V poněkud komornějším počtu jsme se sešli v pátek 4.10. na konečné trolejbusu ve Šlapanicích. Konkrétně zde byl Kloboučník, David, Petr a já. Během cesty do Brna jsme zjistili, že Ondrovi ujel trolejbus ve kterém jsme byli a že za námi přijede dalším. Tím se nám posunuly i odjezdy vlaků, ale nic tragického. V Brně se k nám tedy přidal Ondra a také Kodo – jako minulý rok. Na nádraží již stála naše souprava a ačkoliv měla odjíždět až za tři čtvrtě hodiny, s chutí jsme se nalodili do vyhřátých vagónů. Po příjezdu do Březové nad Svitavou na nás čekal místní vedoucí, který nás odvezl autem (luxus, ve který jsme ani nedoufali) až přímo na Šifrův palouček, který je ve vedlejší vesnici. Rychle jsme se zabydleli, zatopili a pustili se do večeří. Následovalo hraní Timeline, kde jsme zužitkovali naše znalosti o světových objevech. Šli jsme dříve spát – druhý den nás čeká výprava do okolí. Probudili jsme se do deštivého rána. Kapky bubnovaly na střechu a my snídali. Nevyměknem. Sbalili jsme si batohy a vyrazili. Cestou na chrastavec jen mírně pršelo a my se „brodili“ mokrými pícninami. Mapy nám ukazovali zaoranou cestu a tak jsme se na Vlkov museli vydat menší oklikou přes Študlov. Sympatická malá vesnička. Ve Vlkově jsme se povinně vyfotili u informační cedule, dokazující, že nám to tu patří. Za Vlkovem jsme zahájili stoupání směrem k Letovicím. Menší zděšení způsobily záhadné agresivní zvuky, které se linuly z lesa. Nakonec jsme usoudili, že patří divočákům. Rozpršelo se. Hodně. Schovali jsme se tedy v altánku místní myslivecké chaty a čekali až se jádro přežene. Před námi je poslední kus cest, která utíká kupodivu rychle. Na nádraží v Letovicích se loučíme s Kodem, který musí domů, a my pokračujeme k nejbližší kavárně. Kluci si dávají domácí limonádu (s výjimkou Ondry, který pod stolem pije vlastní džus) a já s Petrem kafe. Máme hodinu a půl do odjezdu našeho vlaku zpět do Březové. Panuje pohodička. Po příchodu na boudu rychle topíme a sušíme naše promoklé věci. Začínám vařit a kluci hrají Citadelu. Po přežrání těstovinami pokračujeme v hraní Citadely. Spát jdeme brzo, byl to náročný den. Výhodou starších skautů je, že vydrží ve spacáku stejně dlouho jako jejich vedoucí. Nikomu tak tedy nevadí, že stáváme v až v devět hodin (opět do deštivého rána) a pomalu uklízíme boudu. K snídani si děláme jablka se skořicí a zakusujeme je závinem. Před polednem nám Ondra dává lekci třídění odpadu a pomalu se stahujeme na nádraží v Březové. Ve vlaku máme jen pro sebe větší kupé a hrajeme poslední partii Citadely. Výpravu tradičně zakončujeme ve šlapanické cukrárně.

Sice nás bylo méně, za to zážitků více!

Zapsal Kaša