Sešli jsme se v sobotu 24. 1. ve 13 hodin ve Staré klubovně. A to celkem 11 svišťů (Miku, Ema, Eliška, Ráďa, Sárka, Kristýnka, Lukyn, Míša, Niky, Barča, Bětka) taky Klárka a Adélka a doprovod spolu se mnou a Fí dělala ještě mamka Dana. Zde jsme nechali věci na spaní, sbalili si do batohů občerstvení pro nás i pro labutě a vyrazili směr Ponětovice. Přesto, že je letos zima mírná, dnešek nám dává zabrat. Je dost chladno a hlavně fouká ledový vítr. Ale to nám náladu nezkazí. Cesta příjemně ubíhá, řeč rozhodně nevázne. U rybníka už na nás mlsně pokukují labutě. Napočítala jsem jich 28. Krmení bylo dílem okamžiku, svišti se vrhli na chleba (někteří i ujídali) a házeli ho do vody, kde se po něm jen "zaprášilo". Akce se obešla bez ztráty kytičky - rozuměj, všichni zůstali v suchu - a mohlo se pokračovat dál. U rybářské chatky jsme využili posezení v závětří - neboli venkovní obývák, jak to nazvaly děti, a nasvačili jsme se. Byla to jen rychlovka, protože když se člověk nehýbal, byla opravdu velká zima. Pak jsme šli rovnou za nosem, nejkratší cestou přes pole zpátky až k naší klubovně. Po cestě jsme si stopli kamion s hodným panem řidičem, který nás obdaroval jablky prý přímo  z Itálie. Na Boudě jsme nejprve zatopili a uvařili čaj. Mamka Dana zatím dětem přečetla pohádku o Krtkovi a kalhotkách (je to profík, moc pěkně se to poslouchalo). Jen co jsme se trochu ohřáli začínalo se stmívat, takže nastal čas na oheň a opékání špekáčků. U ohniště bylo krásně nachystané dřevo (Děkujeme!) takže udělat pořádný oheň byla otázka chvilky. Pak přišlo na řadu opékání, které se neobešlo bez několikanásobně oběti bohům (prostě nám ty buřty pořád padaly do ohně no) a vydatná večeře. Stihli to nakonec i ti, kteří s námi nezůstávali na noc. Rozloučili jsme se s Bětkou, Adélkou a Lukynem a vrátili se zpět, tentokrát do krásně vyhřáté Boudy. Zahráli jsme si pár her a pak už alou na kutě. Před spaním jsme ještě přesvědčili mamku Danu na pohádku o Krtkovi a autíčku, která byla vypečeně dlouhá a mírně zmatená, ale účel to splnilo. Kolem deváté hodiny sviští smečka spala (kromě Elišky, která potřebovala nutně luštit křížovku, ale nakonec přece jen usnula též). Ráno jsme vstali a venku nás čekala sněhová nadílka. Takže rychlá snídaně a pak už následovaly sněhové radovánky až do desíti hodin, kdy jsme akci ukončili. Děkuji všem zúčastněným, bylo to bezva!! Wamba