Historie vlčí, více než měsíc plánované výpravy, se začala psát v sobotu 18. dubna v sedm hodin na konečné trolejbusu ve Šlapanicích. Bylo nás sedm, konkrétně 5 kluků, já (Petr) a Kaša. Tradičně si málokterou vlčí i oddílovou akci nenechá ujít pětice statečných ve složení Dominik, Šimon Z., Honzík S., David a Dan, právě s nimi jsme vyrazili vstříc našemu dubnovému dobrodružství. Cesta na základnu židlochovických skautů proběhla bez chyby, v pořádku jsme přijeli trolejbusem do Brna, přemístili se na Zvonařku, nasedli do správného autobusu a přijeli na místo určení. Ze židlochovického nádraží jsme prošli městem, kde hrála lidová hudba, doprovázející trhy, které tady zrovna probíhaly. Kaša nás vedl neomylně k základně židlochovických skautů, která sousedí s místním hřbitovem. Cestu jsme zvládli v rekordním čase, měli jsme ještě půl hodiny do příjezdu bratra Uzlovačky, správce klubovny, ten ale přijel právě o tu půl hodinu dřív, tak jsme se mohli hned ubytovat. Základna židlochovických skautů se skládá ze dvou velkých místností, v první, menší, mají schůzky skautky, v té druhé, větší, skauti. Právě v chlapecké místnosti jsme i my rozvinuli svůj hlavní stan. Na půdě jsme našli perfektní matrace na přespání a ještě něco navíc. Meče a štíty, se kterými jsme hned věděli, jak naložíme. To bych ale předbíhal… Po připravení míst na spaní, nasvačení a omrknutí přilehlého okolí klubovny nám Kaša pověděl příběh tajemného kastelána. Právě ten nám zanechal několik vzkazů, které během soboty a nedělního dopoledne bude muset naše vlčí družina rozluštit. První vzkaz předal kastelán Kašovi, druhý kluci našli po vyluštění toho prvního. Na druhém vzkazu se také dozvěděli další instrukce – musí se vydat na rozhlednu Výhon. Na ni se také hned po vyluštění vzkazu a zabalení nejnutnějších věcí na cestu, vydáváme. Postupujeme svižným tempem, vstříc dalšímu vzkazu, není nejtepleji, ale cestou hrajeme několik běhacích her, které nás řádně zahřívají. Po nějaké době přicházíme na Rozhlednu Akátová věž Výhon. Stoupáme po této více než 17 metrů vysoké rozhledně a ocitáme se ve výšce 369 metrů nad hladinou moře. 76 schodů zdoláváme pomalu, ale s jasnou vidinou cíle a dalšího vzkazu. V postupu nám trochu brání silný vítr, který lomcuje rozhlednou, ale jako družinu statečných Vlků nás drobné překážky ženou kupředu. Na vrcholu rozhledny kluci objevují další vzkaz, zatím si ho schovávají, aby ho dole, v závětří, rozluštili. Kastelán nám píše, že další vzkaz se dozvíme druhý den ráno, mámě teď tedy dost času myslet na to, co na nás ještě chystá. Z rozhledny jsme viděli okolí, které si teď taky chceme projít, míříme směrem do města, cestou však objevujeme krásnou louku, na které hrajeme Kanystr, Ruku, nohu, Poval na lopatky Kašu/Petra, všechno natáčíme. Po řádném vyběhání, pokračujeme v cestě dál, po několika kilometrech přicházíme opět do města. Kluci čekají u nádraží, já jdu do Penny koupit pár maličkostí, mimo jiné vodu na hygienu a zítřejší vaření a pro každého pomeranč na snídani. Čas letí, před osmi hodinami jsme měli sraz ve Šlapanicích, teď přicházíme zpátky do klubovny. Přicházíme, obědváme, trochu odpočíváme. Teď konečně nastal čas na meče a sekery, které místní skauti vyrobili. Šermujeme, mečujeme se, všichni proti všem, týmy proti sobě, v