čekal tradiční a všemi oblíbený turnaj ve vlajkované. Týmy fialových a zelených se střetly v ukrutném boji o vlajku, kterou měl každý tým umístěnou v kruhu, který musel bránit. Po třech kolech nakonec vyhráli fialoví, kterým se povedlo ukořistit dva body, zatímco zeleným pouze jeden.
Po vlajkované jsme pokračovali dál k Horákovskému hradu. Tam už jsme došli během chviličky. Začal se chystat slavnostní oheň, všichni se ustrojili do krojů a slibaři si ještě naposledy zopakovali texty svých slibů.
Letos skládalo svůj slib 9 vlčat (všichni ze Žraloků), několik skautek (z řad Kudlanek) a dva skauti (ze Sršňů a z Vlků).
Po konci tohoto důležitého okamžiku v životě každého malého skauta byl náš slavnostní oheň prohlášen za oheň užitkový a začalo se opékat. Člověk by někdy až nevěřil, co všechno se dá tímto způsobem upravit a zkonzumovat. Mým osobním favoritem byl jeden člen Lachtanů, který si na jednom opékacím klacíku připravoval zároveň špekáček a marshmallow… :-D
Poseděli jsme kolem ohně, zazpívali si nějaké ty písničky, a když se dostatečně setmělo, přešli jsme k jarním přáníčkům.
Všichni zúčastnění si stoupnou do kruhu kolem ohniště, každý s jednou svíčkou do dvojice v ruce. První si zapálí svíčku, pronese své přání a pak zapálí svíčku tomu vedle něj, a tak to pokračuje, dokud všichni neřeknou své jarní přáníčko.
A musím říci, velmi mile mě členové a členky našeho oddílu překvapili. Neslyšela jsem ani jedno sobecké přání. Vedle přání týkajících se šťastného návratu potmě na Boudu, bylo mnoho těch, které žádali zdraví a štěstí pro všechny své blízké, pohodu a mír do dalšího roku, ale nejvíce bylo slyšet přání brzkého a pokud možno mírového ukončení války na Ukrajině. Což je asi jedna z věcí, kterou si nyní přeje většina z nás. Tak snad se nám to vyplní :-).
Pak jsme se vydali na cestu zpět do Šlapanic. Potmě to bylo přesně správně tajemné a dobrodružné.
Udělali jsme tentokrát jen jednu zastávku, a to opět na louce, kde jsme si se svíčkami zahráli další z tradičních oddílových her – sfoukávanou. Jednoduše, jeden tým má za úkol sfouknout všechny svíčky týmu protějšího.
A po hře už jen šup šup na Boudu a zalézt do čím dál lákavějších spacáků. Přeci jen jsme ušli pořádný kus cesty.
V osm hodin ráno v neděli byl oficiální budíček, ale osobně mi přijde jako zajímavý fakt, že ti, kteří večer nejvíce naříkali na únavu a bolavé nohy, byly venku ze spacáku už o dvě hodiny dříve :-D.
Po balení, rychlém úklidu a nějaké té snídani si mladší na hřišti zahráli lžičkovanou, zatímco starší před Trojkou měli turnaj v soubojích. Poté proběhlo několik kol oblíbené ponožkové bojovky a také dražba zapomenutých věcí, kterých se přes zimu nahromadily dvě velké bedny od banánů
Celou akci jsme pak zakončili nástupem a samozřejmě rozdáním lipových lístečků na kroj, které symbolizují dobu strávenou v oddíle – co lísteček, to jeden rok.
Tím pro mladší členy akce skončila, ale starší čekala ještě jejich nejoblíbenější hra DILKÚ ÍNRAJ. Teď už mohu prozradit, že jde o jarní úklid.
Ano, i na Boudě se někdy musí pořádně uklidit. Vysmejčit všechny kouty, umýt okna, nasekat dřevo a tak podobně.
A teď už zbývá jen se rozloučit a doufat, že se příští rok sejdeme zase v takovém hojném počtu jako letos, abychom zase přivítali jaro.
Terka
