Před nějakým časem naši Boudu navštívili skauti ze Znojma. Slovo dalo slovo a nám se dostalo pozvání na jejich vodáckou základnu-bývalou vodárnu. A odmítnout pozvání přece není slušné... Je pátek, 7:45 ráno. Ačkoliv měli druhooddíláci potvrdit účast na výpravě SMS, přicházíme s Renčou s velkým očekáváním. Přihlášených je totiž snad jen 15. Už z dálky ale vidíme, že to s účastí zlé nebude. Nakonec nás je dohromady 33. Trolejbusem se suneme do Brna, kde se k nám přidávají Davida, Elektronek a Vítek od Draků. Vítek Koulař vede tlupu na nástupiště, zatímco moje maličkost jde pro jízdenky. Nejlevněji vyjdou ty "cvakací" a než se mi podaří všechny označit, málem mi vlak ujede. Stíhám ho na poslední chvíli a svezení je to báječné. Rychlost 150 km/h bych u Českých drah nečekal a čistý záchody taky ne. Zlatá konkurence, jinak bychom jezdili dál v dobytčácích. V Břeclavi přesedáme a jsme svědky názorné ukázky, jak to vypadá, když na některé trati konkurence naopak není. Polorozpadlý kodrcák, kde si co chvíli málem překousnete jazyk a jste celí vytřesení. Aspoň že ti průvodčí jsou sympaťáci. Cestu si krátíme zpěvem písniček, sólo má i "campanellista" Amád a sklízí potlesk. To už se ale blíží cíl naší cesty, město Znojmo. Z nádraží se suneme kolem bývalé octárny, okresního soudu a místní věznice směr vodárna. Už ten kousek města, co cestou vidíme je úchvatný (zaujala mě obzvláště ta myšlenka umístit věznici hned vedla soudu :-)). Ve Vodárně nás čeká správcová Naďa, která nám vše vysvětlí a ukáže. Děcka se rozkládají ve velké místnosti snad 12 x 15metrů, vedoucí ve vedlejší klubovně. Svačíme, odpočíváme a šoupeme nábytkem dle potřeb. Pohodička. Pak mladší účastníky dělíme do pěti čtveřic a jedné trojice, ti si vymýšlí názvy (ČIČINKY, ULIČNÍCI, ZUKLÁDI, PLATÝSI, DRÝMTÝM a MAŇÁČCI) a můžeme rozjet celovýpravovou hru. Kvíz cesty dopadá dost podobně, všechny skupiny získávají 8-9 bodů. Balíme a jdeme do města. Venku svítí úžasně sluníčko, což vnímáme hlavně na jižním svahu, kterým do centra města stoupáme. Cestu vroubí vinohrady a je odtud krásný výhled na řeku Dyji a její okolí. Naše kroky vedou nejprve k radniční věži, z níž je nádherný výhled na celé město i okolí. Ve dvě hodiny máme domluvenou prohlídku podzemí. Průvodce je velmi vtipný a bezprostřední, prohlídka podzemí se všem moc líbí. Obzvláště když ji opět zpestří svým pěveckým výkonem Amád. Na Masarykově náměstí pak rozbíháme další etapu celovýpravové hry. Každá skupina obdrží složku s třemi listy papíru. Je tu mapka a 12 zajímavých míst. Na každém má skupina něco zjistit, co místo, to bod. Důležité je ta místa osobně navštívit, ne to všechno zjistit v íčku nebo vygooglovat na chytrém telefonu. Mrňousci se rozbíhají všemi směry vedoucí jdou do hospůdky "Na věčnosti". Moc se od minulé výpravy (2006) nezměnila. Cpeme se řepnou polévkou a taky řepným zákuskem, k tomu kafíčko, pokec...paráda. Nalézají nás tu i opozdilci Ťapka s Bengim, opouštějí nás Vítek s Hihňou, Kiki a Davidou, kteří míří na nákupy do Kauflandu. Po skončení objevovací hry dáváme ještě chvilku rozchod a pak se vracíme zpět do vodárny. Vítkovci už tu jsou a kuchtí večeři. Odpočíváme. Po večeři Elektronek organizuje další etapu. Jmenuje se Na detektiva a má docela úspěch. Ono taky vidět, jak si Vítek s Krysaříkem mění kalhoty anebo Dalík s Lukinem mikiny stojí za to :-). Před spaním ještě dáváme tři kola Sardelí a věřte nebo ne, Draci jdou ještě na půlnoční Bang. Ačkoliv se vice Kloub hodně snaží, stejně šerif Zubňa nemá šanci a ve finále si ho s Amádem pěkně vychutnáme. To už ale většina přítomných spí... Je to s podivem, ale ráno ještě kolem osmé je docela klid. Vítek vaří čaj a chystá snídani, já s kytárkou budíčkuju a pak s Ťapkou rozcvičkujeme. Po snídani balíme saky paky a v čele s navigátorem