20. ledna 2018 se uskutečnila jednodenní výprava družiny Vlků, jejímž cílem byla zřícenina Nový hrad u Adamova. Podšestník Tesák napsal o této výpravě zápis do kroniky, jehož přepsanou verzi si můžete s menším zpožděním (způsobeným čekáním na kroniku) přečíst:
Výprava začala zajímavě a nečekaně zároveň. Někteří z nás totiž přišli na sraz o něco později, než bylo určeno. Tím pádem jel někdo autem, protože nestihl autobus. Na nádraží jsme však byli ještě dříve a tak jsme spíše čekali my na ty, kdo jeli autobusem. Na hlavním nádraží jsme se sešli i s Vojtou a Ondrou. Tedy jsme byli ve složení: Fuf, Petr, Kaša, David, Matouš, Štěpán B., Štěpán F., Vojta, Ondra P., Ondra Z., Pavel, Franta a já – Tesák.
Vlak nás zavezl do Adamova a odtamtud jsme se vydali na Nový hrad. Bylo to asi šest kilometrů. Bylo hodně sněhu a tak jsme se celou cestu koulovali a povídali si. Jakmile jsme došli na rozcestí a na jihozápad potom už k hradu, rozhodli jsme se, že si ještě uděláme odbočku na jednu z tvrzí tady v okolí. Došli jsme tam, ale asi by to sám nikdo nepoznal, protože to už bylo jen pár kopečků. Na chvíli jsme se zastavili, napili se a Kaša nám zatím řekl něco o téhle malé pevnosti. Jednalo se o malou tvrz, která byla poblíž hlavní cesty a plnila svůj účel tak, že když táhlo na toto území nepřátelské vojsko, vyslali ihned zprávu na hrad. Vrátili jsme se zpátky na rozcestí, odkud jsme vyrazili k Novému hradu. Zastavili jsme se na louce, která byla hodně zasněžená. Zahráli jsme si koulovanou a napili se a za čtvrt hodiny už jsme byli zase na cestě.
Nový hrad byl, jako každý svého typu, na kopci. Stoupání k němu bylo celkem náročné, ale nakonec jsme tam došli. Byla to velká zřícenina někdejšího vypáleného hradu, ale i tak toto místo bylo obklopeno vysokými a pevnými hradbami, takže to bylo nepřístupné. Velké dveře nalevo od cesty byly také zavřené.
Posedali jsme si na kameny a dali si oběd. Petr, Kaša a Fuf nám přečetli pověst o Vokounově zradě, kvůli kterému z tohoto hradu zbyly jen trosky. Za váček peněz vyměnil tenhle hrad a i svůj život. Cesta zpátky trvala, jako vždy, rychleji. Za chvíli jsme byli v Adamově a odtamtud na hlavním nádraží v Brně. No a pak trolejbusem do Šlapanic. Nakonec jsme skončili v cukrárně. Výprava se nám, jako vždy, líbila.
Napsal Tesák
