Sešli jsme se v pondělí 27. září v šest hodin na Boudě. Naši akci jsme zahájili družinovou schůzkou, programu se toto pondělí ujali bratři Březinovi, Štěpán a Vojta. Kluci si připravili skvělý program, jehož součástí bylo taky ochutnávání různých ingrediencí. Postupně všichni, kdo našli odvahu, ochutnali slanou (sušený česnek, chilly, sůl nebo ocet) a na spravení chuti taky sladkou ingredienci (výrobky firem Milka nebo Orion). Zkouška chuti zabrala značnou část družinové schůzky, navázali jsme oblíbenou aktivitou ze zahajovací oddílovky – „fackovanou“. Tento eisbreaker se líbil všem zúčastněným, po něm následovaly dvě kola Hágena, které Kaša s Hanzem vyplnili přípravou dataprojektoru v podkroví Staronové Boudy. První část naší společné akce utekla velmi rychle, následovalo promítání filmů doplněné konzumací nejrůznějších pochutin. S plnými břichy usínáme, ráno nás čeká brzké vstávání.
Budíček nás probouzí do nového, svatováclavského dne, ve 4:30. Rychle uklízíme, pácháme hygienu, ti kdo to stíhají také v rychlosti snídají. Odcházíme na vlak, který nás nejprve dopraví do Brna, z brněnského hlavního nádraží potom pokračujeme regiojetem do Prahy. V Brně byl náš tým účastníků posílen o dva členy (Kodo, Ivča) současně také oslaben o Kašu, kterému od rána nebylo dobře. V Praze jsem kolem půl desáté, zde se od nás odpojuje bratr Kodo, kterého si vyzvedává Džany s Terkou. My ostatní pokračujeme do Národního muzea. Milým je zjištění, že v den české státnosti je vstup do téměř celého muzea zdarma. Čas, který v muzeu trávíme je nutně velmi omezený, přesto ale nová expozice nazvaná Zázraky evoluce uchvacuje množstvím vystavených exponátů a také intenzivní pětiletou prací autorského týmu. Kromě této špičkové expozice jsou k vidění další výstavy Olympijské Tokio, Čeští hudební skladatelé, v průchodu mezi starou a novou budovou muzea mnohé z nás zaujalo video představující přelomové okamžiky českých dějin viděných z perspektivy hlavního města. Společný čas v muzeu se rychle naplnil, fotíme se před budovou a přesouváme se k nedaleké soše svatého Václava. U sochy českého národního patrona si dáváme rozchod. Je čas oběda, většina z nás proto hledá nejbližší stravovací zařízení. Nasycení a spokojení dochází menší či větší skupiny výletníků na sraz, připojuje se k nám taky Kodo. Místo srazu se ale proměnilo, naplnilo se demonstranty podporujícími tradiční rodinu a odsuzujícími očkování. Okouzleni silou slova a pádností argumentů … odcházíme směr Dům u Zlatého prstenu. Kupujeme vstupenky a vydáváme se prozkoumat výstavy, které jsou zde instalovány. Všechno co jsme si stihli prohlédnout bylo skvěle zpracované, ale výstava nazvaná Město jako přízrak / Pražská inspirace Jaroslava Foglara určitě potěší každého skauta. Na výstavě bylo možné si přečíst příběh Rychlých šípů, nahlédnout do Jestřábova pokoje, nadchnout se při pohledu na létající kolo Jana Tleskače a tak by bylo možné pokračovat ještě dlouho. Jen bylo škoda že dámám v muzeu vadilo, když si kluci chtěli něco prohlédnout sami, bez vedoucích.
Po návštěvě tohoto muzea odcházíme na Staroměstské náměstí a dáváme si druhý, kratší rozchod. Někteří z nás kupují drobný suvenýr nebo něco na zub, Kolečko se o svůj kebab dělí s jedním z mnoha pražských bezdomovců. Pěkné naplnění denního příkazu skautů, co myslíš, Jestřábe? 😊
Následuje přesun na pražské hlavní nádraží. Cestu zpět výletníci vyplňují sledováním filmů, hraním her, které fun and relax umožňuje, čtením, učením nebo si povídají. Na Boudě si potom všichni přebírají spacáky a podáním levice se loučíme. Byla to podařená akce. Do Prahy se společně ještě musíme podívat!
Petr
