Výprava Draků a Netopýrů do Rychtářova | Junák Šlapanice

Výprava Draků a Netopýrů do Rychtářova

Výprava Draků a Netopýrů do Rychtářova

První (a snad ne poslední) společná výprava Draků a Netopýrů vedla do Rychtářova na louku, kde náš oddíl tábořil v letech 2002-2004. A ačkoliv počasí bylo pozdně podzimně pošmourně nevlídné, výprava byla pohodová a přinesla spoustu zážitků. Netopýři se sešli v sobotu 6.12.2014 v Nové Boudě už v půl páté, protože jim v pondělí odpadla schůzka. Tou dobou ve Staré Boudě vyráběli Vlci pod vedením Kaši a Petra vánoční ozdoby a ve Trojce se věnovali svému programu hosté ze ZS Morava. Základna plná až po okraj J. Před šestou se začali trousit i Draci, takže nakonec se nás sešlo celkem 15 a to Kryštof, Bratřík a Amád od Netopýrů, Kuba, Filíš, Kostra, Krysařík, Peklík, Zubnička, Lukin, Bert a Petarda od Draků, k tomu Tomáš, Renča, Martin a moje maličkost. (Pakliže jste v předchozí větě napočítali 16 jmen, zkuste hádat, proč nás přesto bylo jen 15 a kdo to zjistí, napíše mi to v e-mailu a bude první, má u mě čokoládu J). Nejprve si všichni nanosili spacáky nahoru do podkroví a pak se kluci s nadšením vrhli na Hágena. Bert hledal a vedl si dobře. Jenže vtom se spustil slejvák jako hrom, padaly kapky jak pětikačky a i ti nejlépe schovaní skautíci se radši zdekovali pod střechu. Naštěstí jsme měli plán B a tak Tomáš vylovil z brašny počítač, já daťák a repráky a za chvíli se již klubovnou nesl zvuk seriálu Ultimate Survival v hlavní roli s Bear Gryllem. Klukům se to docela líbilo, pěkná byla i diskuse o přežití poté, co video skončilo. Taky jsme si zahráli fajn seznamovací hru o burské oříšky a před spaním taky oblíbeného VRAHA. Spát se šlo něco po desáté, ráno totiž brzo vstáváme. Když 5:45 do podkroví nakoukla Tomova hlava a začala hlásit něco o budíčku, bylo to jako rána palicí. Vždyť je neděle! Co se dá ale dělat, IDS je IDS a vstát o hodinku později, dostali bychom se do Ruprechtova někdy v jednu hodinu po obědě. Chtě nechtě balíme, čistíme zuby, snídáme… Obě družiny připomínají spíše shluky klátivě se pohybujících mátoh než akční skauty, ale hybnost se lepší s každou další minutou. Něco po půl vyrážíme na autobus a trošku závidíme hostům ve Trojce, kteří stále tvrdě spí. Autobus na zastávce již stojí, leč řidič něco paří na ajfónu a než si nás všimne, chvíli to trvá. V Bedráskách přestupujeme, v Rousínově měníme číslo autobusu a v Drnovicích před kdysi slavným a prvoligovým stadionem čekáme na poslední spoj do Ruprechtova. V Ruprechtově je ošklivo, fouká a mlýn je zavřený. Jdeme proto směr zřícenina Kuchlov. Ještě v dědině Tom nalézá techniček od auta a o kus dál všechny seznamuje s celovýpravovou hrou o buráky. A rozjíždí první kolo, které by se dalo nazvat Bomba 100x jinak. Třeba: Povodeň, Závora, Značka, Stop... Pod Kuchlovem svačíme a hrajeme dvě kola bojovky s dobýváním hradu. Nad hlavami nám létá policejní vrtulník, fučí tu jak na Sibiři. Pak jdeme podél rozvodněné říčky Malé Hané až na rozcestí pod zříceninu Hrádek. Na zřícenině se koná další z Tomových vypečených her, a sice další dobývání hradu, tentokrát méně bojové a více běhací. Červená značka nás vede do Rychtářova, procházíme celou dědinu a scházíme do údolí Velké Hané. Když jsme tu tábořili, nikdy jsem nemohl pochopit, proč se ten minimikronanopikopotůček jmenuje VELKÁ Haná. To jsem pochopil až teď, když jsem uviděl ten hučící a valící se veletok. Než dojdeme na „naši“ louku, sledujeme na rozblácených loukách stopy zvěře. A že jich tu je! Divočáci, srny, jeleni, koně… V cíli naší cesty nejprve svačíme, pak se dělíme do dvou družstev a hrajeme oblíbený bejz. První kolo nic moc, druhé je ale super a končí 12:5 pro ty lepší J. Čas však neúprosně běží, přecházíme tedy po vratké kládě říčku a stoupáme vzhůru k Pařezovicím. Než přijede autobus, prohlížíme si vojenské pevnosti a v zastávce pak hrajeme hru na předvádění emocí. A některé emoce jsou opravdu velmi zajímavé, třeba taková zombie, co ji předváděl Zubnička. O takové možná neslyšel ani Ekmann J. Autobus nás veze do Vyškova, rychlík do Brna (je v něm krásně teplo a my se můžeme uřehtat, když v kupé s námi sedící „vololidi“ říkají za každým slovem „vole“), troleják pak do Šlapek. Co by to bylo za výpravu, kdyby chyběla sladká tečka v cukrárně? A tak jdeme, někteří na zmrzlinu, jiní na zákusek. Dobiti energií pak kluci uklízejí na Boudě jako diví, takže v 18:00 se můžeme úspěšnou akci zakončit a krásně uklizenou Boudu opustit. Super akce. Jura

Fotografie

Vyhledávání článků
Vybrané šítky