První den
Na Hukvaldech máme sraz v 8 ráno u Myslivecké chaty. Schází se nás dle plánů 8 ks + já s Uzlem. Všichni dobře naladěni a ve skvělé formě. Teda snad vyjma Uzla, který celý zbytek dne papá suché rohlíky a posrkává colu, protože se den předtím jeho žaludek nepohodl s nějakým jídlem.
Dálnice je celkem volná, takže nám i cesta hezky ubíhá a ani předpokládaný zásek před Brnem se nekoná. Pauzírujeme na benzínce, kde si Uzel nedává ani kafe. Soudíme, že je to fakt vážné a tak si místo normálního párku v rohlíku vybíráme ten XXL, ať se najíme i za něj.
Šlapaňáci se scházejí kolem 9:00 na základně, autobus zde již stojí. 15 vedoucích + 39 dětí. I tato squadra má cestou jednu pauzu na benzince, do HavlBrodu přijíždí chvilinku po Hukvalďácích.
V Havlíčkově Brodu nás vítá místní správce Sahy a my se zabydlujeme. Základnu mají fakt hezkou, velkou, hned vedle náměstí. Na oběd si dáváme to, co jsme si přivezli z domu (to znamená, že já jsem hlady).
Lokyman a další vedoucí uvádí z podia celovýpravovou hru a pak vyrážíme na průzkum po okolí, během kterého se rozřazujeme do týmů a začínáme první etapy. Sršni cestou zkoumají přepad místního rybníku a Lachtani pevnost ledu. Překvapivě to všichni zvládají suší.
Na cestě zpět Jura mlsně pokukuje po discgolfovém hřišti s tím, že si zítra zahrajeme. Kvituju hlavně škodolibost místního stavitele, který rozmisťuje koše na břeh rybníka. To jsem ještě netušil, že do něj o den později s Liškama polezeme lovit disky :-).
Večerní hostinu nám chystá Filíš s Vácou a Bětkou. Hlavním chodem jsou fusilli ai formaggi (prostě těstoviny se sýrovou omáčkou, ale když tomu dáme posh název, tak to i líp chutná) a jediným důvodem, proč ještě nemáme Michelinskou hvězdu, je to, že nás zatím nikdo neoohodnotil. Jak se říká, hlad je nejlepší kuchař.
Večer se dělíme na skupiny, které s Uzlem a Jurou békají u kytar, hrají deskové hry, skáčou z podia nebo nedělají nic. Uzel se bohužel pořád necítí, takže náročnější kousky z S-kového (Super class) zpěvníku, jako třeba Lokomotiva, se bohužel nekonají. Ale nevadí… on nám to určitě vynahradí příště.
Klepeto
Druhý den
Po noci nás ze sladkých snů vytrhl smích a poskakování po pódiu linoucí se směrem od nejmladších účastníků výpravy, který byl následně utnut prvními tóny Jurové kytary, která značí budíček. I poslední ležící spící se tedy vyštrachali ze spacáků a vyběhli na rozcvičku. Kluci dokonce ven a bez trička, proto všichni byli nadšení, když je po návratu dovnitř čekaly na snídani cornflakes ve všech možných podobách, mlíko i teplý čaj. Když byli všichni nasycení a čeníšky byly umyté, mohl přijít první bod programu z nabitého sobotního dne. Děti vyfasovaly kartičky s čísly na čelo a vedoucí vyrazili do ulic Havlíčkova Brodu, což znamená jediné - Golem. Dříve tradiční, poslední dobou spíše přehlížená, avšak stále oblíbená městská hra, kdy mají hráči za úkol zjistit odpovědi na zadané otázky a přitom nedopustit, aby jim někdo z vedoucích přečetl číslo přidělané na čele. Kdo má pod čepicí tuší, že čísla se pod čepici ani pod jiné oblečení či část těla schovávat nesmí. Takže zbývá jediné, a to pečlivě skrývat své číslo za pomocí chodníků, zdí, sloupů, stromů, pro fajnšmekry jsou k mání i odpadkové koše. Prostě pohled na skupinky skautů s přitisklým čelem k zemi mohl místní obyvatele přinejmenším překvapit, o to víc jsme si hru ale všichni užili.
Ve chvíli, kdy měly všechny skupinky zodpovězené otázky a vedoucí měli zaznačené čísla všech nešťastlivců, kteří se schovat nestihli, jsme se mohli vrátit zpět na základnu, kde už se dovařoval guláš k obědu a hned ve dvou variantách. Podával se guláš vařený za tepla i guláš vařený za studena, prostě vedoucí po celém dopolední v kuchyni umí být stále kreativní. Guláš všem moc chutnal, snad až na Tuleňu a Kennyho.
