Ta SMS mě zasáhla včera v noci. Vlastík umřel. Chvíli jsem hleděl a nechápal.

Vlastíka Kyselku znám přes 26 roků, a když nad tím tak přemýšlím, nikdy nebyl registrovaným členem oddílu. Přesto měl pro oddíl význam zcela zásadní. Když jsme v roce 1993 přesunuli náš tábor do údolí Bílého potoka, louka byla sice famózní, ale přístup na ní šílený. Tehdy jsem ho poznal. Byl to on, kdo půjčil v družstvu, kde pracoval, traktor a všechno nám tam zavezl. Tam, kam by jiní nejeli ani s tankem, projel s bravurou a ještě s ním byla neskutečná legrace. Taky do oddílu přihlásil syna Milana, takového vyčouhlého kolohnáta, co nade všechno miloval kombajny. Jak šel čas, měnila se místa táboření, ale jeho bílá dodávka nechyběla nikdy. A těch barev co oddílu (to už jako podnikatel a majitel velkoskladu) daroval, to už asi nikdo nespočítá. Když mu Uzel jednou dodávku odřel o úzkou bránu naší základny, zůstal naprosto v klidu: „To jsou jenom plechy“. Kolik řek s námi splavil: Moravici, Výrovku, Svratku, Jihlavku… V raftu, kde seděl, bylo vždycky o zábavu postaráno. Nezapomenu na plavbu po Svratce v květnu 2010. Byl to ten den, kdy Paroubek „nevyhrál volby“. V jakési dědině po cestě byl den dětí a mezi atrakcemi byl i umělohmotný býk v nafukovací „corridě“. Vlastíkovi se zalesklo v očích, a ač seriózní pán v letech, zahlásil: „V tom jsem byl vždycky dobrej“. Nasedl a z nás všech se na něm udržel nejdýl.  Nebo jak bravurně ovládal náš velký raft při divoké plavbě Vavřineckým potokem. Okolí jen koukalo, jak s velkým raftem projíždíme elegantně uzoučké peřejnaté koryto. To už si asi nikdy nezopákneme, škoda. Jeho humor a nadhled mi bude při dalších plavbách dost chybět.   

Vlastíku, jestli tam nahoře mají raft a nějakou fajn řeku nebo dokonce býka, užij si to.    

Jura