V neděli ráno jsme měli sraz už v sedm a v osmi lidech vyrazili směr Znojmo. Cesta probíhala v pohodě — do Lipníku bylo auto ještě plné života, povídání a energie, pak postupně přišel útlum a většinu posádky přemohl spánek. Za Brnem jsme dali krátkou pauzu na snídani a doplnění tekutin, takže před desátou už jsme byli na místě.
Ve Znojmě nás čekala celodenní prohlídka podzemí s Ušákem, který si na nás vyhradil opravdu spoustu času. Po převlečení do gumáků, plášťů a helem s čelovkami jsme mohli vyrazit. Nejdřív jsme zamířili na adrenalinovou trasu číslo 1. Cestou jsme často zastavovali a poslouchali vyprávění o historii podzemí — jak dlouho trvalo jeho budování, jakou roli sehrálo za třicetileté války při obléhání města Švédy nebo kolik materiálu se při hloubení vytěžilo. A nebylo ho málo — prý zhruba jako plocha fotbalového hřiště do výšky sedmdesáti metrů. Zajímavé bylo i to, že samotné podzemí má asi 27 kilometrů, a pokud se započítají i trasy směrem k hranicím, může to být až kolem 90 kilometrů.
Z jedničky jsme pak plynule přešli na trasu číslo 3, která už byla o něco výživnější. Chodby byly nižší, místy jsme se protahovali úzkými skalními průchody, sem tam přišlo i lehké plazení. Pod nohama voda, kolem příjemný chlad a pro tělo docela slušná rozcvička. Po čtyřech hodinách v podzemí jsme se konečně vynořili zpátky na denní světlo. Ještě jsme prošli náměstí, pod kterým jsme se před chvílí pohybovali, a ukázali si, kde se některá místa v podzemí nacházejí i zvenku.
Kolem třetí jsme zvedli kotvy a vyrazili domů. Cestou jsme se ještě stavili na Boudě pro symboly a košile na Vítání jara, které nás čeká už příští víkend.
Za mě moc povedená akce 👍
uzel