Proběhl polední klid (u vedoucích, u dětí by se dalo mluvit spíše o poledním neklidu), po kterém jsme se se staršími družinkami odebrali na místní discgolfové hřiště, kde jsme si skvěle zahráli. Baxovi se podařilo disk hodit do nejhrubšího místa v okolní říčce a přestože otužilec Paťa sundala kalhoty a do řeky vlezla, bohužel se jí disk najít nepodařilo. Dohráli jsme, Jura sečetl výsledky a Filíš se chvástal svým vítězstvím nad dětmi. Mezi Kudlankami, Sršni a Liškami se nejvíce dařilo Marušce a Mikimu. Oproti tomu mezi Sovami a Kobráky zvítězila Bebe.
Mladší skupinky mezitím vyrazili na procházku podél řeky a potom u všech družinek následoval rozchod po Havlíčkově Brodu. Takže děti mohly na vlastní pěst prozkoumat krásná zákoutí města, náměstí či uskupení rybníků, prozkoumány byly však spíše kouty supermarketů a cukrárny, prostě každý dle chuti. Po návratu na základnu jsme pomalu začali chystat večeři. Podávaly se chleby s pomazánkovým máslem a se třemi vrstvami šunky i sýra. Byla to hostina, ale přece se to nepoveze zpátky.
Po večeři následovala další hra, a to Riskuj s detektivním tématem. Děti nažhavily všechny kolečka v hlavě a odpovídaly na otázky za 100 až 500 bodů, vázaly uzly, přemýšlely, jaké znají známé detektivy nebo kolik v oddíle funguje družin. Večer se už pomalu ale jistě chýlil ke svému konci, stejně tak i Riskuj, a tak zbývalo už jen zazpívat pár písniček s kytarou, vyčistit zuby a ulehnout do spacáků.
Kiki
Třetí den
Třetí a zároveň i poslední den výpravy opět začal slovy: „Ahoj slunko, tobě to teda dneska sekne,...“. Někteří se určitě těšili na rozcvičku, ale jelikož byla neděle, žádná rozcvička se ke smutku některých členů oddílu nekonala. Náladu jim ale určitě spravila výborná snídaně - vánočka s máslem a s marmeládou a kakao. Pro zájemce byly k mání i chleby s pomazankovým máslem, se šunkou a se sýrem.
Po vydatné snídani byl úkol jasný, sbalit si věci do batohů, odnést je a uklidit v místnostech základny. Potom proběhlo vyhodnocení celé detektivní hry. Přišli jsme na to, že správným podezřelým je Tesák a bylo nám odtajněno, že panu Fredovi byl ukraden kalendář, protože právě v neděli měl pan Fred narozeniny. Skutečně, Fanda měl narozeniny a tak mu všichni účastníci jako překvapení zazpívali a dostal i dort. Skupiny dětí si jako odměnu odnesly čokolády. Poté přišel ten správný čas na klasické a velmi oblíbené městečko Palermo. Starší hrají pod vedením Terky, o mladší se stará Lvíče. U mladších se do hry zapojili i tři vedoucí - Tesák, Kenny a Ovečka. Hádejte, kdo byl mafií zabit mezi prvními. Tipujete Ovečku? Přesně tak, trojice mafiánů si smlsla na vedoucím Lasiček. V mezičase, kdy mladší a starší hrají městečko Palermo, se už z kuchyně šíří vůně ohřívaného guláše.
Po chvíli přicházejí Lišky a Kocouři pod vedením Uzla a Klepeta z otužovací výpravy. Ano, čtete správně, pár nadšenců se vydalo se otužovat do nedalekého rybníka. Přesně tam, kde se v sobotu hrál discgolf. A nepřišli s prázdnou, vylovili totiž jeden utopený disk a za to jim patří velké poděkování.
Čekání na oběd poté zpestřuje zlatý hřeb dne a to superfinále ve hře Double. Vítěz mladších - Marťa z Lachtanů a vítězka starších - Anička ze Sov se proti sobě usazují ke stolu obklopeni svými podporovateli. Odpočítavají se vteřiny do startu a jde se na to. Finále je velmi napínavé a vedení se překlápí z jedné strany na druhou...a je konec. Kdo je vítězem? Ovečka vyhlašování dělá velmi napínavé, dozvídáme se, že skóre skončilo 33:25. Ale pro koho? Byl to velmi vyrovnaný souboj a nakonec se vítězkou stává Anička. Marťa byl ale velmi blízko a bojoval statečně, určitě to vyjde příště.
Pak už přichází řada na oběd. Na výběr je guláš, chleba se šunkou nebo se sýrem nebo třeba mandarinka. Každý si něco dal a pak už zbývalo jen čekat na autobus. Vedoucím krátí čas úklid, dětem souboje v páce. Nakonec autobus přijíždí, my se oblékáme a nastupujeme do autobusu s tatrankou v ruce.
Po cestě řada účastníků spí, zbytek si povídá nebo se dívá na okolní přírodu. Stejně jako na cestě do Havlíčkova Brodu máme pauzu na benzince a okolo třetí hodiny přijíždíme do Šlapanic. Tam už čekají rodiče a děti jdou domů.
Výprava byla velmi povedená a myslím, že si ji všichni užili. Těšíme se na vás na Vítání jara!
Bětka
