Výpravu zahájila většina z nás v pátek 6. října odpoledne na konečné trolejbusu ve Šlapanicích. Sešli se zde deset statečných ve složení Kaša, Domča, Franta, Sebík, Matouš, Honza S., Ondra, Davča, Pavel a Kryštof. Já jsem tuto desetičlennou smečku doplnil v Brně. Společně nasedáme do vlaku směr Moravské Bránice a Ivančice. Po cestě vlakem si s Kašou povídáme o tom, jak se naše družinka vesele rozrůstá. Všímám si, že se při našem vyprávění občas pousměje jeden spolucestující, který si k nám přisedl na poslední chvíli v Brně. Jak by se taky neusmíval! Po chvíli z něho totiž vypadne, že je taky skaut, dokonce vůdce chlapeckého oddílu z Ivančic. Cesta do Ivančic je ale poměrně krátká a tak se s Martinem (vůdcem ivančických skautů) za chvíli loučíme a nás jedenáct pokračuje k základě zdejších skautů – do Loděnice. Klubovna, vzdálená od vlaku asi půl hodinu cesty, je velice útulná. Jak prohlásil Sebík: „To je snad ta nejhezčí klubovna, ve které jsme zatím byli!“. V pátek večer jsme se stihli zabydlet a navečeřet. Brzy jdeme spát a to i proto, že nás zítra čeká celodenní výprava. V sobotu vstáváme brzy. O půl sedmé má totiž naši smečku rozšířit Vítek, včera slavící kamarádčiny narozeniny. Vítek přijíždí na čas, vítáme ho a společně snídáme. Po splnění ranních povinností – snídani, rozcvičce a hygieně, vyrážíme směr Moravský Krumlov. Cesta nám ubíhá opravdu rychle a krátce po dvanácté přicházíme do cíle naší cesty. Ještě než si dáváme na moravskokrumlovském náměstí rozchod, nacházíme kešku nazvanou Černá díra. Během hodinového rozchodu si někteří z nás kupují pizzu, jiní si pochutnávají na sladkostech v cukrárně nebo si kupují něco jiného na zub v nedalekých potravinách. Před druhou hodinou se přesouváme z náměstí do zámeckého parku, kde nás zaujme možnost zahrát si disc golf. Jelikož jsem tento, podle wikipedie „jeden z nejrozšířenější sportů s diskem“ (https://cs.wikipedia.org/wiki/Discgolf) před více než třemi lety hrál, navrhuji klukům, abychom si disc golf zkusili zahrát. Téměř dvě hodiny házíme disky do jamek. Musíme ale myslet na návrat. Kaša s Kryštofem odchází na nákupy a já s ostatními relaxuji v menším zámeckém parku. Kluci využívají možnost koupit zde drobný dárek pro rodiče a sourozence. Před šestou už potom jedeme s plnými taškami jídla autobusem zpět do Ivančic. Přicházíme na klubovnu, kde se dobrovolníci pod vedením šéfkuchaře Kaši pouští do přípravy večeře. Já recykluji čaj od snídaně. Kašovi a jeho týmu se večeře opravdu povedla. Byla osvědčená výpravová klasika – těstoviny se směsí zeleniny, špekáčků, k tomu pro zájemce kečup a sýr. Výborná a vydatná večeře po náročném a vydařeném dni. Po večeři organizuji hru Na vraha, naši oddílovou klasiku, která kluky hodně bavila. Hráli by ji snad do rána, proto v pravý čas velíme přípravu na večerku a hygienu. V neděli vstáváme před osmou. Dobrovolníci si dávají dobrovolnou rozcvičku, všichni potom méně dobrovolnou hygienu. Po snídani někteří hrají fotbal, jiní některou z deskovek, které jsme přivezli s sebou. Údělem neděle na skautských výpravách je ale, bohužel, návrat domů spojený s tou nejméně oblíbenou částí programu – úklidem. Kluci si proto balí své věci, potom zametají, sbírají papírky a všichni společně dáváme základnu do pořádku tak, aby pokud možno vypadala o trochu lépe, než když jsme přijeli. Před předáním Loděnice ještě obědváme, dojídáme, co dům dal. A je toho hodně, vedle včerejší večeře jsou to buchty, chleba s májkou apod. Kaša potom rozděluje tatranku na cestu a vyrážíme k domovu. V Moravských Bránicích přesedáme na vlak do Brna a na hlavním nádraží opouštím část naší vlčí smečky, která se zúčastnila této moc příjemné výpravy. Díky všem zúčastněným za ni! Zapsal Petr