Vítem a džípíeskářem Eldou vyrážíme kolem přehrady na Sealfieldův kámen. Cesta je to moc pěkná, přehrada je ještě zamrzlá, cesta občas docela krkolomná. Z cíle je ale moc pěkný výhled na celé údolí. Svačinka, odpočinek a pak přesun do Popic. Tady je hned u cesty fajn hospůdka, vedle ní ohrada s poníky a naproti pár průlezek a houpačky. Další pauza. Holky obdivují koně, kluci řádí na houpačkách, Draci si pochutnávají na hranolkách a vedoucí kafíčkují. K tomu svítí sluníčko jako by nebyl konec ledna a ale spíš vydařený květen. Líp by to člověk nenaplánoval. Trávíme tu skoro hodinu a všem je moc dobře. Pak přes Konice míříme k rozhledně Kraví hora. No rozhledně-těch 12 schodů a plošinka nahoře připomínají spíš přerostlou kozu na řezání dříví, rozhled je ale náramný. Taky tu s Bengim organizujeme štafetový běh, kde místo kolíku závodníci používají velký kámen. Zukládi vítězí zaslouženě. Bengi mezi tím straší Martina, ten se ho ale nebojí a Ťapka ošetřuje zraněného Ráďu, který nešikovně předával štafetový kolík. Poslední zastávka před návratem na základnu je u Vrbkova kamene. Je odtud krásný výhled na historické Znojmo, z popisku se dozvídáme, že původní kámen rozstřílela komunistická armáda někdy v padesátých či šedesátých letech. Ještě že už je tehdejší blbovláda minulostí a doufejme, že na smetišti dějin zkejsne navěky. Pomalu se vracíme blátivou cestou k řece a přes most k vodárně. Když míjíme Muzeum motorismu (vyzdobené zvenčí spoustou postav na stromech i skalách), všimneme si, že je otevřeno. Bengi dojednává na pátou hodinu prohlídku a protože jsou čtyři, jdeme si ještě chvíli odpočinout do vodárny. Prohlídku muzea vyhlašujeme jako dobrovolnou akci a jde nás 20. Většinou starší a kluci. Někteří jsou unavení a usínají, Veverky hrají něco s míčem. Z vedoucích dobrovolně zůstává Ťapka. Prohlídka muzea je super, mají tu parní stroje, auta, motorky, hračky, dokonce i kočárky (proč v muzeu motorismu?) a všechno retro pojaté. Moc hezké, jen paní průvodkyně mohla být malinko ochotnější a vstřícnější... Po návratu na základnu je vyhlášena večeře-těstoviny s pestem. Taky se hraje divadlo a oblíbená Novákovic rodinka, u které se všichni náramně baví. Před spaním hrají Draci zápas ve fotbale a všichni pak poznávání písniček. V tom excelují Maňáčci hlavně díky Fildovi a Platýsi hlavně díky Kubovi. Před spaním se ještě koná hygiena. Dobrou noc. Neděle je posledním dnem výpravy. Opět nás budí sluníčko. To je rozdíl oproti loňské výpravě do Maštalí, kde nás oblažovala místo sluníčka sněhová chumelenice a místo procházky v rašící trávě jsme se brodili závějemi. Po snídani se vrháme na balení a úklid. Závěrečná etapa celovýpravové hry je po taktovkou Kiki, Babů a Hihni a koná se ne hřišti za vodárnou. My ostatní vedoucí využíváme situace a gruntujeme - Vítek s Ťapkou uklízejí latrínky, Renča kuchyňku a Bengi svádí nerovný boj s vysavačem v naší klubovně. Paní správcová je překvapená pořádkem, jaký tu po sobě zanecháváme, asi není moc zvyklá, že po sobě někdo uklízí. Jiný kraj, jiný mrav. To nás zase občas nemile překvapí, když po sobě někdo na Boudě neuklidí :-). Na vlak jdeme stejnou cestou jako první den. Co se týče jízdenek, zažívám trošku "dežaví". Paní v okýnku se zasekla tiskárna a kdybych nevyzvonil Bengiho a ten mi nepřišel na pomoc s cvakáním, asi bych zůstal ve Znojmě a tlupa by jela načerno domů beze mě. Cesta je v pohodě, v Brně se odpojují Elda, Ťapka a Bengi, o kus dál i Vítek. Ve Slatině vystupuje Zubňa, na horní zastávce nás opouští bratři Kostrovci a Svobodovic, uprostřed mizí Amád... Na konečné si zbylé torzo naší tlupy rozebírají natěšení rodičové. Pohodová akce. A už na podzim nás čeká další, cílem bude tentokrát Liberec... Jura
Výprava do Znojma
31. 1. 2016
Jiří Hodek
218 přečtení
Oddílové
Fotografie
