Jako každý rok i letos jsme vyrazili s Vlky na táborový puťák. V neděli ráno jsme se probudili ještě před budíčkem, zabalili jídlo a vyrazili směr Žďár nad Sázavou. Vlak jsme stíhali jen tak tak. Během třičtvrtě hodinové cesty do Světlé nad Sázavou jsme se dospali, nasnídali a proběhl i veget u táborových písniček. Po výstupu z vlaku šla část neřádníků směrem na Mrzkovice, zatímco zbytek čekal na vlak do téže stanice. Do Mrzkovic jsme nicméně díky obtížím s Kolečkovým kotníkem dojeli všichni vlakem a museli jsme počkat na Juru, aby Kolečka odvezl do tábora. Dali jsme si tedy dle slov kluků hodinový „feleníčko“ (chillovat, odpočívat, čerpat síly).
Kolem oběda jsme Kolečka předali a konečně jsme mohli vyrazit podél řeky Sázavy na Stvořidla. Po cestě jsme minuly Čertův kámen a pokochali jsme se výhledem na meandrující tok Sázavy – bohužel „díky“ kůrovci. V kempu Stvořidla jsme zahnali žízeň malinovkami a hlad dvěmi štanglemi salámu. Proběhlo i poobědové koupání a blbnutí v silnějším proudu řeky.
Značně znaveni sluníčkem a poměrně náročným terénem sázavských turistických tras jsme pokračovali dále. Dalším cílem, tentokrát s nádechem skautské tématiky, byla Sluneční zátoka, kde Jaroslav Foglar pořádal své tábory. Tehdy zřejmě zde ještě nebylo tolik chat a elektrického vedení 😊
V Ledči proběhl rychlorozchod, který někteří z nás strávili nad sklenicí vychlazené limonády a někteří nakupováním v Bille. Unaveni předchozím programem jsme se vydali na nádraží a popovezli se pár kilometrů k místu, kde budeme trávit noc.
Vystoupili jsme z vlaku a potěšeni krásným krajinným prostředím jsme se vrhli do Sázavy na večerní koupačku. Po pořádném vyblbnutí a snažení se nebýt odneseni proudem až do Vltavy, šplháme na zříceninu Chřenovice. Zde již jsou čtyři trempové, ke kterým se přidáváme a usedáme k ohni. Na krásné a udržované zřícenině probíhá opekání buřtů, kochání se nádherným výhledem a obdivování latríny, která je zde pro všechny nocležníky volně přístupná. Zřícenina je opravována místním nadšencem a rozhodně doporučujeme navštívit. Začínalo se stmívat a k nám se přidávají unavení Tygři, kteří nám byli po celou dobu puťáku stále v patách a nemohli jsme se jich za žádnou cenu zbavit 😊.
Ráno se vstávalo tak nějak lehčeji. Možná to bylo tím, že jsme měli parádní výhled přímo ze spacáku anebo faktem, že nás čekal den plný báječného programu. V poklidu jsme se sbalili, seběhli kopec a nastoupili na Posázavský pacifik. Cílová stanice Kácov.
V kempu u železniční zastávky jsme chtěli dopustit vodu, ovšem narazili jsme na partyzánský odpor místních a snahu nás natáhnout i na obyčejné vodě. Dopuštění lahví tedy proběhlo až ve vesnici Řendějov, kde byli lidé značně milejší. Po probrodění křovinami se před námi vztyčila rozhledna Babka, kde jsme měli nádherný výhled na Zruč a celý širý kraj. Někteří z nás vyzkoušeli i futuristickou samoobslužnou kadibudku, která zde stála.
Ve Zruči nad Sázavou mají opravdu nádherný zámek. Po krátkém felení v zámeckém parku se vydáváme k nádraží a čeká nás dvouhodinová cesta do Žďáru. Celý den klukům něco tajíme. Překvapením je tedy akváč ve Ždáru, který se setkal s velkým úspěchem. Čistí a příjemně unavení plníme břicha fastfoodem z nádražního bufetu a čekáme na autobus do Vatína. Chození již bylo dost 😊
Kaša, Hanz, Fuf a Kodo
