Další ze série vydařených vlčích akcí začala v pátek 15. března 2019. Cesta měla jasný cíl, kterým bylo asi jedenáctitisícové Veselí nad Moravou. V pátek odpoledne ze Šlapanice vyrazilo sedm členů družiny – Dominik, Štěpán B., David, Maťa, Kolečko, Štěpán F., Vojta B., které doplnil Kaša. Záludností pátečních začátků výprav často bývají přeplněné prostředky hromadné dopravy. Tomu se nevyhnulo ani našich „osm statečných“. Nakonec ale v pořádku dorazili jak do Veselí, tak i na skautskou základnu zdejších skautů. Vybalili se, navečeřeli a začali hrát Osadníky z Katanu. Než dohráli, byli posíleni o mou maličkost. To už byl ale večer a my jsme měli před sebou vidinu sobotního brzkého ranního vstávání. Chystáme se na spaní, já s Kašou se ještě chvíli bavíme pubertálními průpovídkami starších členů družiny J   Je sobota, den druhý, krátce po půl šesté ráno. Vstáváme, snídáme, balíme se, vyrážíme. Když člověk vyrazí za hranice Brna, uvědomí si, jakým luxusem jsou spoje jedoucí v desetiminutových intervalech. Pokud by nám ujel ranní vlak, další by jel až odpoledne. Proto nasazujeme tempo, abychom vlak stihli. Stíháme a krátce po sedmé odjíždíme směr Vrbovce. Tady začíná náš asi osmnáctikilometrový výšlap. Na vlčí poměry to byla sice těžká pohoda, ale přece jen převýšení, bláto a místy i sníh vyzkoušely naši pozimní fyzickou připravenost. Stejně tak i počasí, které mělo snad jen nádech jara. Jak ale poznamenal Kaša při rozhovoru s paní průvodčí: „Nejsme přece z cukru!“. To teda nejsme a výšlap v Bílých Karpatech jsme si náležitě užili. Proplétali jsme se kolem hraničních kamenů, koulovali se, vyšli na rozhlednu a to všechno s mírně ošlehanými úsměvy. Přece jen ale pozdně odpolední návrat na základnu byl opravdovou odměnou, a to hlavně díky Kašově specialitě, řekl bych zlatému hřebu dne. Zatímco Kaša vaří své vyhlášené těstoviny se směsí zeleniny, klobásky a sýra, já s ostatními hraju Citadelu, někteří aktivisté ještě prověřují přilehlé dětské hřiště. Po výborné večeři jsme všichni nejen příjemně najezení, ale taky unavení. Jdeme spát velmi brzy, samozřejmě ale po spáchání hygieny.   Neděle, den třetí. Budíky necháváme vypnuté. Užíváme si možnosti vyspat se tak, jak potřebujeme. Před devátou jsme ale na nohách a Kaša se opět ujímá vaření. Tentokrát máme něco úplně jiného – ovesnou kaši s cukrem, kakaem a skořicí. Máme dokonce i bezlaktózovou variantu. Pořádná nedělní snídaně. Program po snídani je volnější, někteří hrají deskovky, jiní si venku užívají krásného počasí. Opravdovou nedělní pohodu snad trochu kazí jen úklid základny (za který jsme ale při jejím odevzdání velmi pochváleni) a cesta zpátky domů.   Byla to moc podařená výprava. Petr