tom přichází Šimon se super nápadem: nacvičit krátkou scénku, pokračování doubravnického příběhu o Kašíčkovi. Hned si bere papír a tužku a začíná psát, jak dopíše, nacvičujeme na zítřejší natáčení, dnes nás totiž čeká ještě táborák, na který musíme všechno připravit. Chystáme dřevo, špekáčky, chleby a rohlíky, kečup, když všechno máme u sebe, začínáme. Kaša zapaluje oheň, my na připravené pruty napícháváme špekáčky nebo klobásy, opékáme. U ohně je teplo, obličeje máme pěkně zahřáté, se zády je to trochu horší, tak se vracíme do klubovny, která je od našeho tábořiště vzdálená sotva dvě stě metrů, pro bundy. Hitem večera je Kašův opékaný sýr, na každého vychází jedna porce této pohyblivé hmoty. Začíná být čas přesunout se zpátky do klubovny. Všechno dáváme do původního stavu a vracíme se zpět, abychom se připravili na spánek. V klubovně rozděláváme oheň, potom probíhá hygiena, v bojových podmínkách každý dostává přesně odměřený příděl vody na umytí, musíme myslet na zítřek. Potom se převlékáme do spacího oblečení a zalézáme do spacáků. Ještě máme trochu času, hrajeme Městečko Palermo, já vytahuji brýle a čtu příběhy z Jestřábe, vypravuj,,,, po prvním usíná Kaša, po druhém polovina kluků a ti nejvytrvalejší vydrží do konce třetího příběhu. Zhasínám čelovku a jdeme spát. Ráno se budíme v sedm hodin, klukům nejblíže u kamen dáváme za úkol zatopit, trochu s tím bojují, pomáhají jim ostatní, nakonec úspěšně zatápíme a můžeme jít na ranní hygienu. Jelikož žijeme modrým životem, tak si každý umýváme obličej studenou vodou, na studenu sprchu dostatek vody nemáme, čistíme si zuby, pak snídáme buchty, které jsme si s sebou přivezli. Honzík všem nabízí ze svých zásob, nakonec pro každého přísun vitamínu C ve formě pomeranče, chceme trochu zpestřit náš jídelníček. Po snídani jdeme natáčet příběh o loupeživém rytíři Kašíčkovi. Rytíře Kašičku hraje Dan, jeho druhy jsou Dominik a David, já vedu skupinu rytířů bojujících proti nim, vítězíme, Kašičku i jeho druhy stíhá spravedlivý trest. Skutečný Kaša všechno natáčí. Dnes nás čeká ještě jeden vzkaz od tajemného kastelána, pamatujete? Ten Kluci dostávají z Kašových rukou zašifrovaně je na něm napsané, kde získají odměnu za své snažení. Svou odměnu úspěšně nalézají a rozdělují si sušenky i čokoládu, kterou si po obědě také snědí. Nastává čas oběda, začínáme ve dvojicích vařit polévky v ešusech na kamnech, k tomu jíme chleba, za dezert poslouží sladké odměny. Blíží se čas našeho odjezdu, bratr Uzlovačka za chvíli přijde převzít klubovnu, začínáme proto uklízet, rozdělujeme si práci, abychom všechno stihli. Na úklid po každé naší akci jsme zvyklí, už to děláme téměř osm celých měsíců. V pořádku předáváme klubovnu a míříme na autobus. Tady máme chvilku času, povídáme si, pak nasedáme a jedeme zpátky do Brna. Po cestě hrajeme hru, která nás, kromě kastelánových šifer, provázela celou výpravou. Když uvidíte něco žlutého na kolečkách, upozorníte na to toho, kdo je vám nejblíž. Desítky žlutých aut po cestě, bagry, žluté popelnice, hezky si za půlhodinovou cestu procvičujeme náš postřeh. Ze Zvonařky přecházíme na jednatřicítku, jedeme do Šlapanic, kde akci zakončujeme, již tradičně, před cukrárnou. Sladká tečka za podařenou a pěknou výpravou. Už teď se moc těším na naši další vlčí výpravu. Petr